Nakonec si za Zlín zahrál i předkolo play-off nejvyšší soutěže a rozhodně nebyl jen do počtu. Na ledě strávil v průměru 13 minut na zápas. S Berany nebyl daleko od senzačního vyřazení Mladé Boleslavi. Tento ročník pro něj osobně i tak senzační byl.

„Je to pěkné, člověk si takto splní sen, navíc společně s kamarády,“ narážel 24letý smíšek na fakt, že ve Zlíně nebyl jediným Beranem se srdcem Zubra.

Mikuláši, máte za sebou zatím životní sezonu?
Určitě pro mě byla průlomová. Posunul jsem se tam, kam jsem chtěl, dostal jsem v Přerově roli v týmu, jakou jsem si vždy představoval. Vše se vesměs povedlo – žádné zranění, nic vážného. Dostal jsem všude hodně prostoru, podíval jsem se konečně do extraligy. Za mě super sezona.

Jakou roli jste si v týmu představoval? Je to o času stráveném na ledě?
Je to hodně o ice timu, od toho se pak vyvíjí i role v kabině. Přeci jen, když člověk hraje tři minuty, tak si v šatně nebude vyskakovat. V týmu jsem se celkově letos cítil dobře.

Začněme tím nejaktuálnějším. Máte za sebou předkolo extraligového play-off proti Mladé Boleslavi. Zajímavá a až překvapivě vyrovnaná série, je to tak?
Já si myslím, že to byla naše výhoda. Boleslav musela, lidé mluvili o tom, že má lepší tým nebo více peněz. Šli jsme do toho bez zbytečného respektu a myslím si, že nakonec jsme v té sérii byli i trochu lepší, jen jsme neměli štěstí. Do prvního zápasu jsme sice nenastoupili moc dobře, pak se to ale rozjelo, tři další zápasy jsme byli lepší. Bohužel jsme jeden prohráli a pátý rozhodující zápas byl o nějakém jednom gólu, šance byly na obou stranách. Série to byla hrozně vyrovnaná, sám jsem to nečekal.

Přitom po prvním zápase (1:3) to s vámi nevypadalo dobře. Co se pak změnilo, co se odehrálo v kabině?
Kluci jako třeba Pája Kubiš mají v extralize odehranou spoustu zápasů. Nějak jsme si to probrali v šatně, řekli si, že o nic nejde, že zítra je nový den, nový zápas, že se nic neděje. Druhý zápas pak vypadal diametrálně jinak.

Nebylo klíčové, že jste na domácím ledě ve třetím zápase nenavázali na výhru z Mladé Boleslavi?
Přesně tak. Domácí zápasy jsme měli vyhrát oba. Třetí zápas byl zlomový. Na pátý zápas jede člověk sice o den dřív do Boleslavi, ale výhodu měli přeci jen oni. Byla to škoda.

Jaká byla nálada v kabině po vyřazení?
Kluci byli do jisté míry zklamaní, věděli jsme, že na to máme. Na druhou stranu se ale všem hrozně ulevilo. Na to, jak sezona ve Zlíně vypadala, dá se nakonec hodnotit jako úspěšná.

První zápas za Zlín? Šílenost

Jak se vyvíjel Mikuláš Zbořil v dresu Zlína od prvního extraligového startu po náročnou sérii předkola play-off?
První zápas jsem hrál hned derby na Kometě. Takže jsem byl hrozně nervózní, pro mě šílenost, plný dům. Užil jsem si ten začátek a konec, ale zápas si ani moc nevybavím, jak jsem byl nervózní a soustředil jsem se. Postupně jsem si na extraligu začal zvykat. Je to přeci jen jiné než první liga.

Kde jsou největší rozdíly?
Nepřijde mi to jako velký rozdíl po hokejové stránce, i když hráči jsou v extralize šikovnější. Spíš jde o vnímání všeho kolem. Když člověk vidí, jak ta organizace funguje, marketing… Je to o moc jiné. V Přerově se člověk obleče, jde si zahrát hokej, vysvleče se. Ve Zlíně jsou různé rozhovory, kamery, hodně jsem si zvykal i na tohle. Další zápasy už byly fajn, co se nervozity týče. Na play-off se nervy zase trošku vrátily, ale už jsem s tím byl smířený. Říkal jsem si, že když to vyjde, tak to vyjde, když to zkazím, tak nebudu hrát. Oprostil jsem se od toho a šel si to užít.

Užil jste si to i díky přerovské enklávě hráčů v dresu Beranů?
Určitě. Pro mě bylo super, že už když jsem šel na první zápas v Brně, polovina týmu byla nebo je z Přerova. Takže hrozně moc kluků jsem znal a pomohlo mi to. Play-off jsme si pak užili maximálně. S Novasem (Martinem Novotným, pozn. red.) jsme něco ve zlínské obraně nahráli už v základní části, chodili jsme spolu i na některá střídání, tak jsme se nasmáli, že to není možné. Dva kluci z Přerova si tady pinkají ve Zlíně. Pak ještě za námi do Boleslavi přijel Šimon (Kratochvil, pozn. red.), což je můj obrovský kamarád, známe se x let a sedíme spolu v šatně. Když jsem ho pak během společného střídání viděl, jak tam stojí nastartovaný na buly na kruzích, jenom jsem se tak pousmál. Je to pěkné, člověk si takto splní sen, navíc společně s kamarády.

Jak vás brali zkušení borci ve zlínské kabině?
Úplně fajn. Vesměs ti starší borci už jsou takoví vyklidnění, snažili se nás podpořit, poradit nám, podle mě jsme do party zapadli. Celkově mi ten klub přijde takový rodinný. Šatna je taky týmová, trenéři se k hráčům chovají dobře. Lídrem je samozřejmě kapitán Žíža, pak asi Onder s Pájou Kubišem a David Nosek. Asi tihle nejstarší, když byla potřeba, zvýšili hlas a určovali trend v šatně.

Co trenéři? Vy jste asi hodně komunikoval hlavně s Martinem Hamrlíkem, je to tak?
Ještě v juniorce jsem se na něj chodil dívat. Pamatuju si ho jako hráče. Jako trenér je podobný typ. Hodně mluví, používá dost nových trendů, má zajímavé tréninky, pořád zkoumá nějaká videa. Myslím si, že ho to prostě baví. No a Robert Svoboda mě trénoval ve Zlíně v juniorce, to je taková náhoda.

Možná to není až taková náhoda. Třeba vám pomohlo, že vás znal…
Určitě o mně věděl, znal mě. Když jsem byl ve Zlíně v juniorce, měli jsme dobré vztahy, samozřejmě mi to mohlo pomoct, že jsem dostal prostor.

Co vám působení ve Zlíně a třeba pod Martinem Hamrlíkem dává?
Některé situace, co jsme řešili pak na videu, vidí pak člověk jinak. Z Přerova mám zažité nějaké řešení situací, oni se na to ale dívají úplně jinak. To jsme hodně řešili. Celkově mi to působení ve Zlíně pomohlo hlavně psychicky. Začal jsem si víc věřit. Tak trošku jsem se od toho oprostil. Chtěl jsem si totiž extraligu vždycky hrozně zahrát, ať už pro sebe, nebo pro dědu, který to hodně prožíval. Takže po zápase s Kometou to ze mě spadlo. Teď už chybí jenom jediné, dát gól. Pak můžu skončit (úsměv).

V srpnu bych mohl zabojovat o místo v extralize

Dá se očekávat, že vás ve Zlíně uvidíme i v příští sezoně?
Mám platnou smlouvu v Přerově, kde určitě začnu letní přípravu. Co jsme se tak bavili, myslím, že někdy třeba v srpnu by tam mohl být nějaký kemp a mohl bych zabojovat o místo ve Zlíně. Věřím, že kdybych na to měl, prostor mi tam dají.

Přesuňme se k působení v Přerově. Jak celkově hodnotíte prvoligovou sezonu?
Myslím, že dobře. Začátek nám vyšel suprově, pak přišla hlušší pasáž, ať už výsledkově, nebo herně. Konec byl famózní, kaňkou ale pro mě je play-off.

Kladno se ve čtvrtfinále ukázalo jako neskutečně silné. Přál jste si tohoto soupeře?
Jediný tým, který jsem nechtěl, byl Vsetín. Je to tam až zbytečně fyzicky náročné, jejich hráči hrají hodně agresivně, já to moc nemám rád. Vadí mi tam i fanoušci. Nevadí mi, když někdo fandí, ale pokaždé, když jsem tam hrál, byl jsem buď poplivaný, nebo politý pivem. Dívat se na ty blázny, jak tam kopou do hrazení a nadávají vám… Nechtěl jsem Vsetín. Z toho, co zbylo, jsem chtěl Budějovice, nebo Kladno.

Věřil jste si na Rytíře?
Tajně jsem doufal, že na ně máme. Viděl jsem je, když hráli u nás a vyhráli jsme 6:2. Pak jak naskočili v play-off. To byly pro mě dva úplně rozdílné týmy. Nevím, jestli se díky hráčům, které tam mají, dokázali v hlavách tak nachystat. Možná jim to hrozně pomohlo. To play-off bylo oproti základní části úplně něco jiného.

Myslíte, že jim velké osobnosti pomohly hlavně psychicky?
Řekl bych, že díky borcům jako je Plekanec, Vampola nebo Jarda Jágr, prostě byli odhodlaní a namotivovaní. To vše pak přenesli do hry. Už v základní části dobře bruslili, v play-off ale navíc byli hrozně zodpovědní, nic nevypustili, měli výborné napadání, dobře bekčekovali. Vařili nám hlavně poctivou hrou.

Bylo to tak trošku téma – je Kladno podle vás na ledě silnější s Jaromírem Jágrem, nebo bez něj?
Nechci, aby to vypadalo, že nějak špiním Jardu Jágra, za mě je ale na ledě lepší Kladno bez něj. Když je jen na střídačce vedle, podle mě je pro tým platnější. I když má toho hodně odehráno, při hře pět na pět nedokáže bruslit jako ostatní jeho spoluhráči a jde to hodně vidět. Přišlo mi, že když byl na ledě, někdy to bylo, jako by Kladno hrálo ve čtyřech. Na druhou stranu, dokáže obráncům v útočném pásmu sebrat hodně sil. Takže těžko říct, tenhle verdikt je na trenérech. Nedával jsem si na něj na ledě větší pozor. Bylo fajn si proti němu zahrát, je to neskutečný borec, ale nějak jsme to už neřešili.

Čtvrtfinále rozhodli Vampola a Plekanec

U Tomáše Plekance ale byl jeho přínos hodně vidět…
Tu sérii podle mě rozhodli Vampola a Plekanec. Co vyhráli na buly, jak se drželi v útočném pásmu, oba měli taky hodně bodů. Ti dva hráči udělali tu sérii, byli rozdíloví.

Jak s odstupem času hodnotíte lednovou výměnu trenérů Přerově?
Když se udála ta změna, byl jsem ve Zlíně. Dokážu ale porovnat ty týmy „před“ a „po“. Tým, co byl „po“ s Láďou Kočarou, byl lepší, lépe připraven fyzicky, mentálně i systémově. Přitom to byli stejní hráči. Do kabiny se dostala větší pohoda. Já jsem s Kamilem (Přecechtělem, pozn. red.) neměl problém. Myslím, že jsme si sedli jako hráč a trenér. Petr Dočkal mě trénoval jako dítě. Je to rovný a fajn člověk, pan trenér, ale myslím si, že v tom období, které tady bylo, už byla potřeba změna. Už to nešlo dál, kdyby se to nestalo, třeba jsme play-off ani neudělali. Ten krok vedení beru jako nutný a nemám s ním problém.

Dokážete si představit, že Vladimír Kočara povede přerovský A-tým i v příští sezoně?
Dokážu. Je to člověk, který dá větší prostor mladým, což bychom v Přerově potřebovali. Ten trend v první lize je takový, aby hráli mladší hráči. V Přerově je pár kluků, kteří mají potenciál si první ligu zahrát, když se s nimi bude pracovat. Když ho zhodnotím za ty dva měsíce, co tam s Jirkou Sklenářem byl, udělal na mě jen pozitivní dojem. Tréninky byly super, příprava na zápas taky. Systém odhadl a určil podle toho, na co tým má. Já si myslím, že pokud by u „áčka“ byl, mohlo by to fungovat úplně bez problému.

Zmínil jste trendy u mládeže. Co říkáte na náhlou změnu herního řádu Extraligy juniorů a vyloučení Zubrů ze soutěže?
Za mě je to prasárna. Když člověk dostane na začátku nějaká pravidla, tak se podle nich řídí a v Přerově udělali hodně pro to, aby se to povedlo. Aby mi pak někdo nesportovní cestou měsíc před koncem soutěže změnil pravidla a řekl, že vypadnu, to je pro mě něco nepředstavitelného. Nějak jsem to neřešil, protože jsme měli sezonu, ale nedivil bych se, kdyby se to řešilo dál, doufám, že bude. Takhle to nejde dělat. Pokud by se tohle dělo ve všech sportech nebo pracích, je to levárna. Je to další špatný krok svazu, co za posledních pár let udělal. Ta rozhodnutí nejsou šťastná a není to jen tohle.

Máte za sebou extrémně náročnou sezonu. Užíváte si odpočinku?
Měl jsem toho na konci fakt plné brejle. Odehrál jsem přes sedmdesát zápasů, už jsem byl hotový, ještě jsem měl prášky a byl nemocný. Teď jsem se nějak dal do kupy, jen ležím, hraji Playstation, jsem s přítelkyní (extraligovou volejbalistkou Přerova Lucií Zatloukalovou, pozn. red.) a mám pohodu. Objednal jsem letenky, s Šimonem (Kratochvilem) poletíme za Martinem Gremlicou na Kanáry, pak bych chtěl s Peťou Školoudem do Anglie, potom ještě s přítelkyní někam na dovolenou. Teď to musím rychle pojezdit. Pak musím začít z individuální přípravou, do toho začne inline.

Nenapadlo vás po tak nároční sezoně se na inline hokej tentokrát vykašlat?
Já se na to právě úplně těším. Pro mě už začíná ten koloběh, kdy to všechno řešíme – jak bude vypadat tým, jaký bude rozpis zápasů. Hlavně si tam odfrknu po psychické stránce, protože přijedou kluci, co jsem dlouho neviděl, ze Španělska a tak. Jsem na to zvědavý, letos posle mě budeme mít dobrý tým, takže jsem v očekávání.

A co inline hokejová reprezentace, jaká akce je na programu?
Jsou Roller Games v Barceloně. To jsou kolečkové hry pro všechny sporty, které jsou v organizaci FIRS. Takže rychlobruslení, krasobruslení, prostě vše na kolečkách. Je tam asi deset sportů, vše se spojí a je to na začátku července v Barceloně. Doufám, že dostanu laso, bylo by to fajn, kdybych mohl jet.