Zbořil byl blízko konce kariéry, mohl žít ve Španělsku. Na VŠ ho děsila fyzika

Ve Španělsku byste hrál jako profesionál?
Ve Francii, Itálii a právě Španělsku mají profesionální soutěž. Člověk se tam uživí, v lepším týmu si něco našetříte. Hlavně máte pohodový život i dost volného času, můžete si tak najít ještě druhou práci, za kterou si něco dovezete domů. Pak tam žijete a cestujete z výdělků z inline hokeje.

Zůstal jste v Přerově. Jak se na tento krok díváte zpětně?
Snažím se to nehodnotit. Kluci, kteří tam odešli, umí dva jazyky, procestovali svět, zažili něco nového. Obojí má něco do sebe – byl jsem na univerziádě, loni se mi povedl titul s Třincem. Dokážu si představit, že bych odletu nelitoval.

V České republice jste nakonec vystudoval vysokou školu. Jak se zrodil nápad jít na tuto dráhu?
Na střední jsem byl na gymplu, věděl jsem, že budu potřebovat jít na vysokou. Hlásil jsem se do Brna na sportovní management, všechno včetně přijímaček vyšlo. V juniorce jsme však měli hrací dny pondělí, sobota. Musel bych studovat dálkově pátky a soboty, takže to nešlo. Nebyl jsem v pozici reprezentanta či olympionika, aby mi umožnili individuál.

Jaká tedy byla vaše další cesta?
Nakonec jsem šel na vysokou do Přerova, kde mi individuál umožnili. Podařilo se mi to skloubit, učení mi jde, nebylo to nic hroznýho. Donutil jsem se k něčemu, k čemu bych se jinak nedonutil. První tři roky byly dlouhý, další dva na inženýrovi už utekly jako voda. Jsem rád, že mám alespoň něco. Nemusí to nic znamenat, myslím si však, že do života je to lepší.

Jak bylo těžké skloubit tréninky, zápasy a školu dohromady?
Chvíli trvalo, než jsem si v tom našel systém. Hlavně první rok. Další dva jsem už měl hodně seminárních prací nebo dálkových zkoušek. Se školou jsme si vyhověli.

Nastal někdy moment, kdy jste chtěl vysokou zabalit?
Menší krize jsem měl při zkouškách z fyziky a statistiky, říkal jsem si, že to nemůžu zvládnout. Neměl jsem to ale tak, že bych z toho byl nešťastný a počítal kredity. Na bakalářku a diplomku jsem měl půl roku, a jelikož jsme trénovali dopoledne, tak jsem na to měl docela dost času. Odpoledne jsem si k tomu vždy na dvě tři hoďky sedl. Naštěstí jsem měl i dobrý vedoucí.

Chtěl skončit, teď má titul. Trenér mě přemlouval v hospodě, vzpomíná Zbořil

Bakalářem to neskončilo, šel jste ještě studovat na inženýra. Co vás k tomu vedlo?
Když už jsem byl v tom, tak jsem to chtěl dodělat. Kdybych si od toho dal pauzu, tak bych ty dva roky už nedokončil. Známí mi navíc radili, že to pak už rychle uteče – rok je víceméně studium, další se pak už řeší diplomka. Jeden rok jsem tak ještě zvládl přežít. Za ten titul mi to stojí. Věděl jsem, jak to má vypadat, jaké si vyberu téma.

Co máte přesně vystudováno?
První tři roky na bakalářovi jsem měl cestovní ruch – vždy se mi líbil marketing, stejně jako cestování, tak jsem si to vybral. Dvouletý obor pak už byl logistika, navazovalo to na předchozí studium. Nějak jsem se nepídil, zda v oboru budu pracovat, nebo ne. Věděl jsem, že bude lepší, když něco vystuduji.

Dovedete si představit, že byste se po konci kariéry v tomto oboru uplatnil?
Popravdě nevím. Záleželo by na nabídce, jestli by mě to bavilo. Jsem otevřený všemu, víceméně se nebojím žádné práce. Celý život jsem v kolektivu, nějaké partě. Jsem fyzicky vytížený. Z tohoto pohledu si nedokážu představit, že bych někde seděl v kanceláři. Uvidí se ale po konci kariéry.

Vysokou školu má ve zlínské kabině také Martin Novotný. Stali jste se v kabině terčem vtípků?
Ani ne. aždý den spolu jezdíme z Přerova, sami si někdy děláme srandu, že jsme ve Zlíně nejchytřejší obrana. (úsměv) Víme to o sobě, ale nějak extra to neřešíme.

NÁLADA V TÝMU

Pojďme přímo k Beranům. Za posledních 15 kol máte nejlepší formu v Chance lize. Hodně to jde vidět i na náladě v týmu, že?
Je to někdy od vánoc. Po změně trenéra jsme ještě neměli nejlepší výsledky, herně jsme se však zvedali. Pak jsme měli dlouhou vítěznou sérii, po dvou prohrách se zase vracíme na vítěznou vlnu. Víme, o co bojujeme, chuť do tréninků a zápasů je pak větší.

Pomohly týmu i některé změny v kabině?
Strašně těžko se mi to soudí. Odešli kamarádi, kluci, se kterými si člověk více nebo méně rozumí. Každá změna, ať už trenérská nebo hráčská, ovšem přinese do mančaftu něco nového. Zároveň to i vytvoří tlak na ostatní kluky, protože ví, že nikdo nemá místo jasný. Byli jsme v nějaké situaci, muselo to přijít. Asi to i pomohlo.

Naposledy jsme se bavili po porážce s Pardubicemi „B“. Na předkolo jste ztráceli šest bodů, na poslední místo měli náskok 10 bodů. Co se od té doby změnilo?
Po Pardubicích jsem byl úplně zlomený, měl jsem vážně strach, zda se udržíme v soutěži. Byla tam velká deka, úplná deprese, nacházeli jsme se na konci tabulky. Naše hra se od té doby moc nezměnila, možná jsme tomu začali více věřit. Nějak si to sedlo. Jak se dostaví vítězství, tak se to nabaluje, máte větší sebevědomí. Pak se akceleruje jedno s druhým, dopadá to tak, že se vyhrává.

Ve středu jste porazili Slavii Praha 5:3. Jaké to bylo utkání?
Hrál se kvalitní, těžký zápas. Oba mančafty potřebovaly důležité body. Naštěstí jsme to zvládli. Za stavu 2:2 to není jednoduché, nechcete kalkulovat nad remízou. Věděli jsme, že potřebujeme tři body. Nakonec nám to tam ještě napadalo, konec byl v tomto ohledu klidnější. 

Dlouho se nevylučovalo, první trest přišel až v polovině zápasu. Závěr byl nakonec vyhecovaný, rozhodčí celkem udělil 22 trestných minut…
Všichni jsme si uvědomovali, o co se hraje. Emoce pak gradovaly ke konci zápasu, taky to tak vypadalo.

Obránce Beranů Zbořil: Je to tragédie, úvody zápasů jsou tristní

Sám jste po brance na 5:2 krotil Zdeňka Sedláka mladšího, který něco gestikuloval před střídačkou domácích…
Vyříkali jsme si to v kabině. Zdeňa k tomu něco řekl, ví, že to asi nebylo správný. Je to mladý kluk, byl plný emocí. Nakonec to dopadlo dobře. Může nás to jen posunout.

Nechyběl vám na začátku sezony hráč jako právě Zdeněk Sedlák? Soupeře dokáže pošťouchnout, nebojí se tvrdších střetů…
Dokáže se dostat pod kůži. Kdybych hrál proti němu, tak jsem asi taky vytočený. (úsměv) Možná nám někdo takový skutečně chyběl, na začátku jsme všichni byli moc hodní, mysleli jsme si, že budeme jen hrát hokej. Přinesl dravost i drzost.

I díky příchodu Sedláka už máte zajištěné předkolo play-off, jste bod od přímého postupu do čtvrtfinále…
Je to příjemný. Máme dost silný mančaft, navíc jsme ve velké fazoně. Ať už začneme v předkole nebo čtvrtfinále, tak v play-off se už může stát cokoliv.

V průběhu sezony vám odešli někteří hráči. Pořád však máte dost zkušeností, že?
Je pravda, že spousta kluků už absolvovala těžké série play-off. Pak se stejně sejdou zranění, hodně se to látá, je to pochopitelně i o štěstí. Oproti některým týmům bychom však mohli mít výhodu.

Na závěr otázka přímo k vám. Dovedete si představit působení u Beranů i v příští sezoně?
Smlouvu mám i na příští rok. Jsem spokojený, jak většina věcí tady funguje. Nemůžu tak říct nic špatného. Doufám, že se nám podaří dotáhnout konec, aby sezona byla úspěšná. Pak se budeme chystat na příští rok. Dokud se hraje, tak to nechci řešit. Myslím si ale, že je pravděpodobný, že bych tady mohl zůstat.