Mikuláši, jak se teď s odstupem času ohlížíte za uplynulou sezonou?
Jako tým musíme být určitě spokojeni všichni. Před sezonou jsem nečekal, že budeme mít až tak dobré výsledky. Čekal jsem, že soutěž bude vyrovnaná, že budeme kolem pátého, šestého místa. Ale, že budeme takto druzí za suverénními Budějovicemi? Mile mě to překvapilo, sezonu jsem si užil. Celý tým je spokojený, kaňkou je ten konec.
Jaké jsou podle vás hlavní příčiny stříbrné příčky?
Já si myslím, že to bylo tou partou. Ta je vždycky v Přerově výborná. Sešli se kluci, kteří tady hráli delší dobu nebo někdy dřív a třeba se znali. Trenéři nám navíc dali model, který odpovídal složení týmu, typům hráčů, které tady měli. Takže určitě herní systém a parta.
Taky se hodně vyzdvihovala defenziva, jejíž jste nedílnou součástí…
Já si myslím, že to bylo hodně o tom, že nám zachytali pokaždé gólmani. Ať už Pety (Michael Petrásek, pozn. red.), nebo Klíma (Lukáš Klimeš). Taky ale tím, jak trenéři nastavili taktiku. Měli jsme dobře postavené obranné pásmo, řešili jsme dobře různé situace, pomáhali nám útočníci. Řekl bych, že to bylo z větší poloviny gólmany, pak ale taky organizací hry.
Mezi nejlepšími v Chance lize
Byl jste hodně naštvaný, když vám skvěle rozjetou sezonu zastavil před play-off koronavirus?
Mrzelo mě to hodně. Chtěl jsem konečně vyhrát nějaký play-off zápas, protože od doby, co jsem tady, jsme vyhráli jen jeden. Věřil jsem, že bychom si to mohli rozdat v semifinále se Vsetínem nebo i ve finále s Budějovicemi. Hodně jsem se na to těšil. Naše forma i příprava gradovaly. Vše směřovalo k tomu, abychom byli dobře nachystaní na play-off. Mohli jsme ale taky vypadnout po čtyřech zápasech a lidi by byli naštvaní. Teď už se nikdo nic nedozví, přemýšlet už nad tím nechci.
Jak jste pak trávil dny v karanténě?
Asi týden jsem jenom ležel, nic nedělal, odpočíval, hrál playstation, byl s přítelkyní a koukal se na Netflix. Pak jsem si napsal s kondičním trenérem Kubou Fryčem, ten mi poslal nějaké plány a začal jsem doma nějak cvičit, abych se udržoval. No a pak najednou večer mi zavolal taťka, že na benzínce u našeho dědy se zranili dva zaměstnanci, jestli bych tam nechtěl přijít pomoc. Tak jsem tam teď asi dva měsíce dělal na benzínce. Tam jsem pomáhal, měl krátký a dlouhý týden. Tak jsem si aspoň vyzkoušel, co je to normální práce. Měl jsem pár brigád, ale vždycky jsem hrál jen hokej. Mám novou životní zkušenost.
Máte nějaké historky z benzínky? Nebál jste se přepadení?
(směje se) Já jsem na Instagramu začal sledovat Policii ČR a tam furt dávali nějaké zprávy, jak přepadávali benzínky. Ale ne, nic takového. Lidi si spíš vždycky chtěli povídat, hodně starší lidé. Důchodci vykládali nějaké příběhy. Na plynu pak musím dávat takovou redukci, tak mi s tím párkrát ujeli a honil jsem je.
Poznávali zákazníci hokejistu Přerova Mikuláše Zbořila?
Shodou okolností jsem měl od naší masérky roušku s logem HC Zubr a hodně lidí mě poznalo. Docela jsem byl překvapený, kolik tam jezdí našich fanoušků. Vždycky jsme probrali situaci, vyzvídali, co je nového v týmu, já jsem samozřejmě nic nevěděl (směje se). Buď mi nevěřili, nebo to nějak přešli.
Server Hokej.cz vás zařadil mezi 80 nejlepších hráčů Chance ligy. Díval jste se na tento žebříček? A potěšilo vás to?
Jo, sledoval jsem to. Vždycky ráno, když jsem v šest odemknul benzínku, tak tam nikdo na začátku moc nejezdil. Tak jsem otevřel Hokej.cz a vždycky jsem si to přečetl, koukal se, co je tam za hráče. Ale nějak to neřeším. Samozřejmě je to milé, ale není to nějaký výsledek mé práce. Nějací redaktoři vybrali sto lidi, o kterých si myslí, že jsou v Chance lize nejplatnější. Je to příjemné, ale nepřikládám tomu velkou váhu.
Mám tady vše, co potřebuji
Měl jste pak nabídky i z jiných klubů?
Loni jsem poprvé začal spolupracovat s agentem Martinem Podlešákem, se kterým mám výborný vztah. Už ke konci sezony jsme řešili nabídky jak z Česka, tak z ciziny. Možná i díky koronaviru se to nakonec upeklo tak, že jsem zůstal tady. Určitě jsme ale probírali, co by pro mě bylo v dané situaci nejlepší, za jakých podmínek, jak daleko. Všechno pak hraje velkou roli. Rozhodnout se, že půjdu na dva roky hrát někam jinam, to není jenom tak.
Hrál ve vašem rozhodování roli i fakt, že vaše přítelkyně, extraligová volejbalistka Lucie Zatloukalová, také zůstává v týmu Přerova?
Ona měla loni taky nabídku jinam (usmívá se). Já jsem jí říkal, ať tu nezůstává jen kvůli mně. Že jí v tom nebudu bránit, že to nějak zvládneme, budeme se vídat, dojedeme za sebou někam. Zůstala nakonec tady, podepsala víceletou smlouvu. I když si to člověk nechce připouštět, tak samozřejmě, že v tom v určité míře také u mě roli hrálo i to, že je tady Lucka a mám tady rodinu. Mám tady vše, co potřebuji.
Chtěl jste taky v těžké situaci zůstat a pomoct mateřskému klubu?
Jde i o to, že podmínky v okolních klubech teď taky nejsou nastaveny tak vysoko, jak bývaly. To je jedna věc. Druhou je, že v Přerově jsem vždy byl doma a tuším, jak to tady teď bude. Asi nebude tolik peněz, ale přesto jsem tady chtěl zůstat a klubu vypomoct, když jsem tady vyrůstal.
Jak silný bude podle vás tým v příští sezoně?
Já věřím tomu, že to trenéři s Hanym (sportovním manažerem Pavlem Hanákem) poskládají kvalitně jako každý rok. Asi přibude víc mladých hráčů, což je jenom dobře, protože v Přerově jsou někteří, kteří si první ligu můžou zahrát. Zůstane pár starších, nějaká střední generace a doplní se to mladýma klukama, kteří to určitě zvládnou, když jim pomůžeme a zase se nějak nastaví herní systém. Nebude to žádná hrůza.
