Celek Přerova se tak po dlouhých sedmnácti letech může radovat z návratu do naší druhé nejvyšší soutěže, když v rozhodujícím utkání porazil v pátek na svém ledě 2:1 na nájezdy ambiciózní Sokolov.

Vyvrcholení kvalifikace o 1. ligu tak nemohlo mít dramatičtější koncovku.

„Se spoluhráči v kabině jsme se o tom ještě před zápasem bavili, že kdybychom uspěli v prodloužení, byla by to největší paráda, nakonec rozhodly nájezdy, prostě neuvěřitelné nervy. Třeba na střídačce s Jirkou Goišem jsme se radši ani na penalty nedívali," říká úvodem s úsměvem forvard, jenž část letošního i předchozího ročníku absolvoval v barvách prvoligových Draků a tento rok naskočil také do jednoho extraligového střetnutí za mateřský Zlín.

„Když ale potom David Šebek dal rozhodující nájezd, byla to obrovská úleva, všichni jsme naskákali na led a oslavy mohly odstartovat. Osobně jsem si to hrozně moc užíval, je to zatím můj největší úspěch v kariéře," doplňuje spokojeně Michal Popelka.

„Navíc to pro mě bylo první play off mezi muži, v Šumperku jsem si doposud zahrál pouze zápasy základní části a o udržení," doplnil forvard Zubrů.

Letošní přerovská cesta zpět do 1. ligy přesto byla hodně náročná. Po absolvování druholigového play off skupiny východ museli Zubři sehrát ještě kvalifikaci společně se dvěma nejlepšími celky ze západu Sokolovem a Táborem.

„Ty rozhodující boje sezony byly opravdu hrozně těžké a hlavně zdlouhavé, když jsme absolvovali celkem šestnáct zápasů. Pro nás byl jednoznačně nejobtížnějším soupeřem Vsetín, který nás hodně potrápil, série se nakonec hrála na pět utkání, v tom posledním jsme dokonce museli otáčet nepříznivé skóre 0:2. Tady jsme nechali nejvíce sil," prozradil hokejista, který tak letos musel zvládnout opravdu velkou dávku soutěžních zápasů.

Se silami nebyl problém

Sezonu odstartoval právě v barvách Přerova ve 2. lize, později se přesunul do prvoligového Šumperku, s nímž absolvoval kus základní části a boje v play out, aby se následně na rozhodující část ročníku přesunul zpátky do kabiny Zubrů, k tomu jedenkrát naskočil v extralize za Zlín.

„Se silami jsem neměl problém, občas mi vadilo jen dojíždění, ale určitě jsem rád, že jsem mohl pravidelně naskakovat v Přerově i Šumperku, beru všechny zápasy jako cenné zkušenosti," říká Michal Popelka.

„Navíc třeba v Šumperku jsem si zahrál v jedné lajně s Karlem Pláškem, což je vynikající hráč, bylo super naskakovat právě s ním. A přestože většina zápasů byla v play out, určitě jsme chtěli hrát pro diváky a vyhrávat. Mně se pak docela bodově dařilo a tyto klání mi pomohly zvýšit si sebevědomí před návratem do Přerova na play off," prozradil dále šikovný bruslař, v jehož hlase byla během rozhovoru cítit únava z náročné sezony a následných postupových oslav.

„Bylo to opravdu velké a hodně jsme oslavovali," přiznal s úsměvem dvaadvacetiletý forvard.

„Přerov se do první ligy dostal po sedmnácti letech. Pro klub i fanoušky je tohle veliké vítězství, které si rozhodně zaslouží. I v předchozích letech patřil Přerov k předním druholigovým týmům, letos své snažení konečně završil i vysněným postupem. Teď si tento úspěch všichni naplno užíváme," doplňuje Michal Popelka.

Ve Zlíně končí smlouva

Coby zlínský hráč nyní nechce příliš spekulovat o své hokejové budoucnosti. Fanoušci se tak mohou pouze dohadovat, jestli si příští rok zahraje extraligu nebo bude bojovat v 1. lize za Přerov či Šumperk.

„Zatím to nechávám osudu, navíc ve Zlíně mně končí smlouva, takže moje budoucnost se bude teprve řešit, uvidíme, jak dopadnou jednání, kdo mě bude chtít," dodal závěrem Michal Popelka.