V patnácti hrál poprvé za muže

Poprvé na brusle se Vladimír Kočara postavil v pěti letech na řece Bečvě. Poté začal navštěvovat hokejovou přípravku, kam chodilo padesát dětí ročníku narození 1977. V doros­teneckých kategoriích hrál v Přerově nejvyšší soutěže a v dresu áčka debutoval v sezoně 1992/1993.Vladimír Kočara

„První utkání za muže jsem odehrál v patnácti letech. Hrál se tady krajský přebor a po šesti utkáních klub odkoupil první ligu od Ingstavu Brno. Já za Přerov nastoupil v tom posledním zápase v přeboru proti Ostravě a dokonce jsem dal branku, na kterou mi nahrával Hudler starší. Dodnes si ji pamatuji," vzpomíná.

Společně s patnácti hráči z Brna přišel i trenér Králík, který patnáctiletého Kočaru neoslovil. Druhou nejvyšší soutěž se v Přerově udržet nepodařilo a tým následně převzal kouč Miloš Říha. „Ten mě zařadil do širšího kádru, dokonce jsem si zahrál i nějaké zápasy a také baráž, ze které se postoupilo zpět do první ligy. V další sezoně tady byl kvalitní tým a já byl v nějaké páté pětce. Jakmile bylo v baráži o extraligu rozhodnuto, že nepostoupíme, tak jsem pravidelně nastupoval a přičuchnul, dá se říci, k extralize, protože jsme hráli s Pardubicemi, Kometou Brno a Opavou," pověděl.

Ještě v následující sezoně 1996/1997 hrál i juniorskou extraligu, ve které Přerov skončil smolně čtvrtý. Přestože kvůli povinnostem v áčku nenastoupil z daleka ke všem zápasům, byl v kanadském bodování mezi pěti nejlepšími v celé juniorské extralize.

Extraligu ochutnal 
v OpavěVladimír Kočara

V následném roce se HC Přerov sloučil s Bohemex Trade Opava a Kočara po úvodu sezony v černobílém přerovském dresu šel do extraligové Opavy, kde odehrál patnáct utkání. „Něčeho malého jsem v hokeji dosáhl. Určitě to není TOP, ale měl jsem možnost být půl roku v Opavě, kde jsem odehrál patnáct utkání, bohužel jsem si nepřipsal branku ani asistenci. Tenkrát jsem hrál v útoku ještě s mladšími kluky a naše role v týmu byla úplně jiná, než dávat branky. Navíc jsem tam dva měsíce byl zraněný, takže víc toho tenkrát asi vymačkat nešlo," sdělili k extraligovému angažmá.

V závěru soutěžního ročníku se ještě vrátil už do žlutomodrého Přerova, aby týmu po hodně špatné sezoně pomohl v baráži o udržení. Jenže s Kadaní prohráli 2:4 na zápasy a od roku 1998 se tak v Přerově až do současnosti hraje pouze druhá liga.

Seděl na lavičce ZnojmaVladimír Kočara

Po hodně divoké sezoně odešel do Rosic u Brna, které koupily první ligu od Prostějova. Tam strávil tři roky, z toho ten první řadí k tomu nejlepšímu, čeho v seniorské kategorii dosáhl. Poté ale klub postihly finanční problémy, a tak se přesunul do Žďáru nad Sázavou. „První sezona ve Žďáru byla v pohodě, ale poté došly peníze i tam, a tak jsem odešel do Vyškova, který mě poslal do extraligového Znojma, kde měli velkou marodku. Do zápasu jsem se bohužel nedostal, jen jsem dvakrát seděl při extralize na lavičce. Zahrál jsem si jen vánoční přátelák v Trenčíně. Mrzí mě to, že jsem tam nedostal šanci, byla by to pro mě totiž poslední možnost restartovat svou hokejovou kariéru," připomíná si.

Zbytek ročníku dohrál ve Vyškově. Nejdříve nastoupil k sedmi utkáním v krajském přeboru, ale v závěru soutěže se klub dal dohromady s Kometou Brno hrající druhou ligu a nakonec vypadli až ve finále s Olomoucí.

Zjistil, že hokej 
není všeVladimír Kočara

Následoval rok v prvoligovém Havířově, který spadl z extraligy. „Oslovil mě Michal Slavík, se kterým jsem hrál v Rosicích, tak jsem na to kývnul. Navíc jsem tam jezdil každý den společně s Martinem Vojtkem a trenérem Pavlem Sedlákem," podotknul.

V určitém ohledu to byl pro Kočaru také rok zlomový. „Pochopil jsem, že už nejde hrát jen hokej. Na extraligu to nebylo, a abych se tím v první lize živil, tak bych musel být v týmech první čtyřky. Věděl jsem, že je to má poslední sezona mimo domov," vysvětluje.

Vrátil se tedy do Přerova s tím, že už tady dohraje kariéru. Po dvou letech však rychle vystřízlivěl. I když tým vždy dobře začal a v září byl v čele soutěže, v prosinci už byl na samém chvostu tabulky. „Vadilo mi to, a proto jsem se ozýval. Myslel jsem, že mám v týmu a v klubu pevnou pozici, ale po dvou sezonách mi řekli, že nejsem loajální vůči klubu a musel jsem odejít," nevzpomíná zrovna v nejlepším na tuto část kariéry.

Z Šumperku 
šel rychle pryčVladimír Kočara

Zvažoval co dál. S hokejem však ještě nechtěl končit. „Oslovil mě další bývalý spoluhráč z Rosic Radek Kučera, který rozjížděl nějaký projekt v Šumperku, kde měli postupové ambice. A tak jsem si řekl, proč ne. Byly to ale mé nejhorší tři měsíce v kariéře. Nebyl jsem zvyklý sedět na střídačce. Navíc jsem tam měl i nějaké lidské problémy s majitelem," prozradil.

V polovině sezony tak odešel do Hodonína, kde ještě nastartoval svou kariéru. Tým postoupil až do finále, kde shodou okolností narazil na Šumperk, který tehdy hodně chtěl a zvítězil.

Na jihu Moravy působil i v ročníku 2007/2008, opět hrál s Hodonínem špici, ale v polovině sezony začaly námluvy s Přerovem. „Byl jsem už novým vedením osloven, zda bych se nechtěl vrátit, a i když Hodonín byla krásná štace, tak jsem po sezoně zamířil domů," konstatoval.

Vždy chtěl s Přerovem do 1. ligyVladimír Kočara

Za mateřský klub odehrál další čtyři sezony, ale ta minulá už byla jeho poslední. „Vždy jsem měl touhu postoupit s Přerovem do první ligy a skončit. To byl můj sen, který se mi bohužel nesplnil. Kádr jsme měli kvalitní, poslední tři roky jsme hráli vždy semifinále, ale pokaždé tomu něco chybělo. Mrzí mě, že se nám to nepovedlo, a doufám, že se to klukům podaří teď. Budu jim fandit a držet pěsti," říká Vladimír Kočara, který skončil z velké části kvůli zdravotním komplikacím.

Navíc ani herně už to nebylo podle jeho představ. „Kanadských bodů už nebylo tolik, co v minulých sezonách. A pokud v pětatřiceti nejsi v prvních dvou lajnách, tak si říkáš, že už týmu kromě zkušeností nemáš co nabídnout. Na místo ve třetí pětce čekají mladí kluci, kteří musí nabírat zkušenosti," pronesl.

Jedním z důvodů, proč skončil, byl také syn Adam a trenérská práce s mládeží HC ZUBR Přerov. „Mám syna, který bude mít čtyři roky, a přes sezonu jsem ho viděl minimálně. Chci se mu víc věnovat, chodit s ním na různé kroužky a něco mu ze sebe předat. Pak je tady také trenérská činnost v klubu, kde od letošní sezony vedu mladší dorostence, kteří spadli z extraligy. Za cíl si zatím dáváme být v první šestce, která bude hrát o postup," říká hlavní kouč, jehož asistenty jsou Pavel Sedlák a Jakub Ferenc.

In-line hrát bude,
 s fotbalem skončilVladimír Kočara

Stále však zůstává aktivním hráčem In-line hokejového clubu Night Birds Přerov, kde plní i roli hrajícího trenéra. „Vytvořila se tady zajímavá parta. Vyhráli jsme moravskou skupinu první ligy i následnou baráž a postoupili do extraligy. Ještě ale přesně nevíme, jak to bude příští rok, protože většina kluků se vyjádřila, že by raději hrála první ligu, takže uvidíme. Já to vidím tak, že dokud mi zdraví dovolí, tak bych in-line chtěl ještě hrát," říká Kočara, jenž má za sebou úspěšnou kariéru i v tomto sportu.

V roce 2005 vybojoval s Reflexem Zlín, v jehož dresu hráli i Pavel Hanák a Marek Ditrich, extraligový titul a před tím i bronzovou a stříbrnou medaili.

Ještě letos aktivně hrával také Přerovskou ligu malé kopané za tým NNC Levis, který byl tvořen především z bývalých či současných hokejistů. Jenže většina hráčů je o víkendech časově zaneprázdněna, tak se tým po jednadvaceti letech rozpadl.

Vzpomínky 
mu zůstanou

Nahlédnout však může vždy do hokejové kroniky, kterou mu vede jeho otec. „Taťka, který nám vždy dělal vedoucího týmu, měl největší vliv na to, že jsem hrál hokej a do teď mi vede kroniku. Díky němu mám možnost podívat se, s kým jsem hrál například v šesté třídě nebo kdo byl se mnou v pětce v mladším dorostu," je rád, že je na co vzpomínat.

Poslední gól vsítil Vladimír Kočara v úvodním čtvrtfinálovém utkání play-off s Opavou a poslední zápas ve žlutomodrém dresu odehrál 5. března 2012 ve čtvrtém semifinálovém mači s Karvinou. „Každý musí jednou skončit, já jsem se pro to rozhodl v pětatřiceti," dodává.