Sedmadvacetiletý pravák si těžko mohl představit lepší start po svém příchodu na Hanou. „Jsem rád, že mi Přerov dal šanci. Pokusím se mu to vrátit," usmíval se Berger po strhující bitvě s Frýdkem. Začal tedy pěkně od podlahy.

Frýdek byl rozjetý, vám se podařilo utnout jeho vítěznou šňůru. Jak jste zápas viděl vy?

Viděl jsem to hodně černě (směje se), protože hráli fakt výborně. Naštěstí jim neuznali gól, který by Frýdku hodně pomohl. Byl to dnes dobrý, rychlý a nepříjemný hokej. Nehrálo se proti nim dobře, jsou to opravdu zlaté dva body. Nedá se říct, že bychom si výhru nějak výrazně zasloužili my. Svou roli sehrálo i štěstí.

Právě vy jste v prodloužení rozhodl, můžete klíčovou situaci popsat?

Ztratili jsme puk ve středním pásmu, tak jsme to dobruslovali dozadu. Jeli tři na dva, ale nějak to překombinovali. Zkoušeli si to do poslední chvíle nahrávat a nikdo nezůstal nahoře. Já jsem viděl, že tam nikdo není, tak jsem se to za každou cenu pokusil vypíchnout a na poslední chvíli se to naštěstí povedlo. Už o pauze jsem přemýšlel, co bych udělal, kdybych náhodou jel nájezd. Tak jsem udělal to samé a naštěstí to vyšlo (usmívá se).

Jste technický typ, kterému asi herní situace tři na tři svědčí, je to tak?

Jo, kdysi mi i jeden trenér říkal, že by mi vyhovoval hokej čtyři na čtyři. Takže klidně i tři na tři. Nevadí mi bruslení nebo hra jeden na jednoho. Takže je pravda, že jsem se na to těšil a doufal jsem, že nějaký ten čas na ledě dostanu.

Vraťme se k pátečnímu zápasu s Kadaní. Dají se oba duely nějak srovnat?

Kadaň tady taky nehrála špatný hokej, ale musím říct, že Frýdek byl o třídu někde jinde. Kadaň nepřijela v plné sestavě. Ono se to těžko hodnotí nebo srovnává. Možná hrálo roli i to, že jsme ten páteční zápas měli v nohách.

Už proti Kadani jste se gólově prosadil, navíc jste tam letos odehrál deset zápasů. Jaký to byl pocit?

Je to krásné. Nečekal jsem, že to tam tak začne padat. Jsem za to rád. Ta letošní sezona se nevyvíjela tak, jak jsem si původně představoval. Přišel jsem do Přerova, abych to nějak zachránil, obětuju tomu maximum.

Jaký vlastně ta vaše letošní sezona měla průběh?

Skončil jsem v Hradci, odehrál jsem tam pár zápasů, prý jsem i hrál dobře. Doufal jsem, že si zahraju extraligu. Nějak z toho sešlo, Hradec se nedomluvil s Litoměřicemi, přestože oba kluby tvrdily, že mě chtějí. Nikdo mi ale nenabídl smlouvu. Na poslední chvíli přišla Kadaň. Vzal jsem to, protože v tu chvíli nebylo nic podobného. Ze začátku to bylo dobré, ale pak přišly nějaké tlaky, nedostával jsem tolik prostoru. Nebyl jsem v takové pohodě. Když už jsem se rozehrál, přišlo ještě zranění. Všechno bylo proti mně a byl jsem z toho takový otrávený. Nakonec jsme se tam oboustranně domluvili na ukončení. Řešil jsem, co dál. Jsem rád, že zavolal Přerov a dal mi tu šanci. Já se to pokusím městu i vedení vrátit.

Věděl jste něco o přerovských Zubrech, než jste sem šel?

Věděl. Jezdím sem od té doby, co Přerov hraje tuto soutěž. Tyhle týmy mám rád, lidi chodí na hokej a město jím žije. Cítím to tady, na člověka ta atmosféra dýchne. Už před sezonou jsem si volal s trenérem a projevil jsem nějaký zájem, ale to už bylo pozdě, kádr tady měli hotový.

Na Moravě to ale znáte, v sezoně 2014/2015 jste působil v Šumperku. Jak na to vzpomínáte?

Já mám na Šumperk dobré vzpomínky a právě proto jsem se nebránil jít do Přerova. Není to zas tak daleko a věřím, že i povahy lidí jsou podobné. V Šumperku to bylo naposledy, kdy mě hokej dlouhodobě bavil. Tam jsem z něho měl opravdovou radost. Doufám, že teď to tak bude tady v Přerově. Zatím to byly jen dva zápasy (usmívá se).