ROZHOVOR

Jak to v současné době vypadá s mladými hokejisty? Vychováváte budoucí hvězdy?

O hvězdách bych ještě tak nemluvil, ale určitěmůžu říct, že jsou tady šikovní kluci. Co nás ale v současné době trápí nejvíc, jsou stavy ve sportovních třídách.

Když jsem se vloni po třech letech vrátil z Olomouce, byl jsem trošku v šoku, když jsem zjistil, že ty počty v jednotlivých třídách, hlavně v těch nižších, nejsou, co bývaly.

Snížily se nějak výrazně?

Ano. Pamatuju si sezonu 2003/2004, kdy jsme na mistrovství republiky devátých tříd v Sazka aréně skončili druzí a o rok později, tentokrát v T-Mobile aréně, třetí. V té době bylo v hokejových třídách i kolem třiceti kluků. To se pracovalo úplně jinak.

Čím to bylo?

Určitě i tím, že tady v Přerově se hrála extraliga dorostu, což ovlivnilo i příchod jiných kluků z okolních klubů. Tenkrát jsme měli opravdu z čeho vybírat.

A nyní?

V současnosti jsme s velkými obtížemi tak tak splnili limit, abychom mohli hrát nejvyšší soutěž žákovské ligy. Ten je šedesát hráčů.

Děláte něco pro to, aby se počet hráčů zvýšil?

Kromě náborů pořádáme i hodně akcí, jako například tréninky a besedy s bývalými odchovanci klubu. Budoucí první třída,kamse přihlásilo kolem osmnácti kluků, už vypadá slibně. Stejně tak druhá i třetí třída. Nejvíc nás ale trápí ti starší, čtvrtá až šestá třída.

Tam možná budeme doplňovat ze Zlína a z Kroměříže, což ale není ještě jisté. Nejradši bychom ale postavili tým z vlastních hráčů.

Do jaké míry se vás dotkla rekonstrukce zimního stadionu a její zpoždění?

Práce se zpozdily o šest týdnů. Původně jsme měli na led nastoupit prvního srpna, teď to vypadá na začátek září. Já jsem v tomhle pesimista. I když nejsem odborník, nevěřím, že prvního září budeme trénovat na přerovském ledě.

Jak tedy bude vypadat vaše příprava?

Celý srpen mládežnické týmy stráví na ledě v Kroměříži. Kromě toho se nejmenší kluci chystají na soustředění do Uherského Hradiště, pátá až osmá třída absolvuje týdenní přípravu v Kroměříži.

Pomůže nám také Uničov, kde mladší a starší dorost stráví dva týdny a sehraje některé přípravné zápasy.

Co když se naplní vaše obavy a v září stadion nebude hotový?

To je otázka spíše pro našeho manažera, ale já za sebe mohuříct, že v případě mládeže by to byl velký průšvih. Když to vezmu z pohledu mužů, byla by to také škoda.

V prvním kole se chystá velké derby s Prostějovem, následně se Vsetínem. Tam by byla účast ohromná, dva a půl tisíce diváků určitě, a přerovští fanoušci, kteří patří k nejlepším v lize, by si zasloužili, aby se právě tato utkání odehrála u nás v Přerově.

Jste spokojený s finanční podporou u mládeže?

Ohledně hodin pro mládež si nemůžu stěžovat, ale škoda, že těch peněz nejde ještě více na materiální zabezpečení. U malých pomáhají rodiče. Každoročně také pořádáme na zimáku burzy, kde si i ti nejmenší mohou pořídit výstroj za levno. Prostě děláme vše proto, abychom získali co nejvíce hráčů. Potřebujeme je.

A začít musíte u těch nejmenších…

Samozřejmě. Hokej je v Přerově nejpopulárnějším kolektivním sportem.Mypřivítáme každého kluka, který přijde. Hokejovou přípravku výborně vede skupina kolem Karla Kundrátka. Celkově je kvalita všech našich trenérů hodně dobrá. Zapomenout nesmíme ani na školu.

Základní škola Želatovská vám s výchovou mladých hokejistů velmi pomáhá.

Přesně tak. Nespornou výhodou je, že kluci mohou trénovat v jakémkoli čase. My naplánujeme tréninky a škola se nám přizpůsobí. Kluci jsou spolu nejen na ledě, ale také se spolu učí. Se školou spolupracujeme ve všech směrech.

Je o hokej stále zájem?

Určitě. Ale je třeba rodiče neodradit. Pořád někde čtu články o tom, jak je hokej šíleně drahá záležitost.

A není?

Je, ale jinak to vypadá na Spartě a jinak u nás. To nemůžeme srovnávat. Samozřejmě že ty brusle něco stojí, alemyse snažíme klukům pomáhat co nejvíce. Chtěl bych říct jen to, aby lidi nezanevřeli na hokej, protože to něco stojí.

My pomáháme tak, že se to dá utáhnout, i když poměry v rodině nejsou nejlepší. Důležité je, že kluci jsou v kolektivu, mají svoji partu, plno zážitků a podívají se i do světa. To dětství je hned úplně jiné.

Naděžda Švrčková