„Byl bych naštvaný, kdyby se na to kdokoliv vykašlal. Všichni jsme ale pro úspěch udělali maximum,“ ujistil „Meňa“ v rozhovoru pro Deník, ve kterém se rozpovídal třeba o kreativním skládání puků či unikátní přípravě svačinek před zápasy.

Lukáši, jak vám bylo po rychlém vyřazení ve čtvrtfinále?

Člověk to nečeká, že prohraje 0:4 v prvním kole, když skončíte na třetím místě v základní části. Samozřejmě ale víme, jaké má Přerov statistiky v play-off (zápasová bilance 2:20, pozn. red.).

Takže myslíte, že tam je nějaký psychický blok?

Nemyslím si, že by to bylo v hlavách. Půlka mančaftu byla úplně jiná než v předešlých play-off. A určitě se nic nepodcenilo, trénovalo se. 

Jste naštvaný, že to přesto nevyšlo?

Byl bych naštvaný, kdyby se na to kdokoliv vykašlal. Měli jsme po základní části čtrnáct dní bez zápasu a vím, jak se trénovalo. Dvoufázově, člověk trávil na zimáku čas od rána do večera. Nemyslím si, že by kluci nebo trenéři něco podcenili. Nevím, kde se stala chyba. Možná smůla.

Hlavně v prvním zápase to byla velká smůla. Poprvé v sezoně jste inkasovali ve vlastní přesilovce, soupeř srovnal minutu a půl před koncem. Otřáslo to s týmem tak moc, že šlo o klíčový moment celé série?

To je těžká otázka. Hráči říkali, že o nic nejde, pojďme to ještě vyhrát. Měli jsme pak přesilovku v prodloužení a byli jsme v tom zápase lepší. Těžko říct.

Na začátku druhého zápasu ale tým nepůsobil dobře. Vy jste vnímal náladu v týmu, nebyli hráči po nešťastné první prohře zlomení?

Po zápase možná trošku, před druhým zápasem určitě ne. Vypadalo to, že druhý zápas vyhrajeme. Všechno bylo nachystané na výhru. Ale nestalo se. Možná to mělo větší vliv, než jsme čekali. Četl jsem taky, že kluci neměli tolik zkušeností. Byla tam i ta smůla, ale na to se vymlouvat nemůžeme (odmlčí se). Bavili jsme se s trenéry, manažerem, že rodina půjde stranou a uděláme pro to maximum, ať se děje cokoliv. Abychom to konečně pro Přerov prolomili.

Říkáte, rodina stranou. Jak to vypadalo v praxi?

Víme, jaká je situace, děti jsou na on-line výukách, manželka pracuje, vozili jsme děcka po babičkách a podobně. To vlastně všichni od manažera po masérku. Chtěli jsme udělat maximum pro hráče.

Takže hráči měli nadstandardní servis?

Četl jsem nedávno, co všechno vozí na play-off Třinec. Kromě nějaké vzducholodi na vysoušení dresů, jsme na tom byli stejně (úsměv).

Co třeba konkrétně jste do Ostravy vezli navíc?

Tři nebo čtyři rotopedy, Hanča (masérka Plhalová, pozn. red.) koupila před sezonou přístroj na kryomasáže, tři nebo čtyři lůžka na masáže, to se normálně nebere vůbec. V tomhle můžeme mít čisté svědomí.

Pojďme se pobavit o vaší náplni práce. Co všechno konkrétně máte u Zubrů na starosti?

K tomu řeknu historku. Hráli jsme před sezonou Generali Česká Cup s extraligovými mančafty. Když přijede tým z první ligy, pozve se kustod a vedoucí týmu na čaj, možná občas i na nějakého panáka (úsměv). Většinou přijdou dva lidi, když tři, tak je to maximum. Hráli jsme pohár s Vítkovicemi nebo Třincem, říkal jsem jejich chlapům, ať vybalí věci a zastaví se za námi. Měli jsme nachystané občerstvení pro čtyři lidi včetně nás. Jich přišlo šest. Tak se všech ptám, co vy všechno děláte? Jeden dělal výstroje, druhý vybavení, další masáže, další toto, další tamto. Říkám, hoši, to všechno dělám já (smích). Musím ale zmínit Hanču (masérku) a Laďu Kopečného (druhý kustod). Bez nich by to samozřejmě nešlo. To jsou duše týmu.

Jak vlastně vypadá váš předzápasový a zápasový den?

Kluci jsou zvyklí, aby měli ještě před ranním rozbruslením nabroušené brusle. Někomu to vyhovuje, někomu ne, třeba podle kvality ledu. Takže to přebrousím a druhý den je zápas. Vstanu a musím koupit klukům svačinku do zápasu. Nakupuju ovoce, jahody, banány, melouny, jablka, ananasy. Ananasy má nejradši Filip Dvořák, nebudu říkat proč (smích). Kluci pak jdou po rozbruslení na oběd, my s Hančou a Laďou Kopečným nachystáme dresy, občerstvení a všechno, co je potřeba.

U toho občerstvení se zastavme. Na sociálních sítích mohli fanoušci vidět fotky krásných obrazců poskládaných z kousků ovoce. To je vaše práce, že?

Pravda je taková, že už jsem neměl co stavět z puků. Tak jsem Hance řekl, že postavím něco z občerstvení. Zbořa (Mikuláš Zbořil) měl tři sta odehraných zápasů a Goišák (Jiří Goiš) pak měl slavit pětistovku. Z puků je přeci jen těžší něco udělat, tak jsem to Goišákovi postavil z ovoce.

Pyramidy a další variace poskládané z puků před zápasem, to mělo na internetu taky velký úspěch. Jak vás napadají takové skládanky?

Já ani nevím. Máte šedesát puků, musíte dát třicet puků každému týmu. Stavěl jsem takové pyramidy. Tak jsem si pak říkal, proč by si to člověk nějak nezpestřil? V minulé sezoně Klíma (brankář Lukáš Klimeš) držel šílenou šňůru bez gólu. Tak to začalo. Nejprve jsem z puků postavil nápis „Wall“ (anglicky zeď) a byla to prý pecka. Klíma mi tehdy dal jeho puk s fotkou, tím jsme podložili áčko. Musím říct, že ségra (basketbalistka Přerova Lucie Neradilová) mi pak poslala pár fotek pro inspiraci.

WALL pro Lukáše Klimeše. Tohle vše odstartovalo.WALL pro Lukáše Klimeše. Tohle vše odstartovalo.Zdroj: Jan Gebauer

Nebylo to ale před každým zápasem. Snažil jste se tak třeba tým navnadit na speciální zápas?

Přesně tak. Máte pravdu. Byl jsem ale rád, když jsem něco vymyslel.

Jaká je vaše náplň práce nyní, když má Přerov po sezoně?

Všichni kluci, co třeba v Přerově končí, tak mi volají a řešíme spolu výstroj. Přiznám se, že jsem čtvrtý rok u áčka. A poprvé se mi stalo, že mi ukápla slza, když někdo končil.

Jste bývalý aktivní hráč, zahrál jste si za MEO i druhou ligu. Jak jste se vlastně k pozici kustoda dostal?

To se musíte zeptat Pavla Hanáka. Říkal jsem si, že kdybych někdy dělal rozhovor, tak musím pochválit jeho. Taky mi ale hrozně pomohl Martin Vojtek, Dočky (trenér Petr Dočkal, pozn. red.) a pan Přecechtěl. Když jsem začínal, tak jsem nevěděl, která bije. Hrával jsem sice druhou ligu, to ale byla úplně jiná úroveň. Třeba Kokin (Martin Vojtek) věděl, jak to funguje v extralize, tak mi říkal, co mám vlastně dělat. Strašně moc bych těmto lidem chtěl poděkovat. Stejně tak i celé mojí rodině.

Co „Meňa“ práskl na hráče?

Největší bordelář: Filip Dvořák

Největší šprýmař: Roman Pšurný

Nejhorší šprýmař: Vlastimil Dostálek

Kdo je nepolíbený: Jan Süss

Kdo chce nejčastěji brousit brusle: Roman Pšurný

Kdo chodí nejčastěji na masáž: Roman Pšurný

Největší flegmatik: Jiří Krisl

Kdo vypije nejvíc piv: Jiří Goiš