Jakub je zároveň studentem čtvrtého ročníku Gymnázia Jana Blahoslava v Přerově, a proto jsme se ho zeptali nejen na hokejové zkušenosti a zážitky ze zámořského angažmá, ale také na to, jak lze skloubit vrcholový hokej a studium.

ROZHOVOR

Jak se hokejista dostane do prestižní hokejové soutěže, jakou CHL bezesporu je?

Do CHL vede jediná cesta. Musíte být vybrán (draftován) některým z klubů v CHL import draftu. V každém klubu mohou hrát mimo Kanaďanů a Američanů jen dva hráči mimo tyto země. Některé kluby toho využijí, některé ne. Důležité je, aby si vás všimli skauti těchto oddílů a doporučili vedení, aby si vybrali právě vás.

Ty jsi stále hráč Přerova. Jaká byla tvoje hokejová cesta?

Od pěti let jsem hrál v Přerově až do extraligového dorostu. Protože v Přerově extraliga juniorů nebyla, odehrál jsem rok v Pardubicích a druhý rok v Kometě Brno. Letos v únoru jsem byl nominován do reprezentační „20“ ČR proti Švédsku a Finsku. Asi výkony v posledním roce byly rozhodující pro můj odchod do zámoří.

Jaký je podle tebe hlavní rozdíl mezi extraligou juniorů u nás a v Kanadě?

Tak ten nejviditelnější na první pohled jsou diváci. Průměrná návštěva na naše zápasy je pět tisíc diváků. Rekord je zatím 9 900. To je atmosféra, která je srovnatelná se zápasy extraligy dospělých.

Další rozdíly jsou úzké hřiště, rychlost hry, tvrdá hra tělem a více než šedesát zápasů v základní části soutěže. Oproti extralize juniorů u nás je to také nasazení hráčů na ledě.

Intervaly pro střídání jsou dvacet až třicet vteřin. Za tu dobu musíte ze sebe vydat všechno. Jedno „vypuštěné“ střídání – a zbytek zápasu jste jen divák. Asamozřejmě trénink. Ten je podle trenérů ještě důležitější. Je to vlastně pro každého vstupenka na zápas. U

nás v týmu je patnáct kvalitních útočníků a naskočit do zápasu může každý. Jsem rád, že jako jeden z mála hráčů jsem nastoupil zatím ke všem zápasům.

Hodně se mluví o tvrdé hře v zámoří…

To není úplně přesné. Samozřejmě na úzkém kluzišti, při vysokém tempu hry ke kontaktům dochází. Není možné například „nedohrát“ protihráče u hrazení. I když jsem jeden z mála hráčů, kteří mají pod devadesát kilo, tak hra tělem mi vyhovuje.

Velkou kvalitou jsou rozhodčí, perfektně rozlišují hru tělem, i velmi tvrdou, a fauly. Stejně jako v NHL jsou trestány jakékoliv náznaky nebezpečné hry hokejkou, ať už jde o sekání, hákování, podražení, vysokou hůl a tak dále.

A co bitky, na internetu je jich k vidění spousta…

Tak bitky tady k zápasům patří. Ale není tam nic zákeřného. Jedná se většinou o férový souboj jedna na jedna, obvykle po domluvě hráčů. Je dobré, že pokud bitka proběhne, hráč dostane pět minut a může se vrátit do hry.

K zámořským týmům patří i aktivity mimo led…

Samozřejmě. Chodíme do škol, nemocnic, organizují se dobročinné akce. I když hraji za jeden ze dvou amerických týmů v CHL, je tady v okolí Detroitu hokej hodně populární.

A co život mimo hokej?

Bydlíme v rodinách. Já u policisty Billa a jeho ženy Dannel. Je to skvělá rodina. Učím je každý den jedno české slovíčko. Já musím zase denně anglicky vyprávět nějaký zážitek, co jsem prožil.

Denně jsem pomocí internetu ve spojení s rodinou, spolužáky v Přerově i s bývalými spoluhráči z Přerova, Brna i Pardubic. Často si povídáme s Tomášem Kundrátkem, který hraje také CHL.

Letos jsi ve čtvrtém ročníku Gymnázia. Měl bys maturovat.

Paní ředitelka Gymnázia Jana Blahoslava a SPGŠ mi vyšla velmi vstříc.Mámindividuální studijní plán. Spolužáci mi posílají mailem veškeré materiály, příklady a testy.Musímteď složit čtvrtletní zkoušky a po skončení sezony zvládnout zbytek. Není to jednoduché, ale co je?

(hc)