Radomír Pala je ve svých 34 letech s patnácti body nejproduktivnějším obráncem Zubrů a nevynechal jediné z 36 utkání. Proti Havířovu v přesilovce otevřel svým šestým gólem v tomto ročníku Chance ligy skóre a nastartoval tak cestu za důležitým vítězstvím před vánočními svátky. „Každý v kabině už na to byl natěšený. Navíc do toho rodina a děti, tři dny si od hokeje odfrkneme,“ usmíval se „Palič“ po sobotním duelu.

Radomíre, jak fyzicky náročné vlastně bylo utkání s Havířovem? V první a druhé třetině jste se vždy museli dlouho bránit v oslabení a vypadalo to, že jste si sáhli na dno…
Vždycky to stojí síly, protože tam chodí pár dvojic a oni ty přesilovky dneska měli výborné. Naštěstí jsme to ubránili, vyklekali, vyházeli. Ale vždy jsme tam byli skoro celé dvě minuty pod tlakem, Klíma ovšem skvěle zachytal, my jsme taky nějaké střely pochytali. Na ty přesilovky jsme se nachystali a myslím, že jsme to zvládli.

Bylo by to jednodušší, kdybyste mohli nastoupit v kompletních čtyřech pětkách?
Mně se třeba na tři pětky hraje líp, než na čtyři, ale je pravda, že těch zápasů teď už bylo hodně. Šlo to hodně po sobě. Naštěstí nám to vyšlo, že nějaké pondělky jsme tam měli pauzu, ale jinak se hraje skoro třikrát týdně. Je to hrozně náročné. Na druhou stranu to tak mají všichni, ale ta oslabení mančaftu vždy berou hodně sil.

Kde jste tedy posbírali ty síly na třetí třetinu, kterou jste odehráli výborně?
Poslední dvacku jsme si řekli, že budeme hrát odzadu, čekat na nějaké brejky. Havířov hrál dobře, oni jsou hrozně silní v rozích na puku. Já si myslím, že jedni z nejlepších v lize. Jak hrají po rozích, jak to shazují dolů, ty rotace… s tím jsme měli obrovské problémy. Ale sebrali jsme nějaké síly. Řekli jsme si, že teď je volno, že pár dní odfrkneme, dáme se do kupy. Fanoušci samozřejmě taky pomohli, ve třetí třetině fandili obrovsky, dnes přišlo dost lidí a byl to další hráč na ledě.

Vy jste otevřel skóre, navíc v přesilovce. Tak co tam konečně bylo správně?
My jsme teď ty přesilovkové lajny docela přeházeli. Zaplaťpánbůh, že to vyšlo. Já jsem to dostal na modrou, řekli jsme si, že to budeme hrát jednoduše, všechno na bránu. Tak jsem vystřelil švihem, naštěstí to tam spadlo.

Tuším, že Jakub Navrátil tam dobře přejel před brankářem, ten toho asi moc neviděl, že?
Někdo to tam suprově zaclonil. A o tom to je. Když to gólman vidí, tak to chytne, takhle to je pro něj strašně těžké (kolem prochází Lukáš Klimeš, směje se, nakonec ale přikyvuje).

Pro vás to jsou navíc důležité body ze zápasu s tabulkovým sousedem, je to tak?
Věděli jsme, že hrajeme o tu šestku, že když uhrajeme body, tak je přeskočíme. Bylo pro nás taky důležité vyhrát před svátky, abychom měli každý v hlavách klid během třídenního volna. Někdy je to hektické, jak ty zápasy jdou po sobě, je to trošku blázinec. Vyhráli jsme, což nám pomůže v sebevědomí, odpočineme, pak se nachystáme na Třebíč. To musíme taky zvládnout.

Teď už si ale asi užijete chvilky s rodinou. Jak moc jste se těšil?
Já se na to těším asi od listopadu (směje se). Od září je to první delší volno. Každý v kabině je natěšený, navíc do toho svátky, rodina, doma s dětmi… je to pecka. Tři dny si od hokeje odfrkneme, každý bude myslet na něco jiného a pak se zase musíme nachystat a vítězit.