Nejdůležitější je však pro něj role otce, díky níž se „Palič“ opět ochomýtá kolem MEO Arény. Vydá se na trenérskou dráhu? S legendárním obráncem jsme si povídali, jak se Zubrům bez něj daří, jak si v zimě udělal na zahradě ledovou plochu, a rozebrali kromě hokeje fotbal, některé bývalé spoluhráče či konec kariéry.

Radomíre, dva roky po konci kariéry vás nyní můžeme vídat také na trénincích přípravky hokejových Zubrů. Blíží se trenérská kariéra?

Jezdím sem s mladým, protože už minulý rok jsme začali trénovat a chodit na přípravku. Začal jsem s ním chodit na led. Kundrc (hlavní trenér přípravky Karel Kundrátek, pozn. red.) mě oslovil, že když už tam jsem, ať nestojím jen tak zbůhdarma za mantinelem a jdu za nimi na led (úsměv). Tak jim vždycky s něčím jen tak pomůžu, když je víc trenérů, je i víc očí a o děti je dobře postaráno.

Syna hokej baví?

Baví. Je škoda, že jsme na ledě byli naposledy v září. Od té doby nic, až teď to zase začalo v aspoň nějakém režimu.

A nechystáte se tedy časem vydat na trenérskou dráhu?

Uvidíme, co mladý. Spíš bych se chtěl věnovat jemu. Jestli bude mít chuť hrát hokej, nebo fotbal, uvidíme. Já ho do ničeho netlačím. S mým trénováním uvidíme, to ukáže čas. Pomůžu klubu, záleží taky, jestli malý bude pokračovat. Když bude pak nějaký zájem, tak se ničemu nebráním.

Tato doba byla hlavně pro pohyb dětí kritická. Jak jste to vnímal vy?

Pocítili jsme to hodně. Syn nebyl už pět měsíců ve školce, zavřeli ji, protože jsme tam měli ještě dva výskyty. Dětem to hodně chybí. Má sice teprve pět let, ale už to poznáváme i u něj. Snažíme se doma na zahradě trénovat. Dělali jsme opičí dráhy a přes zimu jsme v podstatě vyrobili i kluziště. Čtrnáct dní jsme bruslili, to bylo super (úsměv). Teď jsme tady s přípravkou měli pár tréninků a u některých dětí jde znát, že pohyb jim chyběl. Na druhou stranu si myslím, že u malých dětí se to dožene.

Vy jste si v zimě na zahradě opravdu vyrobil ledovou plochu?

Napustili jsme to na trávu. Jak tehdy pršelo a mrzlo, už se udělal asi půlcentimetrový základ. Na ten jsem to nastříkal a měli jsme kluziště deset krát šest metrů za barákem. Tam jsme to mastili čtrnáct dní (směje se).

Pojďme tedy k hokeji. Poslední dvě sezony Zubrů jste už sledoval jako fanoušek. Jak je hodnotíte?

Byly to dvě covidové sezony. Já jsem skončil vlastně za pět dvanáct, protože pak to všechno začalo. První sezonu jsem hodně sledoval, i s malým jsme jezdili na nějaké zápasy. Základní část byla dobrá, škoda, že se nešlo do play-off, kdo ví, jak by to tam dopadlo. V té minulé sezoně kluci odehráli podle mě nejlepší základní část od návratu do první ligy. Měli nejlepší pozici do play-off za těch šest let, škoda, že to nevyšlo. To je hokej.

Proč to podle vás ve čtvrtfinále nevyšlo? Zlomilo se to nešťastným prvním zápasem?

Možná to zlomový moment byl. Ale člověk musí vyhrát čtyři zápasy, ten mančaft by to takhle po prvním utkání neměl zlomit. V základní části neměli žádný výpadek. Tam neprohráli víc než dva zápasy za sebou. První krize bohužel přišla v nejhorší možný moment. Někteří z toho byli nešťastní, ale já říkám, že v situaci, jaká byla, bych neházel flintu do žita. Nevyšel týden. A kdyby mohli fanoušci na stadion, tak ta série by vypadala jinak. Byl to hodně důležitý faktor. Přišel by plný dům, začínalo se doma, tam by se určitě nějaký zápas zvládl. Tak třeba v příští sezoně.

Jak to vlastně bylo s vaším koncem kariéry? Říkalo se, že rozchod s klubem nebyl úplně ideální…

Já nevím, moc bych se k tomu nechtěl vracet. Prostě jsem skončil. Nabídku od Přerova jsem nějakou dostal, ale zvážil jsem nějak pro a proti. Vycházelo mi líp, abych skončil.

Klub tehdy oznámil, že jste se po dlouhých jednáních s klubem nedohodl na podmínkách smlouvy a přijal výhodnější pracovní nabídku.

Tak to nějak bylo.

Nedávno se klub rozloučil s další ikonou, Jiřím Goišem. Byl by pro Zubry podle vás ještě přínosem?

Teď měl to velké zranění a je podle mě rád, že vůbec stojí na noze. Je vlastně jediný, kdo mě mohl přeskočit v zápasech (Pala 719, Goiš 506), tak jsem doufal, že se mu to povede. Nevím, co se stalo, že nepokračuje dál v Přerově, ty informace nemám. Doufám, že ještě někde naskočí.

Další služebně nejstarší hráč Mikuláš Zbořil kývl na nabídku Frýdku-Místku. Nebude obraně chybět?

Zbořa se dostal mezi naše nejlepší čtyři beky, suprově se vypracoval. Jde zkusit něco jiného, vůbec mu to nezazlívám. Má ideální věk, aby šel někam jinam. Kdyby zůstal celou kariéru tady jako já, je to docela na palici. Jde zkusit něco jiného. Odešel v dobrém světle, není rozhádaný a dveře má určitě v Přerově pořád otevřené.

Tak to vypadá, že vašich 719 utkání za MEO jen tak někdo nepřekoná. Slýcháte pořád, jaká jste legenda?

To ne. Tady byly jiné přerovské legendy, třeba Luzar a spol. Jo, sedm set zápasů je krásných. V podmínkách, jaké jsem měl, bylo pro mě tohle číslo maximum.

Zato v historické produktivitě klubu by vás mohl v další sezoně přeskočit Roman Pšurný, co byste mu vzkázal?

Ještě aby mě nepřeskočil, když je útočník (smích). Ale ne, má každou sezonu přes třicet bodů, je momentálně tahounem přerovského hokeje. Jenom ať mě přeskakuje dál, ať to tady sype.

V zápasech už vás každopádně nedožene, čeká ho třístovka…

(smích) To asi nedá. Myslím, že když šel do Přerova, tak nevěřil, že tolik zápasů udělá. Zůstal tady, má to kousek domů, proč ne.

Za přerovský A-tým jste odehrál šestnáct sezon. Na kterou vzpomínáte nejraději, je to ta završená postupem v roce 2015?

Asi jo. To byl největší blázinec ve městě. Každý si najednou zjistil, že Přerov by mohl postoupit, to bylo něco úžasného. To byla asi moje nejlepší sezona, i když vlastně ve druhé lize. Pak se mi povedly poslední dvě prvoligové sezony. To se mi dařilo i bodově.

Mně navždy uvízly v paměti vaše dva slepené góly při přesilovce v předkole play-off v Prostějově v sezoně 2016/17.

To byla dobrá série. Vlastně jediná v první lize, kdy se postoupilo. Sice předkolo, ale uhrálo se to. To bylo taky super, fanoušci byli skvělí.

Vy jste nikdy neuvažoval nebo neměl blízko angažmá mimo Přerov? Měl jste nabídky?

Nabídky nebyly. Já jsem hlavně pořád chodil při druhé lize do práce, člověk se musel starat a byl rád, že to má doma. Bylo to náročné. Každý den trénink a do práce. Ani jsem se nikam netlačil. Na extraligu to nebylo a hrát někde první ligu? Když člověk nemá extraligové starty nebo třeba tři sta zápasů v první lize, tak to finanční ohodnocení není takové, aby byl přes půl republiky někde pryč.

Spousta hráčů kvůli této náročnosti ve druhé lize ukončila kariéru. Vy jste ale vydržel. Jaký je recept?

Zaměstnavatel vám musí maximálně vyjít vstříc. Máte tréninky a dvakrát týdně zápas. Když se hrálo ve středu, tak už ve dvanáct to v práci musíte zabalit, protože jedete ven a v jednu už se jelo pryč, i když tady po Moravě. Pak návraty v noci. Náročné to bylo hodně a hodně kluků tohle zlomilo. Chtěli by vydržet tu dřinu, ale zaměstnavatel jim to třeba ani nedovolil. Já jsem měl to štěstí, že jsem dělal u známého, který mi vycházel vstříc.

Teď už máte, tuším, jiné zaměstnání. Jste spokojený?

Je to jiná práce. V takové malé firmě u nás na dědině. Je nás tam pět a zabíráme se výrobou magnetických upínačů. Mám na starosti obsluhu CNC strojů. Je to doma, můžu se věnovat dětem, je to volnější.

Nechystáte hokejový návrat třeba do Záhorské ligy?

Už mě kluci lanařili. Falťas (bývalý spoluhráč Daniel Faltýnek) mi volal asi třikrát, ať jdu hrát, než to přerušili (smích). Uvidíme, hlavně se chci potkat s klukama, všichni jsou to bývalí hokejisté, byla by to sranda.

Přitom v Žalkovicích hrajte i fotbal, že?

Okresní přebor! Hned jak jsem skončil s hokejem, tak jsem naskočil, kluci mě do toho uvrtali. Já jsem ale vždy hrával při hokeji i fotbal. Přes léto jsem naskakoval, to jsme ještě hrávali I. A třídu (smích). Jsem tam druhý nejstarší, tak mě uklidili do obrany na stopera. Měli jsme dohrávat nějakých pět zápasů, ale teď to zrušili, škoda.

Zubři zveřejňují podobu kádru na novou sezonu. Jak se vám líbí?

Myslím, že první dvě lajny a osa týmu budou podle mě zase na špici. Kolem toho zase poskládají mladé. Beci tam nějací zůstali, uvidíme, jestli se vrátí Hraboš (Josef Hrabal). Gólmana mají dobrého, obránce nějaké seženou.

Co jste říkal v minulé sezoně na duo Josef Hrabal – Filip Král?

To byli dva extraligoví beci spolu. Možná proto taky tu sezonu tak rozjeli. První lajna měla v přesilovkách vysoká procenta. A taky tady Filip Král dlouho nebyl. Divil jsem se, že ho Kometa nechtěla od začátku. Byli skvělí.

Co byste závěrem klubu popřál do dalšího ročníku?

Hlavně ať vše jede a diváci přijdou na stadion. Bude to už vlastně rok bez diváků. Základní část, ať je stejná, jako byla teď, a play-off o sto procent lepší.