Před odchodem do Frýdku jste mluvil o touze po změně. Splnilo angažmá vaše očekávání?

Splnilo to úplně vše, co jsem očekával. Možná nad rámec. Popral jsem se s tím způsobem, který jsem ani nečekal. Myslel jsem, že ta změna pro mě bude náročnější. Přeci jen Přerov byl pro mě mateřský klub, srdcovka, hrál jsem tam skoro celou kariéru. Myslím, že mi to prospělo z osobního i hokejového hlediska.

V čem konkrétně vám to prospělo?

Dostal jsem určitě novou motivaci trénovat. Byl to pro mě impuls. Musíte lidem dokazovat, proč vás brali, proč máte takovou roli v týmu. Z osobního hlediska proto, že jsem se dokázal odpoutat od klubu, ve kterém jsem strávil celý život a zjistil jsem, že se dá lidsky fungovat i jinde a není to žádná hrůza.

Fungoval jste dobře. Co se týče kanadských bodů, stanovil jste si nový osobní rekord (22 bodů v 44 utkáních). Takže spokojenost?

Řekl jsem si, že kdybych zopakoval předchozí sezonu v Přerově (18 bodů v 37 utkáních, pozn. red.), budu spokojený. Člověk to samozřejmě chce posouvat, dokud může. Jsem rád, jak to vyšlo, i když týmově jsme bojovali stejně jako spousta dalších týmů. Bylo to nervózní, už ne taková pohodička.

Jaký jste měl feedback od trenérů? Měli jste nějaké pohovory?

Pohovory úplně ne. Člověk tak nějak podle toho, jak se s ním trenér baví a nasazuje jej, pochopí, že má důvěru. To jsem od trenérů cítil. Co se týče manažerského postu, tak pokud vám v klubu nabídnou smlouvu na další rok, jsou s vámi asi spokojeni.

A jak jsou ve Frýdku spokojeni se sezonou celkově? Berou nakonec účast v předkole jako úspěch, nebo převládá zklamání z těsného vyřazení 1:2 na zápasy od pražské Slavie?

Obojí, jak říkáte. Kádr na papíře vypadal strašně silně. Říkal jsem si na začátku sezony, že to je mančaft na top pětku, top šestku. Pak přišla bohužel nějaká zranění v Třinci i u nás. Tým se pak rozbil, nebyl pospolu, jak to bylo v plánu. Pořád nám někdo chyběl, nebo hrál v třinecké organizaci. Bylo to takové rozsekané. Podle toho se odvíjely i výsledky. Chvilku jsme se plácali na sestupu, pořád jsme balancovali. Během finiše po Novém roce jsme měli super zápasy, uhrálo se předkolo, všem se ulevilo. A předkolo je taková kaňka. Kdybychom neprohráli ten první zápas doma se Slavií, tak si myslím, že jsme měli na to jít dál. Forma gradovala a mohli jsme zahrát fajn zápasy i v play-off.

Takže rozhodl váš špatný vstup do série a prohraná první třetina 0:2 v úvodním domácím utkání?

Paradoxně mi letos přišlo, že horší tým měl výhodu, když začínal doma. Když ho urval, jel k soupeři s čistou hlavou a domácí tým byl pak pod tlakem. Určitě to sérii rozhodlo. Bylo to jen na dva vítězné zápasy. Kdyby to bylo na tři, tak bychom to možná zvládli. Ve třetím utkání nás zradila produktivita.

Co říkáte na série na dva vítězné zápasy? Není to moc krátké?

Za mě je to extrémně krátké. Dal bych předkolo normálně na tři zápasy a od čtvrtfinále na čtyři. Ale je to tak nastavené. Těžko říct. Ve fotbale v Lize mistrů se taky hraje finále na jedno utkání a nikdo si nestěžuje, že se ukopl, nebo neukopl.

Hokejista Jakub Svoboda propadl golfu.
Jak „hokejky“ propadají golfu. Zaťovič prý šidil přípravu

V sezoně jste si samozřejmě zahrál i proti mateřskému Přerovu. Tak jaké to bylo?

Bylo to zajímavé. Odehrál jsem i dva přípraváky. První soutěžní zápas v Přerově mi pak ale brutálně nevyšel, to jsem se chtěl zahrabat, hrůza. Byl jsem snad u tří gólů. To byla pro mě noční můra. Domácí zápas ve Frýdku, to byla lehká nervozita, ale hrálo se mi fajn. No a poslední v Přerově? To jsem byl nervózní, protože jsme potřebovali uhrát nějaké body, byli jsme ještě pořád na spadnutí. Vteřinu před koncem jsme vyrovnali a ze mě to spadlo. Hrál jsem pak už uvolněně. Ale jezdit na té druhé straně a vzpomínat… (odmlčí se) Je to zvláštní pocit.

Jste známý neustálým vtipkováním. Probíhaly před vzájemnými souboji velké hecovačky?

Určitě (usmívá se). Napsali jsme si nějaké výměny názorů, pak něco kamarádského bylo i na rozbruslení. Já se nesvazuji ani tím, že bych během zápasu musel držet pusu a soustředit se na střídání. Mně pomáhá, když jsem takový uvolněný a můžu něco říct. Určitě to tam bylo, někdo to vzal, někdo ne, byla to sranda.

Přenesl jste si tu roli baviče kabiny s sebou i do Frýdku-Místku?

Říkal jsem si, že jdu do nového týmu, tak si zkusím udělat novou reputaci. Že budu takový ten klidný, budu v ústraní vše pozorovat a soustředit se na hokej. Ale myslím, že už někdy na začátku přípravy to kluci nějak prokoukli. Seděl vedle mě Kuba Teper, a to byl podobný šálek kávy jako já. Takže jsme tam trošku nakládali, ale samozřejmě jsme dostali i naloženo. Když dáváš, musíš umět přijmout (směje se). Bylo to fajn. Ten rok jsem si užil. Měl jsem strach, protože parta v Přerově byla vždy suprová. Nevěděl jsem, jestli to jinde bude podobné. Parta ve Frýdku mě fakt nezklamala. Byl jsem spokojený s tím, jak to tam v kabině fungovalo.

Během olympiády jste poprvé naskočil i za Třinec v extralize. Tušil jste, že to přijde? Jak jste to vnímal? Byl to jiný svět?

Nejde to popsat. Každý hokejista by si to musel zažít, jak ta kabina vypadá, co tam ti hráči mají za možnosti. Já jsem se to dozvěděl, zrovna když mě Šlahy (Jakub Šlahař) z tréninku ve Frýdku vyhazoval v Přerově. Najednou mi volal pan Krátoška (asistent trenéra) a říká, že dva kluci mají covid. Že mě nabere videokouč a doveze mě do Varů. Tak jsem říkal, že jo, no. V Třinci jsem zůstal, dokud se kluci nevrátili z olympiády. Tak jsem k tomu nějak přičuchl, takže na play-off to pro mě už nebyl takový šok.

Už jste v play-off naskočil do šesti utkání. Byl jste na tuhle variantu vůbec připraven?

Trenéři si vždy vytipují deset, dvanáct hráčů, kteří trénují na malé hale a jsou k dispozici A-týmu Třince. My jsme tohle tak nějak očekávali. Tři beky – mě, ještě Daniela Krenželoka a Kubu Tepera – si vytáhli do áčka. Takže celou dobu trénujeme s A-týmem. Neměl jsem nějakou vnitřní naději, že bych měl hrát. A najednou to nějak vyplynulo tak, že jsem odehrál celou sérii s Vítkovicemi a dva zápasy s Boleslaví. Člověk nad tím ani nemá moc čas přemýšlet. A za chvíli začne finále…

Play-off extraligy a derby proti Vítkovicím, úžasná atmosféra, postup. Jak jste si to užíval?

Tak nějak jsem to srovnával s derby Přerov – Prostějov. I když je to samozřejmě jiná liga, rivalita je ale podobná. Byly to těžké a vyrovnané zápasy. Jsem rád, že jsme to zvládli 4:0. Je to totiž fakt těžké. Jsem rád, že jsme měli čas si pak odpočinout. Diváci a ta atmosféra, to je neskutečné.

Přeci jen to pro vás byly zatím největší zápasy kariéry. Nebyl jste nervózní?

Je to paradox. Lehkou nervozitu má asi každý hráč před play-off. Ale byl jsem méně nervózní, než když jsem nastupoval v posledních kolech nebo v předkole play-off ve Frýdku. Šel jsem tam s tím, že odevzdám maximum a buď to bude stačit, nebo to stačit nebude. Užívám si to. Samotného mě to překvapuje, že to beru s takovým klidem.

Jste připravený naskočit do finále? Je tam ta šance?

Nějaká teoretická šance tam asi je. Uvidíme. Dohrával jsem sérii s Boleslaví. To jsem ale dohrával i s Vítkovicemi a pak se to prostřídalo. V mé pozici asi člověk nemá jistotu nikdy. Jsem nachystaný, trénuji a určitě bych si chtěl zahrát. Jak říkáte, byly by to největší zápasy mé kariéry. Uvidíme, jak rozhodnou trenéři, jak to bude se zraněními, jaká bude aktuální forma.

Uvědomujete si, že jste krok od extraligového titulu?

Tak nějak jsme se o tom bavili se Šlahym (směje se). Říkal jsem si, že v kariéře asi nikdy tak blízko už nebudu. Vůbec jsem to nečekal. Nečekal jsem ani, že si zahraji v Třinci nějaké zápasy. Tajně jsem doufal, ale neupínal jsem se na to. Je to pro mě jeden velký bonus. Něco nad rámec sezony. Jsem plný očekávání a uvidíme, jak to dopadne.

Vím, že nebudete pokračovat ve Frýdku. Prozradíte, kam se chystáte? A byl ve hře návrat do Přerova?

Měl jsem nějaké nabídky z Moravy, ve hře bylo hodně klubů. Byla i varianta, že bych se vrátil domů. Vůbec jsem se tomu nebránil a něco jsme s Pavlem Hanákem (sportovním manažerem Zubrů) řešili. Nějak to ale nedopadlo. Pochopil jsem tak nějak, že se jim letos nehodím, že tam mají podepsané nějaké kluky z loňska. Přerov to tedy určitě nebude. Bude to konkurence. Zatím nemůžu říct víc.

Michael Petrásek
Zubři odtajnili gólmany pro další sezonu. Kam míří Klimeš?