Stando, před sezonou jste absolvoval kemp NHL s Columbusem. Jaká to byla zkušenost?

Byla to pro nás s Martinem (Ryšavým, pozn. red.) obrovská zkušenost. Měli jsme napřed nováčkovský turnaj v Traverse City, kde jsme vyhráli čtyři zápasy. Pak jsme naskočili do kempu s hráči NHL. Bylo to pro nás skvělé. Podívali jsme se, jak to funguje a co máme dohánět. Já jsem si zahrál i jeden přípravný zápas, což mě taky posunulo. Viděl jsem, na čem je potřeba zapracovat. Mělo to jen pozitiva.

Vy jste naskočil v dresu Blue Jackets i do jednoho přípravného utkání NHL. Čekal jste, že by se vám tohle mohlo podařit?

Trošku jsem to čekal, protože na turnaji v Traverse City jsem odehrál velice dobré zápasy. Byl to ode mě obzvlášť povedený turnaj, tak jsem si říkal, že bych v jednom přípravném zápase před sezonou mohl dostat šanci. Jsem za to rád. Vypadalo to dobře i v tom přípravném zápase. Vyhráli jsme 3:0. Pro mladší kluky, co jsme tam byli, to bylo super.

Asi to byl jiný frmol, co?

Bylo to určitě jiné než extraliga nebo juniorka teď v Kanadě. Bylo to rychlejší, více se hrálo do těla.

Trénoval jste po boku hvězd NHL. Koho jste sledoval nejvíc?

Nejvíc věcí jsem okoukával od Zacha Werenskiho nebo Adama Boquista. Od nich jsem se mohl učit.

Mluvil jste s nimi? Byli vašimi mentory?

Spíš jsem to okoukával. Ale po pár trénincích jsem si za nimi i chodil pro rady.

Jakub Voráček vám volal hned po draftu, prý máte jít na ryby, už jste byli?

Je to super kluk. Na ryby jsme ještě nebyli (smích).

Po kempu jste zamířil do týmu WHL Regina Pats. Jak hodnotíte úroveň soutěže?

Trošku jsem se bál, že to bude skok z mužů do juniorů, ale abych řekl pravdu, není to vůbec poznat. Je to nejlepší juniorská liga na světě. Je to rychlé, hraje se víc do těla, je tady obrovská konkurence. Všichni bojují o místo, což je pro každého dobře. Musíte ze sebe v zápasech i na tréninku dostat co nejvíc.

Byly po kempu i jiné varianty, než Regina?

Já jsem si taky myslel, že půjdu do juniorky, jestli byly jiné varianty, to nevím. Po tom kempu se se mnou bavili trenéři, říkali, co všechno zlepšit.

A co vám trenéři radili?

Všecko super, akorát musím zesílit, abych se vyrovnal těm chlapům (usmívá se).

Daří se vám to?

Tréninky máme zaměřené tak, že je to sice dost náročné, ale člověk se u toho baví. Nechodí na trénink s nechutí. Jídlo je tady taky super. Už jsem něco nabral, ale musím v tom pokračovat.

Kolik jste už přibral?

Nabral jsem od kempu v Columbusu asi pět kilo, ale pořád bych chtěl mít o pět nebo deset kilo víc. Ale já se cítím super.

Takže nevnímáte, že by váha byla problém?

Na kempu to nebylo tak poznat. Ne úplně všechno musíte hrát tělem, někdy stačí hlava. Je ale dobré při tom mít svalovou hmotu, aby člověk šel do soubojů připravený a někdo ho jen tak neodhodil.

S Martinem Ryšavým se předháníte v kanadském bodování. Probíhá tam v tomto směru hecování?

Voláme si každý druhý den, samozřejmě se hecujeme. Není to ale až tak podstatné. Mám sice jen jeden gól, ale to mě zase tak netrápí. Měli jsme dost proher, potřebujeme se naladit na vítěznou vlnu a nahrát nějaké body. Já spíš klukům nahrávám, nejsem nějaký střelec.

Martin Ryšavý
V Columbusu se o ně staral Voráček. Půjčil nám i auto, vypráví Ryšavý

Jak jste spokojený se svou rolí v týmu?

Jsem spokojený. Přišel jsem, abych se trošku víc naučil bránit. Řekl bych, že v posledních zápasech se to dost zlepšilo. Chodím i na oslabení, což je pro mě super. Samozřejmě je dost věcí, které se dají zlepšovat, nikdy nemůžete odehrát zápas na sto procent.

Jak vás jako Čecha berou Kanaďané v kabině?

Ze začátku to bylo takové rozdílné oproti Česku. Postupem času jsme si ale na sebe s klukama zvykli. Je to vlastně podobné, všichni jsou tady kamarádi. Jsou to příjemní kluci.

S kým se bavíte nejvíce?

Nejvíc se asi bavím s Connorem Bedardem, máme tam i Slováka Alexe Geciho, dost se bavím i s Rykerem Evansem. Všichni jsme kamarádi.

Co říkáte na šestnáctiletý supertalent Connora Bedarda?

Na 2005 je to dost slušný (směje se). Když se podívám na kluky v Česku, nebo bráchu, tak je to trošku odskok. Je to asi tou konkurencí tady. Dostal prostor, tak toho využil. Když se díváte na jeho hru, tak občas koukáte s otevřenou pusou. Je to skvělý hráč.

Co konkrétně vás na Bedardovi zaujalo?

Líbí se mi na něm, že zkouší věci, které by v našem týmu nikdo jiný neudělal. Vezme si puk za bránou a pětkrát za zápas třeba projede celé hřiště, někdy dá i gól. Samozřejmě ne vždy se mu to podaří, ale často mu to vychází. Na to, jak je to mladý hráč, je to slušné (úsměv).

Co očekáváte od mistrovství světa dvacítek? Máte šanci udělat pro Česko konečně nějaký úspěch?

Strašně moc se na to těším. Je vždycky super obléct český dres, navíc se konečně potkat s klukama z Česka. Myslím si, že bychom mohli mít i nějakou šanci na úspěch. Ta je vždycky, i když to pro nás bude těžké. Tento rok máme ale velice dobrý tým a doufám, že se popereme o co nejlepší umístění.

Co vidina NHL? Cítíte, že dveře jsou zase o něco více pootevřené?

Je to samozřejmě sen každého hráče, ale musíte jít postupně. Teď se soustředím na to, abych hrál co nejlépe WHL, zlepšoval své nedostatky, pak uvidíme, co bude dál.

Máte z Columbusu zpětnou vazbu směrem k vašim výkonům?

Ti, co rozvíjí mládež Columbusu, se na nás jezdí dívat, když ne, tak nám píší. Kontroluje nás i kondiční trenér, reportuje, jak jsme se zvedli. Dá se říct, že nás mají pod kontrolou.

Jak velká byla pro vás životní změna? Pryč z Česka, od rodiny…

Je to pro mě takové zvláštní, ale nic, s čím by se člověk nesrovnal. Každý den si volám s přítelkyní, každý druhý den s mamkou a taťkou. Takže se pořád bavíme o hokeji. Děda sleduje úplně každý zápas, taťka chodí do práce, takže asi každý druhý. Dá se říct, že jsme v kontaktu stejně jako v Česku, akorát po telefonu. Jsem za ty rady rád, i když to někdy není příjemné poslouchat. Pak vás to ale posouvá.

Váš bratr hraje v dorostu za Přerov. Má taky velký potenciál?

Táta říkal, že dobré. Jsme trošku rozdílní, doufám, že se mu bude dařit i dál.

V čem jste s bratrem hokejově rozdílní?

Brácha umí trošku lépe na jeho roky bránit. Na druhou stranu není tolik aktivní do útoku, tedy ne tolik, jako já. Když můžu, tak já do útoku jedu vždycky. Sem tam rozdá i nějaké slušné tělo. Má i dost bodů, což je na něj super.

Jste s bráchou často v kontaktu? Dáváte mu rady?

Taky si voláme nebo píšeme často. Já jsem takový typ, že hodně věcí řeším dost s nadhledem. Takže když brácha něco řeší a má těžkou hlavu, volám mu, ať si z toho nic nedělá. Že přijdou další zápasy, že špatné zápasy hraje každý, tak to je. Nebo třeba i ve škole. Snažím se mu tímto pomoct.

Vy jste si extraligu zahrál už v šestnácti letech. Bratr má patnáct. Je možné, že by vás napodobil?

Strašně bych mu to přál, ale jeho ročník to má o něco těžší v tom, že se jim na rok zastavil hokej. Věřím ale, že by postupem času mohl dorůst v takového hráče, že by si extraligu mohl zahrát. Uvidíme, kdy k tomu dospěje.