Martine, jak jste si po příletu do Spojených států užil kemp Columbusu Blue Jackets?

NHL kemp, to byl jiný svět. Se Svozkou (Stanislavem Svozilem, pozn. red.) jsme tam dorazili a první dva dny jsme byli trošku za blbečky. Vůbec jsme nevěděli, jak to tam chodí. Zažili jsme úplně jiný přístup. Třeba pět kondičních trenérů, X doktorů, dostali jsme veškerou péči, jakou jsme chtěli. Bydleli jsme na hotelu v centru Columbusu, takže jsme se podívali i kousek po okolí.

Ještě před začátkem hlavního kempu jste si zahráli přípravný turnaj v Traverse City, kde se utkaly NHL týmy nováčků. Jaké to bylo?

To byla super zkušenost. Asi nejrychlejší hokej, co jsem kdy hrál, nejvíc fyzický. Byla to řežba, strašně náročné, ale užili jsme si to, přestože to nebyly áčkové týmy NHL.

Martin Ryšavý potěšil děti na MEO kempu.
Ryšavý vyhlíží Columbus: V Přerově mám pestrou přípravu, piluji angličtinu

Pak už jste se ale na hlavním kempu Blue Jackets potkali i s velkými hvězdami.

Tam už byli v podstatě všichni hráči NHL. Max Domi, Patrik Laine, Zach Werenski, Kuba Voráček, prostě všechny hvězdy. Ty zážitky byly vyloženě skvělé. Už jen ta zkušenost nám oběma se Svozkou otevřela oči. Že ta práce za to stojí. Konkurence tam je obrovská, ale tohle byl úplný sen.

Vzal si vás Jakub Voráček pod křídla?

S Kubou Voráčkem jsme se potkali hned první den, pobavili jsme se. Je to strašně super kluk, má skvělý humor, je s ním sranda. Ve všem, co jsme potřebovali, nám pomohl. Ptal se, jestli tam něco známe, doporučil nám nějaké podniky, kam si můžeme zajít na večeři. Pak nám dokonce půjčil auto na pár dní. Chtěli jsme se totiž podívat taky někam jinam, než jen na zimák, hotel a po jeho okolí. Jak všichni víme, v Americe je všechno daleko, bez auta je to o ničem. Byli jsme mu za to hrozně vděční.

Pokud ale vím, tak Standa Svozil před odletem do Spojených států nestihl udělat řidičák. Takže řízení bylo na vás, je to tak?

Je to tak, řídil jsem já (směje se). To auto nám Kuba Voráček dal zničehonic. Byli jsme u něj doma, do ruky jsem dostal klíče s tím, že auto je před barákem. Byl jsem nervózní už jen z toho, co jsme dostali za auto, abych mu to neodřel nebo tak. Mám v podstatě půl roku řidičák. Řídit umím, ale v Americe jsou ta pravidla úplně jinak. Já jsem věděl jen o pár věcech a byl jsem z toho ze začátku lehce zmatený. Teď už ale normálně řídím v Kanadě a už s tím nemám žádný problém. V Columbusu jsem si to tak oťukal.

Obránce brněnské Komety Stanislav Svozil (s číslem 11) se upsal Columbusu Blue Jackets z NHL.
Svozil před odletem do Columbusu: V zámoří budu víc na očích

A kam jste tedy v Columbusu vyrazili? Co vás zaujalo?

Projeli jsme si Downtown (hlavní městskou čtvrť, pozn. red.), pak jsme si byli prohlédnout jednu z největších univerzit v Americe – Ohio State. To byl popravdě po hale a zázemí NHL jeden z největších nesmyslů, co jsem tam viděl (směje se). Přes šedesát tisíc studentů, v kampusu vlastní nákupní centrum, vlastní restaurace, bylo to jako město ve městě. V sobotu odpoledne hrál univerzitní tým americký fotbal a šlo se na něj podívat osmdesát tisíc lidí. Celé město bylo navíc v dresech po barech a restauracích, všichni tím žili. To bylo skvělé, moc mě to bavilo. Americkému fotbalu sice moc nerozumím, ale je to tady tak populární, že už se tomu učím.

Byli jste se na zápas podívat přímo na stadionu?

Nebyli, ale šli jsme do baru, který byl úplně plný. Pokaždé, když byl touchdown, tak celý bar skákal, řval. Takže jsme si to užili.

Zpátky k hokeji. Existovala pro vás po kempu Columbusu jiná varianta, než juniorská WHL v Kanadě?

Už před kempem jsem věděl, že půjdu do WHL, měl jsem už podepsanou smlouvu. Nechci říct, že bych se vůbec nechtěl vrátit do Česka, ale za posledních pár let, co se tam během mé kariéry odehrálo, jsem věděl, že to chce změnu.

Takže se vám nelíbí, jak se v Česku pracuje s mládeží?

Vidím, jak se to vyvíjí i skrz juniorku. Týmy tlačí na to, aby se nesestupovalo. Už se tam míchá víc politiky než hokeje. I kvůli tomu jsem chtěl odejít, abych si i od českého hokeje trošku odpočinul. Chtěl jsem na kemp NHL a zabojovat o účast na mistrovství světa dvacítek. Proto ani nebylo dobré zůstávat v Česku. Chtěl jsem si zvyknout na užší hřiště a celkově se chci posouvat ke snu NHL. Doufám ale, že se to brzy změní i v Česku, že kluci nebudou nuceni odcházet do zahraničí. Já chtěl odejít už před rokem, ale zbrzdil to covid. Taková šance se prostě neodmítá.

Jak byste tedy hodnotil hokejovou úroveň WHL?

Je to juniorská liga, od pár lidí v Česku jsem slyšel, že jdu do juniorky, když můžu hrát za chlapy doma. Řekl bych jim, ať si sem přijdou tu juniorku zahrát. Je to rychlejší než juniorská extraliga, rychlejší než Chance liga. Občas je to daleko více vyhrocené, protože jsme mladí a soutěživí kluci. Hrajeme proti nejlepším juniorům na světě. První lajna Edmontonu? Ta je složená třeba ze čtvrtého borce draftu, druhý už NHL hrál, pak ze dvou borců z prvního kola draftu. To v Česku není. Jsem teď zvyklý hrát proti daleko lepším soupeřům.

A co život v Kanadě, zvykáte si?

Jsem tady v podstatě sám, rodinu a přítelkyni mám v Česku. V tomto je to lehce složitější. Bydlím tady v rodině, která je úplně skvělá. Co potřebuji, to mám. V klubu je to taky nadstandard. Je to tady taková malá NHL.

Viděl jsem, že ve své kanadské rodině žijete prakticky jako její plnohodnotný člen. Takhle to tam funguje?

Přidělí nám tady rodiny, někteří kluci jsou po dvou. Já jsem sám a mám čas pro sebe. S klukama jsme dennodenně, občas to chce od nich a od hokeje vypnout. Tu rodinu nám prostě přidělí, klub jí platí za to, aby se o nás starala. My jsme tady v podstatě zadarmo, dostáváme takové kapesné, za které si něco navíc můžeme koupit. Ale nejsou to žádné velké peníze. Byl bych blbý, kdybych řekl, že do juniorky jdu vydělávat peníze.

Špatně se ale rozhodně nemáte, že?

Jde spíš o tu péči. Tady například neřešíte vůbec výstroj. Tak třeba, dostal jsem první balík hokejek. Zlomil jsem jich dvacet za první dva měsíce, protože to byl vadný balík. Oni vůbec nemají problém s tím objednat nové. Přístup je tady skvělý. I s tou rodinou to má hlavu a patu a dává to celé smysl. Člověk se taky naučí postarat se sám o sebe, není to žádný mamahotel. Třeba si sám peru.

Jak jste na tom vlastně s angličtinou?

Ve škole jsem býval jeden z nejlepších angličtinářů ve třídě. To ale neznamená, že v Kanadě budete dobří. Mluvení je úplně něco jiného. Teď už mi to jde docela dobře, domluvím se, s kým chci. Hokejový slang chce nějaký čas. Člověk se to musí naučit.

Jak vás coby Evropana berou kanadští spoluhráči v kabině?

Jsem tady ještě se Slovákem Robertem Bačem. Když se mezi sebou v šatně bavíme, tak on Slovensky, já Česky. Ostatní kluci jsou z toho vyjukaní, jak si jako vlastně můžeme rozumět. Někdy nám řeknou, ať mluvíme víc anglicky. Jinak jsou Kanaďané super, mají jiný humor, ale člověk si zvykne.

Z Moose Jaw je to do Reginy, kde působí Standa Svozil, asi hodinu cesty. Už jste byl na návštěvě?

Ještě se nenašel čas. Hráváme tři až čtyři zápasy týdně. Ale voláme si, občas uděláme skupinový hovor i s Tomášem Suchánkem (brankářem Tri-City Americans, dalším Přerovanem ve WHL, pozn. red.). Proti sobě jsme hráli třikrát. Je to vždy těsné a vyhrocené, jako když hraje Přerov a Prostějov. Nikdo nechce prohrát. Dvakrát vyhrála Regina, jednou my.

Taky se se Standou předháníte v kanadských bodech. On jich nasbíral osmnáct, vy zatím šestnáct. Hecujete se?

Snažím se hrát to, co chci. Bojovat, plnit věci, které po nás chce trenér. Věřím v to, že to zase přijde zpátky. Bodově se mi totiž dařilo, ale teď se to trošku zaseklo. Ale jo, se Standou se předháníme. On teda dal jenom jeden gól, nechci machrovat (směje se). Ne, on zase má hodně nahrávek.

Jakou máte v Kanadě zpětnou vazbu od trenérů?

Jsou spokojeni s mým stylem hry. Prý jsem silný na puku, umím hrát tvrdě, pokrýt si kotouč, odstavit si beka, mám dobrou střelu. Tohle se jim líbí. Samozřejmě, že se nepovede každý zápas. Snažím se a podle feedbacku jsou zatím spokojení.

Co vás na WHL nejvíce zaujalo? Velké návštěvy na stadionech?

Hráli jsme v Edmontonu v Rogers Place, v hale NHL. Tam na nás přišlo čtrnáct tisíc lidí. To jsem si hodně užil. V našem městě na nás chodí kolem čtyř tisíc lidí. Zaujalo mě jinak hlavně to, že do nás tlačí zejména herní návyky. Když jdete do souboje, musíte z toho souboje vyskočit jako první. Musíte se pohybovat v těchto prostorech, tohle musíte udělat při vstupu do pásma. Přijde mi, že se nelpí tolik na systémových věcích. Když ale chybí bojovnost a návyky, to už trenérům vadí. V tom mi přijde největší rozdíl oproti Česku.

Je to jeden z důvodů, proč se výchova české mládeže možná ubírá špatným směrem?

Myslím si, že to je jedna z věcí, co v Česku chybí. Jde vidět, že Kanaďané ty návyky mají. Není to o tom, jaký systém hrajeme, ale o tom, co máme v hokeji zažité. Na to bychom se mohli více zaměřit.

Hokejové derby mezi Prostějovem a Přerovem.
Videorozhodčí v Chance lize? Jsme určitě pro, zní z Přerova

Teď vás dle všeho čeká mistrovství světa dvacítek. Jak se těšíte a jaká jsou očekávání?

Nevím, co čekat od Švédska nebo Finska, se kterými jsem v listopadu nehrál. Ale zase vím, co čekat od Kanady, protože ta jména už znám a proti spoustě hráčů už jsem hrál. Jsou to ti nejlepší, co v juniorce jsou. Věřím, že to už pro mě nebude takový skok, jako kdybych šel na mistrovství světa z Česka. Teď ještě musím projít posledním zúžením kádru a jeden z cílů pro sezonu budu mít splněný. Jsem z nominace nadšený.

Na juniorském šampionátu také bude spousta skautů. Pokud by se vám mistrovství povedlo, může vám to pootevřít dveře do NHL. Uvědomujete si to?

Skauti nás sledují i ve WHL. Ale pokud by se mi povedlo mistrovství světa, tak bych asi byl smlouvě blíž. I s tím do toho jdu. Udělat si jméno u skautů a říct si o angažmá. Ale podstatný je samozřejmě týmový úspěch.

A jaké jsou tedy vaše cíle? Dovést konečně medaili?

Medaile by byla skvělá. Ale radši chci jít zápas od zápasu. Na začátek máme Kanadu, uvidíme, jestli to bude výhoda, nebo nevýhoda. Kdybych řekl, že chci medaili, tak mě lidi natřou. Nemám zapotřebí to poslouchat. Ale ani nechci říkat, že nemáme ambice. Budeme bojovat, abychom se dostali co nejdál to půjde.

A co sen o NHL? Mohlo by to vyjít?

Ta práce je na mně. Letní příprava teď bude muset pro mě být jednou z nejlepších a nejnáročnějších. Pro NHL musíte být fakt hodně fyzicky zdatný. Lpí se na tom, aby člověk byl silný a atletický. Musím na tom pracovat. Myslím si, že šanci tady má každý, i já. Teď už je to jen na mně.