„Je to tak. Dotazů od novinářů od nástupu k áčku bylo ze všech stran plno, ale byl potřeba klid na práci, aby se v hektickém období uplynulé sezony vše zvládlo ke spokojenosti všech. Takže jsem s díky odmítal,“ pousmál se 52letý kouč a pak už ochotně odpovídal na dlouhou řadu otázek.

Doposud poslední rozhovor s Petrem Dočkalem: 

Petr Dočkal
Petr Dočkal: Tak silný tým jsme měli možná v první sezoně po postupu

Byl jste překvapený, když vás vedení oslovilo s nabídkou návratu k A-týmu, nebo se dalo očekávat, že sáhne po osvědčené variantě?

Neřekl bych překvapený. Spolupracovali jsme s trenéry A-týmu a sportovním manažerem dlouhodobě. Hlavně jsem ale měl rozdělanou práci u juniorky. Dařilo se nám soutěží procházet na prvním místě. Chtěli jsme to dotáhnout co nejdál. U žákovských kategorií jsme s Pavlem Neumanem dělali ročník 2007 a 2009. Je to u těch starších přechod do dorostu, proto jsem nechtěl odcházet. Bylo to pro mě dost složité rozhodování.

Byly tam nějaké další důvody, proč šlo o těžkou volbu?

Jsem místní a ta linie mezi úspěchem a neúspěchem je dost tenká. Obzvlášť v hokeji. V případě úspěchu je to pohoda, ale když se vám nedaří něco nastartovat, nechcete pak chodit po Přerově „kanálama“ a vysvětlovat lidem, že vize je jedna věc a realita druhá. Tohle hrálo dost roli. Potřeboval jsem to taky probrat doma s manželkou, protože trénovat mládežnický hokej, nebo A-tým, je velký rozdíl a obrovská zodpovědnost. Musím jí za to moc poděkovat. Vlastně i malému (pětiletý syn Filip, pozn. red.), který teď začal žít hokejem. I to mě utvrdilo v tom, že bych do toho znova mohl vstoupit.

Jak dlouho jste se rozhodoval?

Ty námluvy byly delší, odmítl jsem to x-krát. Důležité byly pohovory s panem Pluháčkem (jednatelem klubu) i Robertem Svobodou (novým trenérským kolegou). Museli jsme si sednout a pobavit se o tom, jakým směrem se chceme ubírat. Nejde otočit kolečkem, aby vše hned bylo super. To mě utvrdilo v tom, že představy máme podobné. Bavili jsme se i s Láďou Kočarou (bývalým trenérem a sportovním manažerem mládeže), se kterým máme podobný pohled na hokej jako takový. To vše mě přesvědčilo tom, že to bude prospěšné pro obě strany – jak pro A-tým, tak pro mládež.

Jaké byly ty vaše představy? Co bylo potřeba změnit? Ihned jste například přivedli zpět Jiřího Goiše…

Když jsem předběžně nabídku od pana Pluháčka přijal, sedli jsme si s Pavlem Hanákem (sportovním manažerem) a Laďou Kočarou, abychom si ujasnili některé věci. Do detailu jsem do skladby týmu neviděl a nerad chodím do něčeho po hlavě. Bavili jsme se o konkrétních jménech a hned při prvním hovoru padlo jméno Jirky Goiše. Ten zřejmě nezapadal do koncepce, ale já si myslím, že jeho styl hry byl, je a ještě nějakou dobu bude pro Přerov velice platný. Je u něj jasně daný prostor a místo v hierarchii týmu. Odehrál tady už dost utkání na to, aby věděl, jakým stylem se hraje a co se po něm vyžaduje.

Kde byl podle vás problém před sezonou velice silně vyhlížejícího kádru?

Souhlasil jsem s tím, že mužstvo bylo asi nejsilnější za poslední roky, co se týká skladby kádru. Ne vždy se to ale povede tak, aby ten tým byl úspěšný. Někteří hráči, kteří sem přišli, nezvládli své postavení v mužstvu. Měli asi vizi, že budou hrát první nebo druhou lajnu, pak se dostali do třetí nebo čtvrté. Pak už to neakceptovali a nefungovalo to. V tom byl podle mě problém toho týmu.

Trvalo vám, než někteří hráči tohle pochopili? Byl to ten důvod, proč vám taky chvíli trvalo, než přišly dobré výsledky?

Ano, to byl ten základní problém. Všichni ti kluci, co v mužstvu byli, ten hokej hrát umí. Nebylo jednoduché je přesvědčit, jakým stylem chceme hrát. Měnily se nějaké systémové věci, ty akceptovali. Pak bylo potřeba, aby každý zápas hráli na sto procent. Ať už mají ice time šest minut, nebo dvacet. To někteří hlavou nepobrali. Na tom se pak odrážela jejich herní vytíženost.

Takže tomu někteří hráči nedávali sto procent?

Když to řeknu laicky, týmu chyběla bojovnost, zarputilost, která dělá body. Jít si pro faul, do předbrankového prostoru, kde to bolí, to zkraje chybělo. Ti, co to akceptovali, dostávali v zápasech prostor. Potom se to ale povedlo nastartovat u drtivé většiny hráčů.

Co ještě bylo klíčem k úspěchu a přímému postupu do čtvrtfinále?

Byl tam ještě trošku problém s covidem. Tak jako všechny týmy, snažili jsme se to moc neventilovat. Moc jsme nemohli trénovat, naštěstí to bylo v nějakém krátkém časovém horizontu. Tam už bylo vidět, že všichni kluci chtěli – rychle se vracet do tréninku a hrát zápasy. Trošku si to v té hlavě srovnali. Dobře jsme ten tým navíc doplnili a hráči viděli větší konkurenci. Začali věřit tomu, že musíme jít po malých krůčcích. Nejdřív se zachránit, pak se dostat do předkola a nakonec to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Nesmím zapomenout ještě na jednu důležitou věc. Hráči tady v Přerově mají vynikající servis – od kustodů přes kondičního trenéra až po fyzioterapeuty.

Pojďme se ještě ohlédnout za čtvrtfinálovou sérií s Jihlavou, kterou Dukla ovládla těsně 3:2 na zápasy. Co podle vás rozhodovalo?

Brankáři byli vyrovnaní. Klíma (Lukáš Klimeš) chytal s velkou fazonou, jeho protějšek Žukov se mu vyrovnal. Dojeli jsme na to, že jsme nebyli až tak produktivní. Ani jedno mužstvo si nepomohlo přesilovkami. Jihlava ovšem měla malinko dravější kádr. Nám kromě zraněných hráčů, kteří nenaskočili do play-off, už nemohl v posledním utkání hrát ani Robert Černý a Jan Süss. Kuba Svoboda zase hrál s vysokými horečkami a byl poloviční. Tím, že před play-off odešel Tomáš Šoustal, se nám rozpadly přesilovkové formace. Hráči, kteří dostali prostor, je nahradili, ale nebylo to už na takové úrovni, abychom soupeře zlomili. Chyběla nám možná náhodná branka. Celkové skóre bylo v základní hrací době 7:6. Ukázalo se, že série to byla abnormálně vyrovnaná.

Přišlo mi, že Jihlava přepnula na play-off mód a hrála přeci jen méně útočný hokej než v základní části.

Hrála daleko zodpovědněji než v základní části. Jihlava má taky velmi dobře propracovaný systém založený na dobré defenzivě, hraje na brejkové situace, má tam zkušené hráče doplněné o své mladé. Ti už tam plní i role lídrů. To je jedna z věcí, které jsme my neměli. Hráči jako Mareš v obraně a Menšík v útoku patří v play-off k jejich klíčovým hráčům. V základní části to bylo jinak. To je to, co se u nás zatím nepodařilo doplnit. Samozřejmě by to tak bylo, kdyby ti nejlepší mladí neodcházeli pryč.

Souboj legend LHK Jestřábi Prostějov - HC Zubr Přerov. Tomáš Sýkora
Mrzí mě čtvrtfinále se Slavií, zavzpomínal Tomáš Sýkora

Kývl jste na nabídku pokračovat na lavičce A-týmu pro další sezonu. Měl jste tentokrát jasno?

Zase jsme se o tom bavili doma. Poté taky s Robertem (Svobodou), Jirkou Sklenářem (trenérem gólmanů a videokoučem) a Pavlem Hanákem. Všichni jsme se shodli na tom, že chceme pokračovat. Pak bylo jednání s panem Pluháčkem a domluvili jsme se. Bavili jsme se o sportovních věcech. Jakou máme vizi, jakou má vizi on, abychom se někde uprostřed potkali. Dohodli jsme se. Pořád je ve mně nějaká nespokojenost, spokojený trenér je špatný trenér. Stále přemýšlím nad tím, co jsme mohli udělat jinak, abychom přes Jihlavu prošli.

Co kádr pro příští sezonu? Budete se snažit jej hlavně udržet, když semifinále bylo takový kousek?

Pokud ten tým šlape, je vidět, že je pospolu a funguje chemie, tak se kostra snaží udržet. Myslím, že i letos tohle bude splněné, i když tam samozřejmě budou výjimky. Třeba gólman Klimeš, který si zaslouží další šanci v extralize. Svými výkony si o to jednoznačně řekl. Někteří hráči to budou zkoušet jinde, s některými jsme se museli rozloučit. Tým se taky musí vhodně doplnit.

A kým tým chcete doplňovat?

Už jsem to nakousl. Obě finálová družstva – Jihlava i Vsetín – zapracovala více odchovanců. Je to jedna z cest, kterou chceme jít. Nepůjde to hned, Jihlava i Vsetín s tím taky měly problémy. Nejde to ze dne na den. Mladí hráči si o to místo musí říct svou výkonností. Ale chtěli bychom zapracovat více současných nebo bývalých juniorů, pokud na to budou mít kvalitu a herní dovednosti. K tomu je ale potřeba mít trpělivost.

Fanoušci teď ale chtějí konečně semifinále. Podaří se to s takovým týmem? Jaké jsou tedy cíle pro další sezonu?

Bylo by to super. To se ale nepovedlo hned ani Jihlavě či Vsetínu. To nikde není dané. Chceme předvádět dobré výkony, abychom měli výsledky a chodili lidé. Určitě bych ale nemluvil o nějakých cílech, že budeme hrát semifinále, nebo něco takového. Měli bychom se vyhnout nějakým problémům dole v tabulce. Půjdeme zápas od zápasu.

Jste samozřejmě úzce spojen s přerovskou juniorkou, která v baráži o extraligu hodně trápila favorizovaný Litvínov. I proto chcete dát větší šanci právě juniorům?

Laďa (Kočara) pokračoval v tom, co jsme měli s Pavlem Neumanem nastavené. Zvládli mužstvo výborně nachystat na play-off a kluci si za tím šli. Šanci porvat se o místo si zaslouží. Startovací čára je pro všechny stejná. Hokej v Chance lize oproti juniorskému, to je minimálně trojskok. Ne všichni na to samozřejmě mají, ale procento hráčů, kteří dostanou v přípravě šanci, bude vyšší než v posledních letech.

Není i proto škoda, že se nepodařilo proklouznout mezi juniorskou elitu?

Myslím, že to byl zatím strop, čeho jsme schopni dosáhnout. Liga juniorů, kterou Přerov vyhrál, bude daleko kvalitnější. Spadla mužstva typu Kladna, Českých Budějovic, Slavie Praha, Havířova, hrát tam bude Salcburk. Zápasy budou výrazně kvalitnější, což je dobře pro přerovský hokej.

Takže přerovský hokej má před sebou stále světlé zítřky?

Trenéři jsou tady kvalitní, dělá se to velice dobře. Za poslední desetiletí to byl určitě nejúspěšnější rok, co se týká mládežnických kategorií. I díky tomu, že i z dorostenecké extraligy letos sestupovalo více mužstev, udělal náš dorost úspěch. V žácích od šesté do deváté třídy jsme udělali úspěch taky, protože všechny kategorie se dostaly do finálové účasti. Tak to v minulosti nebývalo. Zápasy s Vítkovicemi, Kometou, Třincem a dalšími daly těm klukům dobrou průpravu.

Tomáš Vlček slaví zubří postup do první ligy
Hanácká derby? Tomáš Vlček stále neví, komu fandit

Nepříjemná ale byla „covidová“ doba. Nejen směrem k mládeži, ale také směrem k fanouškům. Jak vnímáte tohle?

Je to bláznivá doba. Kvůli covidu se utlumil sport u mládeže na dost dlouhou dobu. Co se týká fanouškovské základny, tam to bylo kvůli opatřením úplně odříznuté. Po návratu do normálu do toho teď vstoupila situace na Ukrajině. To je další věc, která lidem psychicky nepřispívá. Sport jde stranou, lidé mají jiné myšlenky a starosti. Fanoušci ubyli napříč všemi sporty v celé republice. Pomalu se teprve vrací na stadiony. Nevyhnul se tomu ani Přerov, i když muži měli v poslední době výborné výsledky. Je ale pravda, že fanoušků, kteří chodili, po stovkách přibývalo a patří jim obrovské poděkování. Meofans, ale i skalním fanouškům, kteří jezdí dokonce i ven. Je to pro nás obrovská podpora. Doufám, že u těch ostatních se znovu ukáže přerovské srdíčko a budou chodit na ty svoje kluky, pokud se nám podaří zapracovat další naše odchovance. Teď si užívejte hezky a pořádně letních festivalů, zahrádek a dalších akcí. No a od nové sezony přijďte podpořit ty svoje Zubry a zase udělejte tu neopakovatelnou atmosféru v MEO Aréně. To bude super. Díky! (usmívá se)