Zlínský odchovanec do nejvyšší soutěže nakoukl už v juniorských letech, kdy nechyběl ani v mládežnických reprezentacích. V roce 2004 jej draftoval v pátem kole New York Rangers, Pšurný tak strávil dvě sezony v zámoří u celku Medicine Hat Tigers. Do NHL se sice poměrně smolně neprosadil, hokej za mořem mu ale hodně dal.

„Byly to pro mě obrovské zkušenosti. NHL byla blízko, a zároveň daleko. Snažím se žít přítomností, minulost jsou už jen pěkné vzpomínky," usmívá se devětadvacetiletý forvard, jehož přítomnost je momentálně spjata s přerovskými zu­bry.

Vaším novým působištěm je Přerov, jak jste se pro něj rozhodl?

Z mojí stany tam bylo několik důvodů, ten hlavní asi bude, že nepřišla žádná nabídka z extraligy. Po minulé sezoně, která pro mě byla neúspěšná, jsem ani nic jiného nečekal. Podle tabulkových hodnot stále platím Litvínovu, dalo se čekat, že to asi neklapne. Dalším důvodem je to, že syn začal chodit do školky a nechceme jej s manželkou tahat někde po republice. Třetí důvod spočívá v tom, že jsem se za poslední roky hodně nacestoval, takže jsem rád, že budu nějakou sezonu doma.

Doma, tedy ve Zlíně?

Ano, budu určitě dojíždět, případně budu řešit s vedením možnost nějakého nárazového přespání v Přerově, pokud bude potřeba, budeme hrát někde daleko, přijedeme pozdě a ráno třeba bude trénink. Primárně budu ale doma. Ve Varech jsem teď bydlel, veškeré zázemí však máme ve Zlíně. Manželka tak musela se synem taky hodně cestovat.

Sezonu hodnotíte jako neúspěšnou, co se přihodilo?

Já bych ani sám nevěděl, jak mám odpovědět. Nebylo mi dáno žádné vysvětlení ze strany trenéra. Po první čtvrtině sezony se mi i střelecky dařilo, ale bohužel, když jsem se kouče pak zeptal, kde je problém nebo co dělám špatně, tak mi pan trenér nebyl schopný odpovědět. Já sám nevím, co mu za celou sezonu vadilo. Trošku mě to do teď mrzí. Nevěděl jsem, na čem jsem.

Neberete Přerov trošku jako krok zpět?

To je jeden pohled. Druhý pohled je, že podle mých informací by tady neměl být vůbec špatný tým. Nějaký krok zpět to bude, ale nejlépe se odráží ode dna. Pokud mé výkony budou adekvátní, tak bych třeba ještě mohl v někde extralize v listopadu nebo prosinci případně naskočit.

Tým projde určitou obměnou, přesto, jak těžké bude soutěž udržet? Zkušeností z první ligy máte dost…

Bohužel pro ty kluky, kteří postoupili, je to krutá realita. Mančaft se musí obměnit a vedení si to uvědomuje. Nechci, abychom platili takovou tu nováčkovskou daň, a prohrávali jsme často o gól nebo o dva. Uděláme vše pro to, aby se to nestávalo. Uvidíme, ta soutěž není jednoduchá, jak říkáte, mám už nějaké zkušenosti s první ligou. Snad vykročíme správnou nohou a chytneme začátek. Věřím, že o udržení úplně hrát nebudeme. Ambice na postup má Kladno, Slavie nebo Budějovice, takže tyto tři nebo možná čtyři týmy takzvaně odskočí. Zbytek bude na stejné úrovni. Bude potřeba porážet mančafty z dolní poloviny tabulky, týmy naší úrovně.

Nyní se připravujete individuálně? Kdy se připojíte ke zbytku týmu? S kým se už znáte?

Ještě dokončuji individuální letní přípravu. Trénuji s osobním trenérem ve Zlíně, k týmu se připojím 20. července. Hrál jsem s Chmeldou a se Sejkem (Lukášem Chmelířem a Tomášem Sýkorou, pozn. red.). Jinak se zatím přiznám, že jsem to až tak nestudoval. Budeme mít dva měsíce na to, abychom se všichni pořádně poznali a vše do sebe zapadlo.

Prošel jste i zámořským angažmá, jak na něj vzpomínáte? Do NHL jste se nakonec neprosadil, ale jak blízko jste byl působení v hlavním týmu Rangers?

Vzpomínám na to rád, byly to pro mě obrovské zkušenosti. To působení bylo blízko, a zároveň daleko. Byl jsem blízko podpisu nové smlouvy, vyšla mi sezona i play-off v juniorce. Bylo mi ale nakonec bohužel řečeno, že mohou mít na soupisce padesát hráčů a měli čtyřicet osm. Údajně si potřebovali místo pod platovým stropem pro druhého centra. To bylo alespoň oficiální stanovisko. Měl jsem i trošku smůlu v tom, že mě draftovali Rangers v roce 2004, kdy měli asi dvanáct picků (voleb v draftu, pozn. red.). Já jsem byl v pořadí devátý a přede mnou byli ještě další dva hráči, které museli podepsat. Nezbylo na mě asi místo. Kdyby mě třeba draftoval někdo jiný, tak se to ubírá jiným směrem, to se ale člověk nikdy nedozví. Snažím se žít přítomností, minulost jsou jen hezké vzpomínky (usmívá se).

Pak následoval návrat do Česka a trošku vystřízlivění?

Byl jsem dvě sezony v kanadské juniorce, jezdil na kempy. Pak jsem se vrátil do Zlína k panu Bokrošovi, a v listopadu jsem začal jezdit do Třebíče první ligu. Veškeré ambice pak byly během čtvrt roku prakticky v čudu a už jsem se, dá se říci, motal.

Zavedlo vás to i do Prostějova, kde jste chvíli působil. Jak se těšíte na derby?

Pro fanoušky to bude zápas číslo jedna, pro nás další zápas o tři body. Určitě pro nás bude lepší hrát zápas před plnou kulisou než třeba v Mostě, kde přijde třicet platících. Já se na to těším, i v Prostějově to trošku znám, takže to asi bude dost bouřlivé, rád si zahraji před takovými fanoušky. Od kluků vím z povídání, že v Přerově je hlad po hokeji, lidé by měli chodit. Tak doufám, že je nezklameme.