Z toho se ale hokejový brankář Michael Petrásek rychle otřepal a přišla výborná sezona 2017/2018, kdy byl spolehlivou litvínovskou jedničkou.

Jenže před rokem zase musel na operaci ramene, Chemici dali šanci jiným a on hledal angažmá. Nové působiště našel v prvoligovém Přerově. A nejen to. Hříčkou hokejového osudu mu zde žena dokonce porodí syna.

„Doufám, že smůlu jsem si vybral a už to bude jen dobré,“ usmívá se 27letý gólman.

Jak se z vašeho pohledu rodil přesun do Přerova?
Dozvěděl jsem se, že tady končí Lukáš Klimeš, takže jsme se nějak kontaktovali s vedením. To mi předložilo velice slušnou nabídku. Začal jsem nad ní uvažovat a jsem tady.

Co rozhodovalo kromě toho, že tady si hodně zachytáte?
Neměl jsem jednoduchou minulou sezonu. Byl jsem na operaci s ramenem a moc jsem toho neodchytal. Litvínov mi neprodloužil smlouvu, takže jsem hledal něco, kde bych mohl pravidelně chytat a mít z hokeje zase radost. Po zvážení všech možností jsem se rozhodl, že půjdu do Přerova.

Hrálo nějakou roli i to, že brzo čekáte narození syna?
Jo, určitě. Strašně mě překvapil výborný přístup všech tady. Od manažera po trenéry. Ve všem nám vyšli vstříc a manželce hned zařídili doktora. Tohle taky rozhodovalo.

Bude z kluka hokejista?
Určitě to uvidí u mě, tak to asi bude chtít hrát, ale nechám to na něm, co se mu bude líbit (usmívá se).

Už tedy v Přerově bydlíte?
My už jsme se přistěhovali v sobotu (22. června, pozn. red.), protože koncem příštího měsíce máme termín, tak kdyby to náhodou přišlo dřív. Takže i to volno budeme trávit tady. Budeme se zabydlovat a poznávat okolí.

Co zatím říkáte na město?
Moc jsme toho zatím neprošli, ale bydlíme na hezkém místě u řeky. Takže zatím se mi líbí okolí tam. Na o co si pamatuji, byl jsem tady i s Mostem. Líbila se mi zdejší atmosféra, lidi tím tady žijí, na to se moc těším.

Máte za sebou i nepříjemná zranění, už je vše v pořádku?
Byly to věci, které moc nedokážu ovlivnit. Jednou jsem měl zánět mozkových blan, minulý rok mi zase vypadlo rameno, musel jsem s tím na operaci. Spíš takové nešťastné náhody. Doufám, že to mám vybrané a už to bude jen dobré.

Hlavně vinou zranění vám v Litvínově neprodloužili smlouvu. Nemrzí vás to?
Samozřejmě jsem tam chtěl zůstat, byl jsem tam spokojený. Vyvrbilo se to takto. Hledal jsem jiné možnosti a určitě to neberu špatně, že jsem zrovna tady. To vůbec. Naopak jsem rád a doufám, že uděláme dobrou sezonu.

Berete Přerov i jako jakési nakopnutí do další kariéry?
Já jsem nakopnutý furt (směje se). Samozřejmě, že jdu o ligu níž, ale mám k ní respekt. Mám v ní odehráno hodně zápasů a vím, že to není vůbec jednoduchá soutěž. Kolikrát jsem říkal, že je pro mě těžší chytat v první lize než v extralize. Některé situace tam jsou až nečekané. Jdu do toho s pokorou.

Taky proti Zubrům jste si v 1. lize zachytal. Jaký to byl podle vás soupeř?
Velice nepříjemný. Urputný, silový. Když se navíc hrálo tady, fanoušci udělali úžasnou atmosféru. Já mám rád takhle malé zimáky, kde je vynikající atmosféra. Když jsme sem jeli s Mostem, tak už po cestě jsme prohrávali 0:3 (směje se). Nikomu se tady nehraje lehce.

Na které souboje se těšíte nejvíc?
Těším se, až tady zažiju derby s Prostějovem. Slyšel jsem o něm už dost a viděl jsem i nějaká videa, byla to docela divočina. A taky se těším na Ústí, tam jsem taky něco odchytal.

Co kabina, už jste všechny poznal?
Pomalu se seznamujeme. Některé kluky znám, jako Ďolíka, Tomáše Sejčka, s tím jsem ještě hrával v Ústí. Pšurku znám taky. S ostatními se seznámím postupem času.

Jaké máte se Zubry cíle?
Prvotní cíl bude dostat se do play-off. Pak nějak nenápadně ze zálohy útočit na favority a dojít si pro úspěch. Proč ne?