Nyní je Roman Pšurný zpátky a zdá se, že i výsledkové mizérii by v pravý čas mohl být konec.

Hned při svém návratu 21. ledna ve Frýdku vstřelil dva góly, naposledy se trefil v sobotním utkání s Havířovem.

„Manželka mi říkala, že už by bylo na čase,“ usmíval se třicetiletý útočník a odhalil tak několik nově vyražených zubů. A také za nimi údajně stojí jeho choť. Ale žerty stranou. Zubři i díky Pšurnému zvládli veledůležitou bitvu, válka o elitní desítku ovšem ještě neskončila.

Jak hodnotíte těžký zápas s Havířovem?
Tři body jsme dnes potřebovali jako sůl. Kdybychom je nezískali, tak by to byl docela problém. Bohužel se zase v plné síle projevila naše produktivita. Proto se trápíme až do konce. Naštěstí tam Goišák (Jiří Goiš, pozn. red.) skočil šipku do gólmana a rozhodčí to uznal. To nám vytrhlo trn z paty. V podstatě celý zápas jsme hráli na jednu bránu, i když to někdy byla křeč. Havířov měl snad pět střel na bránu, dal z toho jeden gól a srovnal. To je takový obrázek našeho současného rozpoložení. Jsme rádi, že jsme to konečně urvali.

Pomohl jste gólem, máte z něj velkou radost?
Manželka mi před zápasem říkala, že už by teda bylo načase. Švagr se švagrovou říkali, že na mě nepojedou jen tak, že se nebudou do Přerova trmácet přes ty Kotěhůlky jen tak (směje se). Že pokud nedám gól, že se ani nemám ukazovat doma. Takže doufám, že jsem teď zaskóroval já, že mi to manželka nějak večer oplatí (usmívá se).

Jak se vám hraje po zranění, už jste se do toho dostal?
Je to takové nahoru a dolů. Já jsem v podstatě měsíc nedělal vůbec nic, potom jsem prakticky kopíroval letní přípravu a do toho jsem ještě trénoval na ledě. Takže ta únava se teď kumuluje, protože úplně natrénováno nemám. Ale v naší situaci je potřeba uhrát ty zápasy, hrajeme to na krev. Máme i nějaké zraněné, takže se nemůžu vymlouvat na fyzickou kondici.

Jak pro vás byla těžká ta nemohoucnost pomoct svému týmu?
Přiznám se, že jsem tohle eliminoval tím, že jsem se to snažil moc nesledovat, protože člověk stejně moc nemůže pomoct. Prvních čtrnáct dní jsem se s tím těžko srovnával. Pak je těžký návrat do rozjetého vlaku. Sezona je ve svém vrcholu a cítím, že i mančaft na mě tak trochu spoléhá. Občas toho mám plné zuby.

Navíc jste naskočil zrovna, když se obměnilo složení trenérského týmu, jak vnímáte tohle?
Změnili se trenéři, ale v podstatě mi přijde, že vše je pořád stejné. Moc změn není ani v našem systému. Byl to jakýsi impuls. Ty naše výkony nejsou nejhorší, nicméně, budu se opakovat, disciplínu jsme zlepšili, ale koncovka, to je prostě bída.

Jaké jsou tedy teď ty nejbližší cíle? Ještě než jste se zranil to vypadalo na elitní šestku…
My už se teď soustředíme na desítku. Šestku jsme si prohráli kolem Vánoc, je to škoda. Měli jsme to rozjeté tak, že jsme mohli jít přímo do play-off. Situace je ale teď taková. Máme čtyři zápasy, hrajeme ještě o dvanáct bodů, tak věřím, že něco ukopeme a tu desítku uděláme stůj, co stůj.

Nedá mi to a musím se zeptat, kde jste nechal těch pár zubů?
Měli jsme s manželkou domácí neshody, vzala hokejku a vysvětlila mi, že takhle teda ne (směje se). Musím teda doma poslouchat, protože těch zubů už moc nemám. Doufám, že už ji nenaštvu (usmívá se).