K nominaci do olympijského hokejového týmu pomohly Vitáskovy dva faktory. Za prvé výtečné výkony v KHL v dresu Chanty-Mansijsku a za druhé neúčast hráčů NHL. Ta podle Vitáska výrazně zvyšuje i české naděje na zisk cenného kovu.

„Znamená to větší šanci pro nás jako Českou republiku Ta kvalita týmů jako Kanada, USA nebo Švédsko bude úplně jinde,“ zamýšlí se sedmadvacetiletý obránce v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Jaké jsou vaše pocity s blížícím se startem Olympijských her v Pchjongčangu?
Jsem malinko nervózní. Je to pro mě poprvé a člověk neví, co může očekávat. Ale spíše převládají ty lepší pocity, protože se těším a věřím, že tam jedeme pro nějakou medaili.

Uplynulo dvacet let od triumfu hokejistů v Naganu. Problesklo vám hlavou, že byste mohli napodobit zlatou generaci?
Zaregistroval jsem, že je to dvacet let. Takhle daleko jsem ale nepřemýšlel, i když by bylo hezké to zopakovat. Bude důležité vyhrát všechny zápasy základní skupiny a pak se uvidí, na koho narazíme. Je to ještě daleko, ale cíl je jasný. Jdeme si prostě pro nějakou medaili. Jaká to bude, to teď nevím.

S Koreou to bude těžký zápas

Turnaj začnete proti domácí Jižní Koreji. Bude to povinné vítězství?
Asi by to mělo být pro nás povinné, ale každý zápas je jiný. Když letos bylo Euro Hockey Tour, viděl jsem, jak Korea hrála se Švédskem a nevypadala vůbec špatně. Mají tam hráče z Ameriky a Kanady. Bude to určitě těžký zápas. Popravdě je to velká neznámá. Je to první utkání a určitě tam bude nějaká nervozita, ale měli bychom to zvládnout.

Příprava před olympiádou je extrémně krátká. Co vás do prvního utkání ještě čeká?
Teď už je to o detailech. Ten tým, co tam jede, už spolu absolvoval Karjalu a Channel One Cup. Víme, jaký hokej po nás trenér chce, a my se teď určitě budeme soustředit na přesilové hry a oslabení, ve kterých se rozhodují zápasy.
Absence hráčů z NHL znamená menší pozornost pro hokejový turnaj, na druhou stranu zvyšuje šance pro týmy z Evropy.

Jak jste situaci okolo neúčasti hráčů ze zámoří vnímal vy?
Přijal jsem to podobně jako ostatní hráči, a to z hlediska, že bude asi větší šance pro mě a další kluky. Díky tomu jsem se i ocitl v nominaci. Možná to vyzní blbě, ale to, že tam někteří hráči nejsou, znamená větší šanci pro nás jako Českou republiku. Ta kvalita týmů jako Kanada, USA nebo Švédsko bude úplně jinde. Takže se na to dívám spíš pozitivně.

I z tohoto důvodu se za hlavního favorita považuje Rusko. Je i pro vás největším aspirantem na zlato?
Myslím, že hodně lidí je bude tipovat na obrovského favorita. Viděl jsem soupisku a je tam spousta výborných hráčů. Viděl jsem je i hrát a ten turnaj bude hodně o nich. Ale nemyslím si, že by byli k neporažení.

Jak se těšíte na olympijskou atmosféru? Hráči, kteří to zažili, říkají, že je to jiný turnaj než mistrovství světa.
Něco jsem slyšel a moc se na to těším. Je to jednou za čtyři roky a bude to zážitek. Jedu tam i s větší pokorou, protože člověk ví, že se to nemusí opakovat. Jedna věc je si to užít, druhá pak odvést nějaký výkon.

Máte za sebou velkou část vaší první sezony v zahraničí. Jak hodnotíte první rok v Chanty-Mansijsku, který se nedostal do play-off?
Musím říct, že mi to určitě pomohlo k nominaci. Tím, že mám konfrontaci s nejlepšími hráči z Evropy, zhruba vím, co mě asi čeká na turnaji. Co se týká našeho týmu, tak jsme prohráli spoustu zápasů o gól. Poměrně brzy jsme ztratili šanci na play-off, tak jsme věděli, že my jako hráči už bojujeme hlavně o olympiádu, popřípadě o smlouvu na další rok. To nás drželo v tempu, abychom makali i ve zbytku sezony.

Nejhorší věc v Rusku? Počasí

Jak jste si zvykl na život v Rusku?
Ze začátku to bylo těžké. Když člověk přijde do něčeho nového, chvíli trvá, než se otrká. Jednou z nejhorších věcí bylo asi počasí, protože tam je strašná zima. Ale i to se dá přežít. Člověk se tam snaží hlavně regenerovat mezi zápasy a být zdravý.

Jak v Rusku trávíte volný čas? Co nabízí město Chanty-Mansijsk?
Popravdě řečeno, moc tam toho dělat nejde. Ale jsme tam docela dobří kluci ze zahraničí a scházíme se často na večeře. Mám tam i Čecha Vojtu Poláka, snažili jsme se ve volných chvílích třeba hrát poker, abychom to mezi zápasy přežili. Ale zápasy kolikrát byly třeba čtyři ob den, takže toho volného času na výlety nebo užívání moc nebylo. To město je navíc malé, takže možností máte jen pár. Dá se tam třeba lyžovat, ale to my jako hokejisti máme zakázané. Je tam zima, takže venku moc být nejde a zrovna nejhezčí město to není.

Vy jste odchovanec Prostějova. Sledujete klub alespoň na dálku?
Jen když mám zrovna čas, tak se podívám, ale moc často to nesleduju. S hráči také moc v kontaktu nejsem, jelikož většina hráčů, co jsou teď v Prostějově, jsou odjinud. Znám je podle jména, ale nehrál jsem s nimi.