Velký úspěch jakoby se mu vyhýbal, na jediném mistrovství světa, na kterém si zahrál, nabitý český kádr skončil nešťastně ve čtvrtfinále.

Extraligový titul mu unikl dvakrát ve finále, pokaždé za to mohl Vsetín.

Pro zkušeného forvarda tak má nedávný úspěch Zubrů velkou cenu. Takovou, že své rozhodnutí ukončit po sezoně kariéru ještě přehodnotil.

Oslavy postupu už jsou asi za vámi, jaké byly?
Já jsem slavil tři dny a pak už jsem to nechal těm mladším hráčům, ať to oslaví pořádně (směje se). Pak už jsem byl s rodinou, vynahradili jsme si to, že jsem na ni předtím neměl čas, jeli jsme lyžovat.

Kdy jste začali věřit, že se to letos podaří?
Věřili jsme celou sezonu, měli jsme cíl od začátku zkusit to a udělat postup. Vycházelo to, sešla se nám spousta věcí, hráči, trenéři. V týmu prostě skvěle fungovala chemie. Nakonec to vyšlo a postoupili jsme.

Co vám dalo nejvíce zabrat? Finále se Vsetínem nebo kvalifikace?
Všechno stálo stejně sil. Každá série byla něčím zajímavá a vyrovnaná. Náročné to bylo taky po té stránce, že chodíme i do práce. Kluci museli přijít z práce, ráno zase brzo do práce. Museli jsme stíhat odjezdy a podobně. Když jsme hráli obden, tak to bylo opravdu vyčerpávající.

V posledním infarktovém zápasu jste inkasoval tvrdý hit, po kterém šel hráč Sokolova do sprch. Jak byste situaci popsal?
Čekal jsem to. Viděl jsem, že to je dlouhý puk, za mnou byl mladý obránce. Říkal jsem si, že ten mě jede trestat zezadu, takže jsem byl na ten zákrok nachystaný. Ono to vypadalo hůř, než to ve skutečnosti bylo.

Před kvalifikací jste avizoval, že chcete postoupit a ukončit kariéru. Platí to?
Tím, jak opadla únava a podobně, tak jsem si řekl, že bych chtěl ještě hrát. Uvidíme, jak to půjde skloubit s mou prací ve Zlíně. Trénuji tady děti, pátou a sedmou třídu. Pokud by to časově šlo a stíhal bych, tak bych si ještě rád zahrál. Musel bych ale být přínosem mančaftu. Ale hlavní je to stíhat, nejde dělat práci z poloviny. Pořád mě to láká, bylo to teď takové krásné vyvrcholení, ještě bych to chtěl zkusit.

Je třeba druholigový titul malou náplastí na to, jak vám v kariéře těsně utíkal ten extraligový?
Budu ho muset získat s Přerovem. Dostat se do extraligy a tam vybojovat titul (směje se). To je samozřejmě pohádka. Nějak mě titul míjel, mám vlastně samá druhá místa, asi mi to nebylo souzeno. Každá podařená sezona je náplast za odvedenou práci. My jsme si o první ligu s Přerovem mohli zahrát už dříve, ale vždy nám to nakonec nějak nevyšlo. Jsem moc rád, že to vyšlo teď.

Zahrál jste si i v reprezentaci ve slavné „zlaté generaci". Jak vzpomínáte na tohle období a na mistrovství světa 2002?
Na to vzpomínám samozřejmě v dobrém. Někteří kluci vlastně na mistrovství budou i teď, takže doufám, že Růža si vzpomene a vytáhne mě třeba ještě do nároďáku (směje se).
Když zavzpomínám, tak jsem měl hlavně možnost potkat se tam s výbornými hráči. S Jardou Jágrem, s Paterou, Procházkou, Hrdinou, Kubinou, Rosťou Kleslou… V lajně jsem hrál s Davidem Výborným a Brošákem (Michal Broš, pozn. red.). Vzpomínám na všechny hodně hezky. Bohužel jsme prohráli ve čtvrtfinále 3:1 s Ruskem. Byla to škoda, vyhráli jsme skupinu, Rusko bylo s námi do kříže a zápas, který rozhoduje o úspěchu a neúspěchu jim vyšel, pak došli až do finále proti Slovensku.

Co vůbec říkáte na to, v jaké kondici je stále Jaromír Jágr?
Je vidět, že když se trénuje, tak se dá vydržet hodně dlouho. Člověk tomu musí dávat maximum. Mladí hráči by se na to měli podívat z tohoto pohledu. Když je dobrá práce, úspěch se dostaví.

Jak vidíte šance Zubrů v první lize?
Když se vhodně doplní mančaft a kluci budou makat, tak budou konkurenceschopní proti jakémukoliv týmu. Vždy je to o bojovnosti, srdíčku, o úsilí a o snaze předvést maximum. Samozřejmě, někteří hráči na to mají, někteří by na to mohli mít, ale musí na sobě ještě hodně pracovat.

Co byste vzkázal fanouškům?
Chtěl bych jim poděkovat za celou sezonu. Ať vydrží, i kdyby se třeba náhodou nedařilo, a podrží nás i ve špatných chvílích, nejen, když jsme nahoře.