Richarde, máte za sebou rozlučkový zápas s fanoušky? Jak tuto akci hodnotíte?

Proběhlo to v takovém duchu, v jakém to mělo být. Fanoušci byli spokojení a určitě jim také patří za celou sezonu velký dík.

A sezona také dopadla dobře, souhlasíte?

To rozhodně! Sezonu jsme sice nezačali nějak dobře, ale ten závěr byl doslova grandiózní. Povedlo se nám to, co jsme chtěli. Cíl jsme si splnili. Možná jsme ještě mohli Prostějov trošku více potrápit a jít do pátého zápasu, ale myslím si, že i tak můžou být všichni spokojeni. Sezona byla velice úspěšná.

Jak jste už zmínil, tak úvod základní části nebyl zrovna příznivý. Nastaly změny, přišel trenér Kočara a postupně se to obracelo k lepšímu. Jak to zpětně hodnotíte?

Nejsme profíci, každý máme nějakou tu svou profesi a letos se těch problémů sešlo nějak více. Jak se nechytne začátek ligy, tak už je to křeč. Za svou dlouhou kariéru už vím, že pak se to všechno špatně dohání. Přišel Láďa (Vladimír Kočara – pozn. autora) a přinesl nové prvky, které jsme se postupně snažili zapracovat do herního stylu. Už to nebyla taková klasická druhá liga, kdy jsme přišli, hráli a bavili lidi, ale mnohdy jsme museli hrát hokej, abychom vyhráli. Samozřejmě to bylo účinné a v tu chvíli se nikdo neptal, jestli budeme hrát na krásu nebo na účinek. Vyneslo nám to nakonec třetí místo a v play off nám to pomohlo až do finále.

V play off je jiná soutěž, ale vám se dařilo. Vyřadili jste Porubu, de facto aspiranta na finále…

Dva roky předtím to nevyšlo, a teď do třetice jsme hráli pátý zápas a byly nájezdy, což je vždy loterie. Naštěstí to už letos klaplo. Štěstí v tom sportu je hodně vrtkavé. Když se nad tím každý trošku zamyslí, tak jsme mohli skončit podstatně dříve. Letos nám štěstíčko přálo, ale vždy se tomu musí jít naproti. Myslím si, že jsme si finále hlavně za ten závěr sezony zasloužili, stejně tak jako diváci, kterým bych chtěl i tímto poděkovat. Byli fantastičtí.

Atmosféra v kabině po tom vítězném rozhodujícím zápase v Porubě musela být parádní, že?

To rozhodně! Z každého z nás to všechno spadlo. Tři roky jsme něco zkoušeli a vyšlo to až teď. V šatně byla taková euforie jako kdybychom vyhráli titul. Jestli člověk hraje semifinále, finále, jestli je to druhá, první nebo extraliga, tak jsou to pořád stejné emoce. Byl to opravdu fantastický zážitek.

Přece jen jste měli splněno. Dá se říct, že jste si to finále doslova užívali?

Šli jsme do toho s tím, že Prostějov potrápíme. Řekli jsme si, pojďme do toho a zkusme to. Škoda, že se nám nepovedl ten poslední domácí zápas. Dostali jsme hloupý gól a už jsme to nedokázali otočit. Za stavu 2:2 už Prostějovští také fyzicky odpadali a byla na nich znát už také nějaká únava. Je to určitá satisfakce, že kluci, kteří chodí na hokej po práci, dokázali profíky potrápit. Ti dokonce během zápasů několikrát odjížděli na střídačku se sklopenými hlavami, což jsou momenty, kterých si mladí hráči nevšímají, ale my starší ano.

Jak jste vůbec vnímali tu atmosféru? Jak stadion v Prostějově, tak i Meo Aréna byly vždy zaplněné k prasknutí.

Na této úrovni by to určitě tak mělo být. Koho by tady zajímal Most či Beroun? Myslím si, že nikoho. Regionální derby jsou vždy největším tahákem. Kdyby přijel Šumperk či Olomouc, tak bude vždy plno. Když je vyprodáno, tak si každý hráč tu atmosféru užívá. Kdo to nezažil, tak to nepochopí. Kdyby bylo finále Prostějov – Poruba, tak by to ani nebylo ono. Když hraje Přerov s Prostějovem, tak je to bitva o krále Hané.

Dá se atmosféra srovnat s tou, kdy jste hrál s Olomoucí baráž o první ligu a taktéž byl zcela vyprodaný stadion?

Ne úplně. Protože tam byl jasný cíl, a to postup do dvou let. Povedlo se nám to hned v prvním roce. V Olomouci se tehdy do toho šlo na způsob letošního Prostějova. Byly tam vytvořené podmínky proto, aby to prostě dopadlo. Jirka (Jiří Dopita – pozn. autora) tím, že se vrátil z NHL, nám velice pomohl v tom, že se nám podařil postup hned v tom prvním roce. Jirka byl ten zásadní faktor. Pomohl nám nejen svou hrou, ale už jen svou přítomností. Postupovali jsme nakonec až stejně v tom předposledním kole. Baráž bývá hodně ošemetná. Myslím si, že tehdy jsme měli i celkem dost štěstí. Pořád si to všechno vybavuji, vidím to jako dnes.

Plánujete s kluky ještě nějakou rozlučku se sezonou?

Tak určitě si to ještě musíme s kluky z týmu užít, budeme se o tom bavit. Něco uděláme. Sezona už pro nás skončila, odevzdali jsme i výstroj. V létě se uvidí, kdo ji ještě vůbec oblékne, a kdo už ne.

Patříte k těm nejzkušenějším hráčům. Plánujete zůstat v Přerově i pro nadcházející sezonu?

Abych řekl pravdu… já říkám, nikdy neříkej nikdy, ale že budu pokračovat, tak s tím už nějak ani moc nepočítám. Už také mám nějaký věk a tělo si také něco říká. Řekl jsem si, že tohle je asi poslední sezona. Je tam ale to asi, ještě uvidíme. Srpen je daleko. Kdyby se z Přerova ozvali, tak to zvážím. Jinde už hrát nebudu. Pokud bych ještě pokračoval, tak jedině v dresu Přerova.