Michael Petrásek si comeback na led Meo Arény užil, pustil jediný gól a jistým výkonem pomohl k výhře 6:1.

„Po fyzické stránce byl návrat docela dobrý. Jsem na to vlastně tak nějak zvyklý, vždycky se něco podělá a já na nějakou chvíli vypadnu,“ trpce se pousmál 27letý gólman, který má na zranění prostě smůlu. Snad si už ji v této sezoně vybral.

Michaeli, jak jste viděl překvapivě jasný zápas s Porubou?
Kluci hráli výborně. Samozřejmě nám pomohlo, že jsme skoro z prvních tří střel dali tři góly. Pak vedete 3:0 a soupeře to trošku otupí. Myslím, že jsme pak jasně dominovali. Možná nás tam malinko zatlačili ve třetí třetině, ale jinak klobouk dolů, kluci podali super výkon.

Soupeř skutečně vypadal trošku odevzdaným dojmem, moc tam toho neměl…
Dvě třetiny nic moc. Ono je to kolikrát horší, což řekne každý gólman. Klepe se tam strachy, kdy někdo ujede, na puk si pořádně nesáhne. Škoda, že jsme to neudrželi na nulu, že mi tam prolétla taková švestka na lapačku, ale bohužel, no. (usmívá se)

Dala se gólová střela Szturce chytit?
Všechno se dá chytit. Některé góly vypadají lépe, některé hůř. Zrovna tohle byla jedna z věcí, které jsou pro gólmana těžké chytat. Vyletí to skrz nohy beka, vlétne to do víka, na to se blbě reaguje. Zrovna to navíc trefil do takového hluchého místa, kam se pořádně nedá sáhnout. Samozřejmě ten gól vypadá hůř, ale dali ho.

Co vám spokojení trenéři řekli po zápase v kabině?
Zaznělo, že jsme si splnili cíl – udělat tu osmičku. Trenéři říkali, že zítra (ve čtvrtek, pozn. red.) si dáme nový cíl, tak uvidíme.

Jak se po zranění v bráně cítíte, jaký byl pro vás návrat?
Musím říct, že po fyzické stránce to bylo docela dobré, čekal jsem to horší. Jsem na to vlastně tak nějak zvyklý. Vždycky se něco podělá a na nějakou chvíli vypadnu. Pak do toho zase musím skočit. Takže snad to bude držet a vše bude v pohodě.

Na zranění máte smůlu. Pokud vím, neozvalo se nic z minulosti, byl to zase nový problém, je to tak?
Staré zranění se neozvalo, bohužel to bylo něco jiného. Musím si držet palce, abych vydržel do konce sezony, pak se to musí řešit. Je otázka, jestli to vydrží.

Má na vašem návratu zásluhy doktor Holibka, který vás údajně dával do kupy?
U něj jsem byl na vyšetření. Prostě jsem to léčil klidem a řekli, že buď to půjde, nebo ne. Zatím to nějak jde.

Jak těžké pro vás bylo sledovat výkony spoluhráčů pouze u obrazovky?
Je to nepříjemné hlavně psychicky. Když to tak řeknu, hokej mě tady strašně baví. A zase jsem z toho vylétl, navíc jsem ani nevěděl, jestli se vůbec vrátím. Zaplaťpánbůh, že to jakžtakž jde. Jen kluky sledovat, to nechce nikdo. Jeli jsme alespoň s manželkou domů za rodinou. Byl jsem čtrnáct dní doma, tam jsem se dal trošku psychicky dohromady. Pak jsem to šel zkusit a nějak s tím bojuju.

Co jste říkal na výkony a skvělé statistiky kolegy Lukáše Klimeše v dresu Přerova?
To je naprosto famózní. V životě jsem neviděl, aby měl někdo taková čísla. A už je to druhý rok po sobě. Je to taková jeho liga, úplně si ji podmaňuje. Strašně bych mu přál, aby se chytil i o patro výš. Myslím si, že na to určitě má. Potřeboval by trošku štěstí, aby se mu tam povedl třeba jeden nebo dva zápasy. Samozřejmě je to tam trošku víc o hlavě. Je tam větší tlak. Řekl bych ale, že je to o jednom nebo dvou zápasech, aby se mu povedly, a ukáže jim to i tam.

Jak se těšíte na sobotní bitvu ve Vsetíně?
Co mám poslední info, měl bych jet snad jako dvojka. Ale těším se dost, mám tam nejlepšího kámoše, bude tam super atmosféra a jedeme určitě vyhrát.