Od prvních pokusů s ženskými zápasy nyní jeho hlas doprovází sledované internetové přenosy Tipsport extraligy, pochvalu už mu vysekl i známější kolega Michal Dusík.

„To byla asi nejlepší zpětná vazba, kterou jsme v začátcích měli. Po zápase Sokolov – Přerov hodnotil kladně, že i v rámci baráže o první ligu už má někdo zájem dělat komentovaný přenos. Líbilo se mu, že to není jen o extralize a o drahém přenosu v České televizi. Ocenil, že někdo má koule dělat to ve druhé lize a bavit se tím,“ vzpomíná 31letý Přerovan na památný zubří postupový rok 2015.

Oblíbenec Motoráků

Ještě předtím si nejprve v roce 2014 vyzkoušel komentování mistrovství světa žen Divize I, následovaly povedené přenosy ze 2. ligy. Po postupu Přerova do WSM ligy měl Jiří Burian možnost doprovázet Zubry při zápasech ve druhé nejvyšší soutěži. Zde mezi kolegy vynikal, což ocenila třeba nejpočetnější skupina fanoušků z Českých Budějovic.

„Vždycky říkali, že hokej stojí za ho…, v Přerově jsou prasata, pivo celkem dobré a komentátor je slušný. To psali skoro ke každému zápasu,“ směje se Jiří Burian.

Posun o stupínek výše na sebe nenechal dlouho čekat. „V rámci agentury BPA se nám jednou ozvali, že si rychle potřebují půjčit komentátora na extraligu. Že prý v Přerově komentátor na první lize stojí za to a má to v daný den blízko do Zlína. Ozval se mi člověk z brněnské firmy, pro kterou to dělám i teď,“ popisuje Burian.

Po dvou letech komentování 1. ligy se tímto způsobem dostal k domácím zápasům Beranů, Olomouce, Komety Brno, Vítkovic či Pardubic. Aktuálně jej můžete slyšet minimálně čtyřikrát nebo pětkrát do měsíce, což je pro Jiřího také velmi příjemná brigáda.

„Za prvé je to koníček, za druhé jediná možnost, jak se dostat na hokej, protože jsem otec dvou dětí a mám náročné povolání. Asi jsem dost ukecaný, tam jsem za to placený, takže je to i dobrý přivýdělek,“ přiznává.

Slovní hrátky

Řemeslo komentátora má pochopitelně svá specifika. Občas si přečtete i méně pozitivní věci.

„Mám hanácké slovní móresy, někdy by mě pan ,Český jazyk‘ Oliva nepochválil,“ zmínil Jiří Burian. Jindy zase může přijít pikantní chybička. „Mám obdobné přeřeky, za které jsem se vždy smál Zárubovi, Vichnarovi, Dusíkovi nebo Svěcenému. Myslel jsem, že se mi to nemůže nikdy stát, ale ve Vítkovicích jednou Roman Polák posral přihrávku přes střední pásmo Lakatošovi. Přitom to byl pas do Zlaté helmy,“ směje se vicemistr republiky starších žáků z roku 2004.

Ročník 1989 se tehdy postaral v Sazka Aréně o velký úspěch přerovského mládežnického hokeje a Jiří Burian u něj nechyběl. Stejně jako spoluhráči Tomáš Kundrátek, Jakub Svoboda či Jakub Ferenc.

V dorostu už Burian tolik prostoru nedostával, a protože na hostování do Prostějova či Kroměříže nechtěl, rozhodl se pověsit betony na hřebík. Hokej mu ale natolik chyběl, že v juniorce a později v mužích dělal Zubrům tréninkového gólmana. Nasbírané zkušenosti využívá dodnes.

„Určitě mi to pomáhá, vím, kam se dívat, co od hráčů očekávat. Gólman je vlastně také pozorovatel, vidí z ledu celých šedesát minut, také díky tomu jsem se naučil sledovat hru,“ zamyslel se.

Hokejová krev se zkrátka nezapře. Jiřího dědeček Vojtěch Burian zemřel v roce 2019, jednu z nejvýznamnějších sportovních osobností Přerovska loni připomněly například unikátní dresy s jeho podobiznou v rámci projektu Legenda legendám. V září pak Jiří Burian převzal za dědu ocenění in memoriam od Olomouckého kraje.

„U nás je hokej dědičná choroba. Jsem na dědečka patřičně hrdý a pyšný, co se týče hokejových znalostí a dovedností. Jinak to byl přísný trenér i v osobním životě,“ uzavřel Jiří Burian.