„Všichni tři tatínkové jsme si po vítězném semifinále se Švédskem volali. Finále je jejich posledním zápasem v juniorské reprezentaci. Do seniorů se nemusí podívat. Tak jsme se dohodli, že uděláme malou party, protože Kanada není úplně blízko,“ vysvětloval Stanislav Svozil starší.
Právě Svozilovi v Troubkách nedaleko sportovní haly bydlí a v noci ze čtvrtka na pátek proměnili vesnici kdysi slavnou kvůli ničivým povodním z roku 1997 v hlavní fanouškovskou základnu českého hokeje.
Obec tentokrát zaplavila daleko přívětivější vlna hokejové euforie a hrdosti. Už před zápasem bylo jasno: Je jedno, jak finále dopadne, čeští junioři jsou vítězové.
„Jasně, nervozita tam je veliká. Medaile už ale chlapci mají, teď můžou jen ukázat svůj nejlepší výkon a nechat na ledě všechno,“ hlásil po půlnoci Stanislav Svozil.
Předsálí haly se začalo zaplňovat pozvanými hosty už během večerní bronzové přestřelky Švédska se Spojenými státy. Pilo se, jedlo a nebo vzpomínalo na neskutečnou semifinálovou bitvu z předešlého večera.
„V prodloužení byli spolu na ledě tři spolužáci z Přerova. Nad tím srdce plesá. Asi se to nikdy nestalo a nevím, kdy se to zase stane,“ usmíval se tatínek českého kapitána.
Přerovský úkaz
Pro hokejovou veřejnost šlo o jedinečný „přerovský“ úkaz. Pro rodiče brankáře Suchánka, obránce Svozila a útočníka Ryšavého spíše o jakýsi další stupínek přirozeného vývoje jejich dětí.
Od žáčků se pravidelně potkávali, jezdili na turnaje, na nichž se starali o pohodovou atmosféru. Synové zase o úspěchy přerovského ročníku 2003. Trojice Suchánek, Svozil, Ryšavý vyčnívala, řekla si o pozvánky do mládežnických reprezentací. A hrdí rodiče se znovu a znovu mohli scházet.
„Je to úchvatné. Díky našim dětem jsme se poznali a táhneme to spolu doteď. Všechny akce pořádáme spolu,“ vyzdvihl táta Martina Ryšavého i fakt, že v téhle partě byste nikdy nenašli jakékoliv rozbroje. „Možná je to tím, že jde o brankáře, obránce a útočníka, nelezou si do zelí,“ pousmál se Luboš Ryšavý.
Vrchol společné cesty mládežnickými výběry nemohl být nablýskanější. Před půl jednou ráno se tak osazenstvo předsálí troubecké haly přesunulo do tělocvičny, finále tam běželo přes projektor.
Potlesk po každém ze skvělých zákroků Tomáše Suchánka, infarktové momenty, euforie z vyrovnání i zklamání po vítězném gólu Kanady v prodloužení. Emocí bylo k vidění spousta, smutek byste ale po konci zápasu mezi přítomnými hledali marně.
Jak se všichni shodli, tohle stříbro má cenu zlata.
