Kliknutím zvětšíteJak jste se vlastně dozvěděl o letošní nominaci, potěšila vás?
Letos bylo jen jedno mistrovství světa, takže jsem vůbec nepočítal s tím, že někam pojedu. V Česku se zavedl nový model, měli jsme dva reprezentační kempy, oba proběhly v Přerově. Na tom prvním jsem byl, bavil se s manažerem, ale sám jsem v nominaci nevěřil. Na druhém kempu jsem chyběl, protože jsem byl na turnaji v Barceloně, takže trenér mě ani pořádně neviděl. Ale přiletěl jsem a manažer mi volal, jestli můžu jet, jestli mě pustí. Vůbec jsem to nečekal, byl jsem moc rád, užil jsem si to.
Vloni jste si zahrál na mistrovství světa federace IIHF, kde jste skončili šestí. Jaký je vlastně rozdíl mezi oběma šampionáty?
IIHF je jednou za dva roky. Vloni byl ve Finsku, příští rok bude v Bratislavě. Rozdíl je vidět, co se týče zázemí, to bych u IIHF přirovnal k hokejovému mistrovství. Ráno přijdu, mám vyprané a rozvěšené věci, máme celý týden svou šatnu a podobně. U FIRSu je problém, že tam je víc týmů, snad dvacet osm. Těžké posuzovat úroveň. IIHF je asi těžší vyhrát, protože tam jezdí mančafty v o něco lepším složení. Taky se hraje na velké hřiště s ofsajdy, FIRS se hraje na malé a bez ofsajdů. Je to vlastně skoro jiný sport.
Jaké jste měli zázemí letos v Itálii?
Měli jsme od svazu zařízený krásný hotel, který byl kousek od haly. Navíc byla k dispozici na půjčení kola, na kterých jsme jezdili do města, bylo tam i wellness. Jídlo bylo taky výborné. Zimák měli takový provizorní, ale nebyl žádný problém.
Takže jste si to užil trošku i jako pěknou dovolenou? Jaká byla atmosféra v týmu?
Kluci říkali, že jedeme na dovolenou, že jsme jako účastníci zájezdu (usmívá se). Parta byla super, všechny kluky jsem nějak znal. Bylo nás sice míň Moraváků, takže jsme nemohli hrát fotbálek Čechy versus Morava, ale hráli jsme staří proti mladým. Sedli jsme si dobře, všichni to cítili.
Jakou jste měl vlastně úlohu v týmu?
Čekal jsem, že budu spíš paběrkovat a moc toho neodehraju. Nakonec jsem hrál ve druhé čtverce, hrál přesilovky i oslabení, takže jsem hleděl. Moje úloha byla spíš defenzivní. V obranné dvojici jsem hrál s Kubou Cikem z Olomouce, který hrál víc ofenzivně. Jako každý mladý jsem pak chystal pití, nosil tatranky a podobně (usmívá se).
Ve finále jste se utkali s domácí Itálií, se kterou jste v základní skupině jako s jedinou prohráli, jaké bylo sebevědomí?
To byl zápas, který prohrajete jeden z desíti. Byli jsme lepší. Ve finále jsme si pak věřili. Nejtěžším zápasem pro mě bylo semifinále s Francií. Ti hráli výborně, dobře bruslili. To Italové taky, ale nebyli tak hokejoví.
Jak probíhaly oslavy?
Asi o půl jedenácté večer jsme dostali medaile, ale pak ještě vytáhli tři kluky na doping. Takže jsme na parkovišti čekali asi do půlnoci na ně, pak jsme se přemístili na hotel na večeři a na společnou party šampionátu. Já jsem přišel domů asi ve tři, někteří pokračovali a přišli až v sedm nebo osm, já jsem byl docela unavený (usmívá se).
Teď k hokeji. Příprava Zubrů je v plném proudu, jak to zvládáte?
Já jsem si teď docela odfrknul. Sranda to mistrovství nebylo, ale odpočinul jsem si hlavně psychicky. Tréninky tady jsou náročné. Teď nám tady zbývá poslední týden, pak máme skoro dva týdny volno, pak je ještě nepovinná příprava. Od osmnáctého srpna se pak nastupuje zase naostro.
Jak vidíte své šance dostat se do užšího kádru?
Uvidíme. Dá se říct, že všichni beci z loňské sezony tady zůstávají, je možné, že ještě někdo přijde, třeba, že se vrátí Přinďa (Petr Přindiš, pozn. red.). Takže je dost možné, že bych byl zase na pozici osmého nebo devátého beka. To bych tady nezůstal. Třeba ale budu mít štěstí, chci to zkusit a dát tomu všechno.
Nedávno jste taky dokončil bakalářské studium na vysoké škole, gratuluji, dalo se to skloubit?
Chodil jsem na logistiku v Přerově. Ve škole mi vycházeli vstříc, měl jsem individuální plán, vše bylo bez problémů. Měl jsem týden na učení na státnice, z toho jsem se asi pět dní učil, a nakonec jsem dostal čtyři áčka (usmívá se).
Takže jste si chtěl tak trošku pojistit budoucnost, kdyby to s hokejem nevyšlo?
Chtěl jsem si udělat alespoň bakaláře, uvidíme, co teď bude. Minulou sezonu jsem si to na Technice (většinu sezony strávil v Brně, pozn. red.) užil, ale druhou ligu už hrát nechci. Mám dost nabídek jít hrát do Španělska nebo do Francie inline hokej za docela pěkné peníze. Taky bych se naučil nový jazyk a poznal nové lidi, vždy jsem chtěl cestovat. Zatím to neřeším, prioritou je pro mě pořád hokej, ale uvidíme…
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
