„V Popradu jsem byl už dlouho, je čas na změnu,“ neváhal tehdy během zkoušky u přerovských Zubrů. V přípravě přesvědčil a během tří sezon se vypracoval v důležité obránce Přerova.

Možná trošku překvapivě však tým v létě opustil. Prvotně jej paradoxně lákal návrat na Slovensko.

„Nevyšlo to, už to nechci řešit. V Havířově jsem si zvykl,“ říká zkušený zadák. Právě hokejové město trenéra Hrouzka je Malinovi novým domovem.

Během posledního duelu v Přerově jej ale přepadla pravá nostalgie, žádná fikce z populárního seriálu Lajna.

Lubomíre, jaký pro vás byl návrat na přerovský led v dresu Havířova?
Tři sezony se nedají jen tak lehce zapomenout. Strašně jsem se sem těšil, bylo to super. Měl jsem emoce. Ne, že by před zápasem byla nervozita, ale bylo to takové jiné, rozcvičovat se na opačné straně a znát vlastně všechny protihráče. Byly to smíšené pocity, ale jsem rád, že jsem tady mohl být.

Stihl jste se pobavit s bývalými spoluhráči?
Přijeli jsme trošku dřív a s kluky jsem se potkal ještě před zápasem. Byly tam nějaké popichovačky, ale během zápasu už se neznáme, jdeme do soubojů na sto procent. Nám to dnes bohužel nevyšlo, Přerov dal ve třetí třetině dva góly a pak už zaslouženě vyhrál.

Jak byste zhodnotil první střetnutí Havířova se Zubry?
Nezačali jsme špatně, měli jsme taky šance, ale Klíma (Lukáš Klimeš, pozn. red.) tam za stavu 1:0 chytil hokejkou jistý gól. Dostali jsme pak druhý gól, ale nechtěli jsme se položit. Chtěli jsme uhrát nějaké body.

Rozhodně jste se nepoložili, během šesti sekund jste dali dva góly a najednou to bylo 2:2, co k tomu říct?
Těch šest sekund, to je někdy náhoda. Dáme gól hned z buly a byli jsme rádi, že jsme se takto vrátili do zápasu. Třetí třetina ale rozhodla. Nevyužili jsme ani přesilovku pět na tři, to by se nemělo stávat, pokud chceme pomýšlet na nějaké body.

Co vám souboj dvou nejlépe bránících týmů Chance ligy ukázal?
Ukázalo nám to hlavně, že teď nemáme štěstí v koncovce a produktivita v přesilovkách není ideální. Na tom musíme zapracovat, pokud chceme pomýšlet na první osmičku.

Někteří by vás určitě ještě rádi viděli v přerovském dresu. Jak došlo vlastně k přesunu do Havířova?
Chtěl jsem původně do slovenské extraligy a vrátit se domů. Byly tam nějaké náznaky, že bych na Slovensko mohl jít, ale nějak to padlo. Pak bylo ve hře ještě zahraničí. Už to nějak nechci řešit. V Havířově už jsem si zvykl, je to vlastně nejmladší město České republiky, je tam fajn.