Nejproduktivnější obránce Zubrů si přesun na Hanou nemůže vynachválit. Bude u řeky Bečvy pokračovat?  „Za jiný tým v Chance lize bych nehrál,“ naznačil 23letý brněnský odchovanec v rozhovoru pro Deník.

Jakube, po odchodu z Polska jste v Přerově toužil po změně. Tak jaká byla?
Jsem naprosto nadšený. V podstatě taková, jakou jsem si představoval. Super parta i trenéři. Vždycky jsem říkal, že TOP týmy v Polsku jsou na úrovni nejlepších v Chance lize nebo horších v extralize. Tak to ale není. V Polsku se hrálo víc takticky, ale individuální schopnosti hráčů jsou v Chance lize úplně někde jinde.

Dal byste nějaký příklad?
V Polsku jsem věděl, že když jdu do hry na první dvě pětky, musím si dávat pozor. Když jsem šel do hry na třetí nebo čtvrtou lajnu, věděl jsem, že to jsou hráči, kteří vyhodí puk a jdou střídat. Že nic nevymyslí. V Česku je to tak, že když obránce trošku zaspí nebo situaci podcení, i hráč ze čtvrté pětky je schopný vás takzvaně vykoupat.

Vy jste hned v prvním kole vykoupal Prostějov dvěma góly a asistencí. Jak moc vám takový start pomohl?
To určitě vždycky člověku pomůže. Víc si věří, není tam takový tlak a nervozita. Zaskočený jsem určitě byl, i když jsem si to přál. Na rovinu musím říct, že jsem to vůbec nečekal.

Nakonec jste byl nejproduktivnějším obráncem Zubrů. To vás nepřekvapilo?
Dostal jsem hrozně moc času na přesilovkách, za což chci poděkovat trenérům. Ty body by udělali z našeho týmu snad všichni obránci, pokud by měli v přesilovkách tolik prostoru, co jsem dostal já. Neviděl bych to tak, že jsem předváděl něco neskutečného.

Dal jste ale hned sedm gólů v početní výhodě.
Bylo to tím, že celé naší pětce to tam v přesilovkách padalo. Některé dorážky nebo střely z mezikruží na mě vyšly z toho, jak soupeř bránil. Měl jsem tam prostor.

Vy jste se při přesilovkách často pohyboval spíš před bránou nebo mezi kruhy. Tohle vám sedí?
Když jsem přišel do Polska, tak jsem v podstatě tři roky hrál přesilovky v útoku. Takže jsem na to byl zvyklý. Nemám problém s tím, hrát nahoře ani dole.

Odborníci kolem první ligy vás označili za jeden z největších objevů soutěže. Jak se to poslouchá?
Určitě se to poslouchá dobře, ale věřil jsem v to. Já jsem se do Česka vracel s tím, že chci být v Chance lize špička. Ne abych někde hrál sedmého beka.

Sedl vám také propracovaný defenzivní styl Zubrů?
Měli jsme od trenérů super systém. Samozřejmě pomůže i to, že máte nejlepší dvojici brankářů v lize. Kluci neměli konkurenci. Neřekl bych ale, že jsme hráli nějakého zanďoura. Obranu jsme měli dobře zvládnutou, ale nepadaly nám tam tolik góly. Jinak si nemyslím, že jsme hráli zataženě. Snažili jsme se hrát v každém zápase útočný hokej, jen nám to tam někdy nelepilo.

Byl jste hodně naštvaný, když play-off zrušil koronavirus?
Byli jsme samozřejmě všichni hrozně zklamaní. Na play-off jsme se moc těšili. Druhé místo po základní části je úspěch, ale zajíci se počítají až po play-off. Základní část nikdo moc neřeší. Letos možná ano, ale je to taková kaňka na výborné sezoně.

Co jste vy očekával od vyřazovacích bojů?
Osobně jsem čekal, že ve finále porazíme Budějovice 4:2 na zápasy. To vám říkám na rovinu. Je možné, že někteří kluci to viděli jinak, ale já jsem tomu týmu hrozně moc věřil. Měli jsme nejlepší gólmany v lize, výborný systém hry, super partu, dobré hráče individuálně. Podle mě bychom to vyhráli. Bude to znít namachrovaně, ale já to beru tak, že jsme na to měli. A věřím tomu, že bychom to zvládli.

Přestože Motor měl podstatně širší kádr?
Až na ten jeden zápas, kdy jsme u nich dostali devítku, jsme všechny zápasy hráli o gól, ten poslední jsme vyhráli. Bylo to prostě o jedné chybě. Mohlo se stát, že bychom třeba dva zápasy u nich zvládli, a najednou by to bylo úplně něco jiného. Báli se nás nejvíc, protože věděli, že náš způsob hry jim nevoněl.

Vy si dokážete představit Přerov v extralize?
Já si to určitě představit dokážu. Pak už je to samozřejmě na funkcionářích, na nás je, abychom ten postup nějak dotáhli na ledě.

Přesuňme se k aktuální situaci. Jak se vás koronavirová krize dotkla po osobní stránce? Jak vlastně teď trávíte dny?
Jelikož jsem z vesnice, z Moravského krasu (Rudice u Blanska, pozn. red.), tak pro mě se toho tolik nemění. Samozřejmě až na ty roušky. U nás, když člověk vyjde tři sta metrů od baráku, tak je v přírodě. Já bych stejně do nějakých velkých obchodů nechodil, takže pro mě to problém není. Odtrénuju si to, co máme napsané od kondičního trenéra. Je to trošku změna, ale já jsem tím zasažen dost málo oproti některým klukům.

Takže nyní Zubři trénují podle individuálního plánu a čekají, co bude?
Máme na každý všední den rozepsaný tréninkový plán. Ten si splníme, kdo si chce třeba zahrát tenis, zaběhat, na kolo, tak může. A jinak čekáme, jak se situace vyvine.

Změny se týkají také financí. Jak jste vnímal snížení platu kvůli pandemii?
Já to beru jako naprosto nutný krok. My jsme to v kabině v podstatě všichni vzali tak, že klub nám vždy vycházel vstříc, a teď musíme vyjít vstříc my jemu. Ta situace pro sponzory a majitele klubu není jednoduchá. Jednatel určitě dělá vše pro to, aby to dopadlo co nejlépe. Když mu můžeme nějak pomoct, tak to prostě uděláme.

Jaká je to rána pro prvoligového hokejistu? Máte třeba nějaké rezervy?
Rezervy úplně nejsou, ale vyžít se dá. To takový problém není. Ale nesmí to pokračovat moc dlouho. Je jasné, že někteří kluci mají brigády nebo práci. Taky občas musím pomáhat, táta má firmu. Naštěstí to ale nemám až tak hrozné. Takže si v klidu můžu trénovat, jak potřebuji.

S čím tátovi pomáháte?
Táta dělá se dřevem. Okna, dveře, kuchyně a podobně. Takže když je velká zakázka a je potřeba pomoct, tak pomůžu.

Zůstal byste rád v Přerově? Nebo se rýsuje nějaká extraligová nabídka?
Zatím vůbec nevím, jak to v příští sezoně bude. Ale buď budu v Přerově, nebo v jiné soutěži. Určitě bych nechtěl měnit tým v rámci první ligy. Myslím si, že v Chance lize není lepší zázemí, parta ani realizační tým než v Přerově. To bych měnil opravdu nerad. Jedině snad, kdybych neměl kam jít a v Přerově by o mě nebyl zájem. Jít do jiného prvoligového týmu? To bych si nedokázal představit.