Před osmi lety Jiří Goiš nastupoval v útoku také s Vladimírem Kočarou, Pavlem Hanákem nebo Lukášem Menšíkem. Služebně nejstarší ze Zubrů po další výhře nad Benátkami hledal příčiny famózního startu týmu. Tentokrát však do první ligy.

„Jsme super parta. Kluci, kteří přišli, super zapadli. Srandičky fungují, všichni jsme kamarádi,“ zmínil „Goišák“ jeden z důležitých faktorů.

Jirko, splnilo těžké utkání s Benátkami vaše očekávání?
Určitě. Trenéři nás od zápasu v Ústí připravovali, že to bude o něčem jiném. Benátky měly dobré výsledky, viděli jsme strašně moc videí a šotů z jejich zápasů. Hrály výborně, byl to určitě jiný level než Ústí a Kadaň. Nechtěli jsme nic podcenit a myslím, že se nám to povedlo.

Jak těžké bylo přepnout po dvou pohodových výhrách na vyšší výkonnostní režim soupeře?
Naštěstí jsme dali gól hned ze začátku a netahalo se to dlouho za stavu 0:0. Možná nám ale chvíli trvalo, než jsme přepnuli. Myslím si ale, že trenéři nás na to výborně připravili. Fakt do nás dva dny hustili, že to bude úplně o něčem jiném, abychom to nepodcenili. Byla by škoda, když se nám teď dařilo, abychom doma ztratili s Benátkami.

Na co přesně jste se proti Benátkám připravovali?
Výborně bruslí, zblokují strašně moc střel. Hrají kolem brány, fyzicky jsou na tom výborně, otáčí hru rychle do protiútoku, když třeba ztratíme puk někde u modré čáry. Tohle je jejich charakteristická hra. Určitě jsme o ní věděli a dobře se na ni připravili.

Ve druhé třetině jste mohli náskok navýšit, ale nepovedlo se. Jak těžké bylo pak zůstat v klidu ve třetí třetině?
Chtěli jsme hrát pořád to samé, naši hru. Ani jsme je nepustili do nějakého většího tlaku, měli třeba šance z brejku po našich menších chybičkách, dobře jsme si to ale pohlídali a měli zápas pod kontrolou. Bylo blbé, že to bylo jen 1:0, ale že bychom se klepali o výsledek, to si nemyslím.

Neklepal jste se ani vy osobně poté, co jste v poslední minutě v poměrně jasné pozici netrefil prázdnou bránu?
Pak jsem se díval nahoru, kolik je ještě do konce. Bylo tam 45 vteřin, tak jsem jenom zabral dozadu. To je tak, že z deseti střel to trefíš devětkrát, ale pak jednou ne. Nedá se nic dělat, naštěstí nedali, takže to nic neřešilo. Mohli jsme být pár vteřin v klidu, no (usmívá se).

Nakonec druhá nula vzadu, se sedmi inkasovanými góly máte zatím nejlepší defenzivu v soutěži. Čemu to přisuzujete?
My máme tu obranu už celkem zmáknutou. To už se od minulé sezony zlepšilo, změnili jsme herní systém. Třeba s těmi lepšími soupeři se nedostáváme tolik pod tlak v obranném pásmu, což je jenom plus pro nás. Ušetříme nějaké síly, které pak máme do útoku.

Také obrana tedy stojí za skvělým startem do soutěže. Co dál?
Určitě. Tu obranu už máme nějak zažitou, kádr se až tak nezměnil. Na tréninku taky děláme některé zápasové situace stále dokola, což jsou detaily, které pak můžou rozhodovat. Obranná hra, přechod do útoku a podobně.

MANČAFT SE ZA OSM LET OBMĚNIL, JEN JÁ JSEM VYDRŽEL

Vzpomenete si, kdy měl Přerov ještě lepší vstup do sezony?
Někde jsem četl, že ještě ve druhé lize, když jsme tam hráli ještě s Meňou (nynějším kustodem Lukášem Menšíkem, pozn. red.), Hanym (sportovním manažerem) a tak. To už je nějaký ten pátek, no (usmívá se).

Je to osm let. Dokonce jste se tehdy objevil i v jednom útoku s Vladimírem Kočarou a Pavlem Hanákem.
Ano, ano. To jsem se na to právě díval, že některé ty zápasy jsem tehdy hrál s nimi. Přišlo mi to celkem úsměvné, když jsou teď v realizačním týmu. Ten mančaft se docela obměnil, jediný já jsem ještě vydržel (směje se).

Vzpomenete si na zmíněný ročník 2011/2012, kdy vás po šesti výhrách v řadě zastavil až Havířov na domácím ledě?
Tehdy ten Havířov hrál o postup. My jsme s ním patřili mezi favority soutěže. V těch posledních druholigových sezonách jsme vždy měli ty šňůry vítězných zápasů a hrálo se tam s jedním nebo se dvěma soupeři. Už tenkrát se vždy bojovalo o postup.

Jaký byste našel rozdíl mezi dvaadvacetiletým a třicetiletým Jiřím Goišem?
Ježiš (směje se). Těžko se to srovnává. Něco už mám odehrané, teď tady patřím k nejstarším. To se změnilo. Myslím, že se jinak snažím hrát pořád stejným stylem. Moc nevymýšlet, hrát do těla, důrazně do brány. V tomto se nějak za ty roky neměním.

Zpátky do současnosti. Už v pondělí vás čeká zápas v Edenu proti Slavii Praha, ve středu pak doma hostíte Jihlavu. S čím do těžkých zápasů půjdete a jak moc vám pomůžou dosavadní výsledky?
Teď je důležitých prvních třicet kol, takže jsme si to nastavili už na začátku tak, že půjdeme do každého zápasu, jako by šlo o play-off. Je důležité, že jsme zvládli start, že teď máme nějaký bodový polštář, určitě ale nechceme povolit. Každý soupeř teď bude těžký, už si nevybereme. Teď na Slavii pojedeme asi taky jako favorité, vlastně každý zápas teď chceme vyhrát.

Jaká je vlastně teď po pěti výhrách v řadě atmosféra v kabině?
Já myslím, že je úplně super parta. Kluci, kteří přišli, super zapadli. Srandičky a všechno funguje. To je základ toho, že pak i na ledě jeden zaskočí za druhého. Třeba když někde jeden propadne, druhý skočí do střely a pomůže. Všichni jsme tam kamarádi. Tohle je faktor, který hraje pro nás.