Kliknutím zvětšíte„Dostali jsme k dispozici dům, hodně se nám tam líbí,“ přiznává 33letý bek v rozhovoru pro Deník. Další směřování jeho kariéry pro nejbližší roky se tak zdá být vyřešeno. „Obě strany mají zájem, abych pokračoval,“ prozradil Jakub Ferenc.
K polskému titulu z roku 2015 jste přidal ten slovenský. Tohle ale asi byly jiné oslavy, jak jste si je užil?
Bylo to super. Trvalo to asi sedm dní, tak dlouho jsem ještě neslavil (úsměv). A vlastně jsem ani tak dlouho, do dubna, nehrál nikdy hokej. Užili jsme si to. Bylo to skvěle zorganizované a lidi to bavilo. A to je nejdůležitější.
Košice jsou nejúspěšnějším klubem slovenské extraligy, na titul ale čekaly dlouhých osm let. Co byste z oslav titulu vypíchl?
Ty nejlepší věci se na veřejnost pustit nedají (smích). Ale asi nejvíc z oslav bylo košické náměstí, kde nás lidé čekali v koridoru. Pak jsme před nimi byli na pódiu.
Ale nechybělo moc a v semifinále jste překvapivě vypadli s Michalovcemi. Rozhodoval až sedmý zápas. Soupeř vám neseděl? Co se stalo?
Vypadly nám tam přesilovky. Měli jsme tam sérii 24 přesilovek, ve kterých jsme nedali gól! To kluky sžíralo, navíc výborně chytal brankář Škorvánek, který teď září i ve slovenském nároďáku na mistrovství světa. Potkaly se taky dva nejdefenzivnější týmy, proto to tak i vypadalo. Nepadalo moc gólů a trošku nám to udělalo problémy.
Za stavu 2:3 jste navíc měli na ledě soupeře nůž na krku, byl to nejtěžší moment sezony?
Na psychiku to nebylo nic příjemného. Ale během sezony jsme si ověřili, že i když jdeme do třetí třetiny za stavu 0:2, můžeme být v klidu a otočit to. Síla toho týmu byla na slovenskou extraligu obrovská. To, že se prohrály tři zápasy v řadě, bylo taky ovlivněné trošku jinými věcmi než těmi, co se děly na ledě. Dvě prohry přijít vůbec nemusely. Ale získali jsme čtyři zápasy, to je to nejdůležitější.
Když jsme se spolu bavili před rokem, upozorňoval jste na rostoucí kvalitu slovenské extraligy. Jaká tedy byla její úroveň, jak jste se s ní srovnával?
Přesně, jak jsem říkal. Do té ligy jsem šel s respektem. Poprvé se přímo sestupovalo, takže kluci říkali, že konečně liga byla vyrovnaná. Všechny zápasy za něco stály, nedal se ani jeden vypustit. Co se týče úrovně ligy, je určitě ofenzivnější. Dělá se víc chyb, protože to není tak defenzivní jako třeba v Česku. Pak už záleží, jak šikovné hráče máte v ofenzivě. V české extralize těch chyb nebylo tolik, jsou tam ještě lepší hráči, kteří by je ihned trestali. Takže ve slovenské extralize je určitě více šancí.
Vy a švédský bek Jens Olsson jste jako jediní z celého týmu odehráli všech 67 utkání sezony. Dokazuje to také fakt, že trenéři na vás hodně spoléhali. Jaká byla vaše role v týmu?
Ta role byla jasně daná. Šel jsem tam jako defenzivní obránce. Cizinci, kteří i v jiných týmech nastupují, jsou z 90 procent výborní do útoku. Já jsem tam byl na defenzivní práci. Když přišlo oslabení, šli jsme s Jensem jako první na led. Ne zřídka jsme tam strávili i celé dvě minuty. S trenérem jsme si to řekli před sezonou a všechno bylo dodrženo.
Jak vás přijali košičtí fanoušci?
Super. Měl jsem dobré ohlasy, že se jim moje hra líbila. To je asi nejlepší, co se může hráči stát. (úsměv)
Navíc jste během sezony získal slovenské občanství. Jaký to byl proces?
Přicházel jsem jako cizinec a vracím se jako Slovák (smích). Mám teď dvě občanství a určitě je to výhodnější pro klub, protože může podepsat dalšího cizince. Pracovali jsme na tom se sportovním manažerem už od loňského května. Dotáhnout se to podařilo letos v lednu, akorát před koncem přestupového období byla možnost podepsat dalšího hráče z ciziny.
Narodil jste se v Levoče, která je od Košic asi 90 kilometrů daleko a máte tam rodinu. Bydlel jste přímo v Košicích?
Ano, v Košicích. Dostali jsme k dispozici dům, byli jsme tam i s holkama. Nemůžeme si na nic stěžovat. Hodně se nám tam líbí a doufám, že to bude i na další sezonu.
Na návštěvy rodinky jste si čas našli?
Jo, máme to tři čtvrtě hodinky za mojí babičkou, kmotrem a kmotrou. Když byla chvilka, otočili jsme se tam. Je to v dojezdové vzdálenosti. Dál už je to domů do Přerova, ale když byly nějaké dny volna, tak jsme to přes noc otočili taky.
Říká se, že na východ od Popradu začíná jiný svět. Jací jsou „východňari“?
Jsou hrozně srdeční (úsměv). Vyrostl jsem tam, takže já jsem nešel do úplně neznámého prostředí. S ničím nebyl problém. Když bylo něco potřeba zařídit, pomohli. Když jsem něco nevěděl, poradili. Určitě to bylo dané i tím, že se vyhrávalo. Všechno bylo růžové, dařilo se. Doufám, že to bude pokračovat.
Žil jste teď vlastně nedaleko ukrajinských hranic. Jak v Košicích lidé vnímají konflikt na Ukrajině?
Když jsme přijeli, tak jsme to vnímali. Bylo tam dost Ukrajinců, i v apartmánech, kde nás klub ubytoval, nebo bylo na první pohled vidět hodně ukrajinských SPZ. V průběhu ročníku to ale řídlo. A když jsme odjížděli, bylo jich tam tak o tři čtvrtiny méně. Začali se asi hodně vracet zpátky, protože Košice pro ně prý nebyly úplně nejlevnější město k žití. V porovnání s Ukrajinou.
Do týmu nakoukli i dva ukrajinští junioři a co je zajímavé, jedním z důležitých útočníků je v Košicích bývalý ruský reprezentant Denis Paršin. Třeba v české extralize nenajdete jediného Rusa. Jak to vnímali Slováci?
Denis tam odehrál už loňskou sezonu. Měl vyřízena pracovní víza, takže ho povolali i na letošní ročník. Situaci jsme v kabině vůbec nekomentovali. Není to tak, že by se o tom každý den někdo bavil.
A fanoušci?
Neřešili to. Znali ho z loňské sezony. On sám se k tomu nijak nevyjadřoval. Bylo to na vedlejší koleji.
Sledoval jste počínání Zlína v Chance lize?
Byl jsem s klukama v kontaktu. Neměli to na začátku jednoduché. Bavili jsme se o tom. Když dva roky prohráváte, je pak těžké tým přenastavit na vítěznou vlnu. Sám jsem to poznal, když jsem přišel do Košic. Měl jsem kolem sebe 25 kluků, co byli na vítězné vlně. Já jsem se během týdne přepnul na úplně jinou mentalitu. Ve Zlíně zůstali v určitém prostředí, ze kterého je těžké se vymanit. Ale jim se to povedlo a udělali z toho baráž. Tak jak hlásili ještě před sezonou.
A co říkáte na to, že vítěz Chance ligy musí po náročném play-off ještě absolvovat baráž proti odpočatému a připravenému extraligovému celku? Je to spravedlivé?
Je těžké říct spravedlivé, nebo nespravedlivé. Týmy už před sezonou ví, co bude následovat. Pokud někdo bude chtít postoupit, bude do toho muset investovat třeba dvojnásobek prostředků. Nevím, jestli je to reálné, nebo nereálné. Hráči to nezmění, může se akorát plakat do novin. To je jediné.
Určitě jste sledoval i sezonu mateřského Přerova. Ten opět vypadl ve čtvrtfinále play-off. Je semifinále zakleté?
Jsme v kontaktu s Pavlem Hanákem (sportovním manažerem Zubrů, pozn. red.) celou sezonu. Hrozná škoda, že neudrželi první šestku po základní části, přeskočil je po posledním kole právě Zlín. Mohlo se to vyvíjet určitě jinak. Jestli je semifinále zakleté? Těžko se to hodnotí. Nejsem v kabině, nevím, jakou tam kluci mají atmosféru. Když celou sezonu hrajete nahoře, určitě se chcete v play-off dostat co nejdál. Musím říct, že jsem měl letos obrovské štěstí na kabinu. Až po poslední sezoně jsem si sám vyhodnotil rozdíly v kolektivech v šatnách za všechny ty poslední roky.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
