Tentokrát nás svojí kariérou provede Vojtěch Burian, který byl zakladatelem spádových hokejových tříd v Přerově.

5. díl

„Sportovat jsem začal jako student za války na učitelském ústavu.Vté době nebyla televize, video, počítače, bylo zakázáno shromažďování a také jiné zábavy. Proto jsem se ve volném čase bavil hlavně sportem.

Hrál jsem závodně v nižších třídách na Vyškovsku a Jesenicku kopanou, odbíjenou, stolní tenis a v zimě hokej. Rád jsem také lyžoval.“ „V roce 1954 jsem přešel z pohraničí do Přerova.

V té době vznikl společný hokejový klub Meopta - Strojírny, za který hráli vynikající hokejisté jako byli Rédl, Pavlíček, Maleček, Zemánek a další. S nimi jsem rád hrál a byl jsem dobrým střelcem.

Moje místo bylo na pravém křídle. Kluziště bylo tenkrát na házenkářském hřišti za sokolovnou. Sami hráči jsme si stříkali a upravovali led. Zimy byly špatné a zápasů tak bylo málo. Trénovat se jezdilo jednou týdně do Prostějova nebo do Olomouce. Občas jsme také trénovali na Bečvě nebo na Laguně.

Po dvou letech se strojírny osamostatnily a hrály krajskou soutěž.“ „Jako učitel tělocviku jsem se snažil, aby tento předmět byl ve škole na předním místě.

Žáci se zúčastňovali všech soutěží a patřili k těm lepším v okrese. Tehdy jsem sám kupoval potřebný sportovní materiál a dokonce se mi podařilo získat větší množství peněz. Nechal jsem proto přestavět školní hřiště s asfaltovýmpovrchem pro odbíjenou, košíkovou a házenou. Nějaké peníze ještě zbyly, tak se nakoupil školní nábytek a hokejová výstroj.

V roce 1971 byl otevřen v Přerově nový zimní stadion a o rok později byla vytvořena spádová třída. Bylo mi tenkrát uloženo vyhledat ve spolupráci s komisí mládeže při TJ Meochema talentované žáky ze všech základních škol v Přerově a blízkém okolí a vytvořit spádovou třídu, a v dalších letech v tom pokračovat.

Zkušenosti jsem sbíral na stejných školách v Brně a ve Vítkovicích.“ „Za celou dobu své kariéry jsem pracoval s řadou hráčů, kteří se uplatnili ve vyšších hokejových soutěžích. Byli to například Venkrbec, Václavíček, Ryšánek, Kaděra, Plášek, Vojtek a další.

Vedení školy však nemělo pro hokej velké pochopení, a tak se trénovalo po škole a někdy i s obtížemi. Rád vzpomínám na spolupracovníky Garstku a Koldu, Josefa Málka staršího, Gereše a další.“

„Moje hokejová kariéra přinesla i některé kuriózní zážitky. Například při přátelském utkání v Brodku u Přerova mě soupeř přehodil faulem přes mantinel až do sněhu pod nohy smějících se diváků. Zajímavé byly i tréninky.

Chodili jsme na Bečvu nebo na Lagunu. Led býval někdy tenký a při jednom z tréninků jsem viděl kolegu, pod který se led probořil. Za ním hned následovali další a po chvíli jsem se i já poroučel ke dnu. Potom jsme celí mokří došli ke mně domů a slivovice všechno vylepšila.“

„Hokej je krásná hra. V této době jsem měl pro jeho provozování velmi dobré podmínky. Talentu má každý z nás zhruba dvacet procent. O zbylých osmdesát musíte na sobě neustále pracovat kvalitním tréninkem.“

Za týden si přečtěte o hokejové kariéře Bohuslava Koldy

Aleš Novotný, Miloš Šidlo