Jágr v dresu MEO!

Přerovský hokej se po sezoně 1994/1995 dočkal rychlého návratu do 1. ligy. V roce 1995 tak oslavil postup. „Chceme v každém zápase hrát dobrý hokej a vyhrát,“ hlásal ambiciózní kouč Miloš Říha.

Za MEO v té době nastupovali třeba brankáři Richard Hrazdira a Martin Vojtek, v útoku Karel Plášek, Miroslavové Chalánek a Stavjaňa, Josef Duchoslav či obránce Antonín Plánovský.

Přerované váleli a v roce 1995 patřili mezi adepty na postup do extraligy.

Zlaté hokejové časy ve městě jako by podtrhla návštěva „krále“. Byl srpen 1995 a Jaromír Jágr nastoupil v exhibičním utkání v přerovském dresu proti hokejistům Zlína. Před čtyřmi a půl tisíci diváky pomohl k výhře 6:5 a Nové Přerovsko pochopitelně bylo u toho. Na jeho titulní straně dokonce pak nechyběl podpis superhvězdy NHL a věnování čtenářům.

„Byl jsem malý kluk, seděl jsem tu na tribuně s tátou, přijeli jsme se podívat na Jágra. Vím, že tehdy tady vyhořela rolba, ten moment si dobře pamatuji, museli ji tehdy hasit,“ zavzpomínal pro Deník Radomír Pala, který se v únoru 2018 mohl s legendou potkat v soutěžním prvoligovém utkání.

„Zapomenutá“ baráž o extraligu

Který úspěch zůstává ve stínu památné bitvy o nejvyšší soutěž se Slovanem Bratislava z roku 1982? Trošku se zapomíná, že prakticky stejně úspěšná byla pro Přerov sezona 1995/1996. Tehdejší tým pod vedením trenérů Miloše Říhy a Miroslava Venkrbce totiž bojoval v baráži o extraligu.

„Byl to úspěch jak přerovského klubu, tak i přerovské veřejnosti, která pomohla financemi, nebo alespoň svými hlasivkami. Po sportovní stránce je to momentálně maximum, kterého jsme mohli dosáhnout,“ loučil se po sezoně s Přerovem Miloš Říha, který zamířil do extraligových Pardubic a poté pokračoval ve své obdivuhodné trenérské kariéře.

„Nechtěl bych, aby si někdo myslel, že utíkám. Dva roky jsem v Přerově pracoval a byl jsem tady spokojený,“ řekl Miloš Říha Novému Přerovsku v roce 1996.

Spokojena mohla být i hokejová veřejnost v Přerově. Tehdejší Precheza se prezentovala nad očekávání. Po 40 kolech skončila na druhém místě tabulky za Opavou, nechala za sebou i Karlovy Vary, které pak porazila v semifinále play-off. Rozhodující duel 2. března 1996 sledovalo v Přerově pět a půl tisíce diváků.

V samotné baráži se však přerovskému týmu vůbec nedařilo. Z dvanácti utkání uhrál jedinou výhru a jednu remízu. Za zmínku stojí dva duely s Pardubicemi. Ty uštědřily Přerovanům největší debakl 10:2, když hned čtyři góly dvojici Hrazdíra – Vojtek nasázel dnes spolukomentátor hokejových přenosů David Pospíšil.

Také jediný triumf v baráži si Přerov připsal proti Pardubicím. V závěrečném kole zvítězil venku 5:4 v utkání dvou hattricků. Na přerovské straně dal tři góly Josef Duchoslav, na straně domácích tehdy dvacetiletý talent Milan Hejduk.

Zlatá premiéra ve Vídni

Finští fandové uznale zvedali palec. Tak zněl titulek textu tehdejšího šéfredaktora Nového Přerovska Ivana Rašťáka, který se společně fotografem Romanem Kočím vydal do Vídně, aby na vlastní kůži okusili atmosféru finále Mistrovství světa v ledním hokeji v roce 1996.

„Když se Procházka trefil 19 sekund před koncem utkání do kanadské branky, mezinárodní osazenstvo bistra překvapivě zíralo na radostně řvoucí nýmandy z Česka,“ napsal Ivan Rašťák.

První titul mistrů světa se musel oslavit naplno.

Nagano doma i v hospodách

To ještě nikdo netušil, jaké oslavy vypuknou o necelé dva roky později, když Češi ovládli turnaj století. Zápasy sledovali stejně jako celá republika také Přerované. Třeba v restauraci pivovaru. Hrávalo se v časných ranních hodinách.

Třeba úvodní duel s Finskem se hrál od 6.45 hodin našeho času, stejně jako čtvrtfinále proti Spojeným státům a semifinále s Kanadou. Finále s Ruskem začínalo o hodinu dříve.

„Díval jsem se doma, ale třeba i v hospodě,“ prozradil dříve Deníku současný trenér Zubrů Petr Dočkal a pokračoval: „Každopádně třeba gól Petra Svobody, to bylo něco nezapomenutelného, paráda. Stejně jako výkony Jaromíra Jágra nebo Dominika Haška. Hlavně Hašek byl famózní. Náš hokej si takové vítězství zasloužil,“ uzavřel.

Pro bývalého brankáře Martina Vojtka nebyl rok 1998 po individuální ani týmové stránce něčím, na co by vzpomínal rád. Jedním z mála světlých okamžiků pro tehdejšího gólmana prvoligového Přerova tak byla zlatá olympijská euforie.

„Pamatuji si na to velice dobře, šlo o sezonu, během které jsme s Přerovem sestoupili po baráži s Kadaní do druhé ligy. Takže na Nagano mám takové trošku rozpolcené vzpomínky,“ přiznal současný trenér brankářů a mládeže HC Zubr Přerov.

Klíčové bitvy prožíval úplně sám. Na vině byly samozřejmě zejména brzké vysílací časy. „Každý se spíš díval někde jinde. Vím, že třeba finále jsem sledoval sám doma brzo ráno, až pak to slavil s ostatními,“ vzpomíná Martin Vojtek.

Starý typ masky s košíkem, svérázný brankářský styl, ale také nezapomenutelné zákroky či jeden titul extraligového šampiona. To vše přerovskou legendu pojí s tou světovou. Hlavně Dominik Hašek nejen podle Martina Vojtka dovedl český hokej k největšímu úspěchu historie.

„Byl neskutečný. Nechci snižovat výkony hráčů, ale podle mě má na tom zlatu podíl tak z osmdesáti procent. Celý turnaj chytal naprosto fantasticky. Co předvedl při nájezdech? Klobouk dolů. Ta vzpomínka je strašně krásná,“ zasnil se nejlepší gólman extraligy sezony 2007/2008.

Plavecký areál v Přerově.
Ceny za energie a sportoviště? V Přerově řeší chybějících pět a půl milionu