„Je to spousta prožitých let, spousta zážitků a hráčů, které jsem tady potkal. Hrál jsem se všemi trenéry kromě Víti Černohouse, s kustodem, manažerem. Znám v podstatě celý zimák. Je to část života,“ rozplýval se „Goišák“ na pondělním tréninku, během kterého mu druhý služebně nejstarší Zubr Mikuláš Zbořil předal symbolický dres s číslem 500. Nikdo ze současného kádru Hanáků neodehrál za MEO podobnou porci zápasů. Historicky jich má více pouze Radomír Pala (719).

„Věděl jsem, že se to nějak blíží, ale myslel jsem, že je to až další zápas. Asi teda statistiky hovoří jinak,“ všiml si Jiří Goiš. A má pravdu. V oficiálních statistikách byste skutečně našli číslo 499.

„Šlo o to, že v jednom zápase s Orlovou z roku 2010 úplně chyběly statistiky. Proto jej statistici nezapočítali, byť v tom zápase Jiří Goiš prokazatelně hrál, dokonce dostal dvouminutový trest,“ objasnil klubový novinář Zubrů Petr Komárek.

Památné momenty

Správně by tedy ovšem měla být statistika Goišovy produktivity. V 500 zápasech za Přerov nasbíral vousatý forvard 279 bodů a nastřílel 127 branek.

Tu první hned při své premiéře v zubřím dresu. Symbolicky v derby na ledě Prostějova 12. října 2010 zařídil ve třetí třetině obrat z 0:2 na 3:2, jeho tým se pak radoval z výhry 4:2.

Jak ale sám přiznal, ten nejcennější gól přišel na řadu 30. března 2015. V rozhodujícím pátém finále 2. ligy proti Vsetínu jej Zdeněk Sedlák trefil do brusle tak šikovně, že Goiš kontroverzní trefou rozhodl o postupu Přerova do baráže. To nesou doteď někteří vsetínští fanoušci hodně těžce.

„Dostal jsem kvůli tomu několikrát naloženo. Ale pořád si stojím za tím, že to bylo regulérní. Sbíral jsem tam z ledu hokejku a trefilo mě to. Play-off bylo tenkrát takové vyhrocené. Byl to jiný hokej, než je teď. Dostal jsem spoustu ran a šťastně se to ke mně odrazilo,“ zavzpomínal po takřka šesti letech.

close Památný rozhodující gól Jiřího Goiše bruslí Vsetínu z finále 2. ligy 2015. info Zdroj: Deník / Jan Pořízek zoom_in Památný rozhodující gól Jiřího Goiše bruslí Vsetínu z finále 2. ligy 2015.

Asi nejvíce si Jiří Goiš užíval následnou sezonu po postupu do první ligy. „Chodilo nejvíc lidí. Byl plný stadion, stály se fronty na lístek. V návaznosti na letošní sezonu je to takové smutné. Mrzí mě, že nemůžeme slavit s fanoušky. Doufám, že se to brzo změní a ještě tady nějakou sezonu zůstanu,“ řekl forvard.

Komplikované zranění

Naopak těžké chvíle prožíval ještě před startem letošního ročníku Chance ligy. Po krvavém zranění lýtka z přípravného utkání se Šumperkem Zubrům chyběl až do ledna.

„Teď jsem rád za každý zápas, který hraju. Nečekal jsem, že to bude až tak těžké se vrátit. Možná dobře, že jsem tu rozříznutou nohu neviděl, protože jsem to měl zezadu. Nevěděl jsem, jak vážné to je, což by vám asi řekli Hany (sportovní manažer Hanák, pozn. red.) nebo Hanka (masérka Plhalová), když mě ošetřovali,“ zmínil Goiš.

Proto v aktuální sezoně odehrál zatím devět utkání s bilancí 1+1. Na ledě dostává pochopitelně méně prostoru. „Snažím se nějak dohnat fyzičku, nohu posílit, protože to není ideální. Pak se nachystat na novou sezonu. Určitě rád bych tady zůstal. Máme tady kousek postavený barák, jsem tady jako doma. Nerad bych měnil působiště,“ přiznal odchovanec Zlína.

Ten si kromě památečního dresu mohl před pondělním tréninkem užít také vzpomínkového videa, které připomnělo jeho nejvýraznější momenty. Vzkazy mu prostřednictvím obrazovky poslali bývalí spoluhráči Jan Kolář, Zdeněk Sedlák, Jakub Šlahař, ale také Roman Pšurný.

„Hlavně mě ale na konci dostala manželka s malou. To byl takový emotivní zážitek,“ přiznal Jiří Goiš.

Zbývalo už jen rozluštit tajenku, jaké posvátné místo pro speciální trikot doma najde. „Vezmu si asi inspiraci od Romana Pšurného. Musím vyklidit garáž a udělat si tam síň slávy. Roman má na Rackové vyskládané dresy a hokejky ještě z New Yorku Rangers, od Paliče a všech možných hráčů. Pojedu se k němu podívat, jak to má zařízené,“ uzavřela s úsměvem hrající přerovská legenda.

VIDEOPOZDRAVY PRO JIŘÍHO GOIŠE

| Video: Youtube