Když jsme se bavili před rokem, doufal jste, že horší sezonu už se Zlínem nezažijete.

Doufal, jsem že to nemůže být horší, ale byla taky špatná. Zase bych tohle nerad zažil znova. Svou roli sehrály zase jiné faktory než v předešlém roce.

Jaké tedy byly faktory zlínského neúspěchu?

Neměli jsme dobrý začátek. V prvním zápase se nám zranil Ondra Němec, v dalších zápasech jsem měl zlomený prst já, pak vypadli další kluci jako Tonda Honejsek. Začátek nebyl ideální a pak se to vezlo z kopce.

Takže i nálada uvnitř týmu byla rychle ponurá a byl to začarovaný kruh?

Bojovali jsme. Musím vyzdvihnout Ondru Němce, kdyby tam nebyl on, dopadlo by to ještě větším fiaskem. Jeho zkušenosti nás nějak usměrňovaly. Moc dobrého se na tom ale samozřejmě jinak hledat nedá. Jde o týmový sport, sestoupili jsme. Jestli někdo hrál dobře, jiní zase špatně. S tím se pak svezou všichni. Já doufám, že kluci, co tam zůstali, extraligu pro Zlín zase vybojují zpátky.

Kdy jste věděl, že ze Zlína odejdete nejprve do Freiburgu?

Jednalo se už na konci sezony. Věděl jsem, že mi končí smlouva. Měl jsem dost nabídek už kolem Vánoc, jestli to nechci zabalit dřív. Říkal jsem, že dokud je teoretická šance se udržet, nikam nepůjdu. To jsem dodržel. Po zápase, který jsme odehráli v Mladé Boleslavi, bylo jasné, že padáme. V Německu byl ještě otevřený přestupový trh.

Jak na vás vlastně ve Freiburgu přišli?

Byl jsem sám hodně překvapený. Volal mi jejich sportovní manažer Peter Salmik. Prý dostal reference od Radka Dudy a měli by zájem, abych to u nich dohrál. Volal mi ještě v den zápasu s Boleslaví někdy kolem oběda. Řekl jsem, že si zavoláme další den. A během 24 hodin to bylo upečené.

Takže jste se líbil Radku Dudovi. Znáte se?

Vůbec. Párkrát jsme proti sobě hráli, ale nikdy jsme se nebavili. Myslím, že komunikuje s jednou sportovní agenturou, takže to má nakoukané. Ve Freiburgu přímo hrál, s Peterem Salmikem jsou kamarádi. Asi si zavolali, jestli v Česku není volný nějaký bek. Byl jsem doporučen, tak mi to bylo řečeno.

A jaká to v německé druhé nejvyšší soutěži byla zkušenost?

Výborná. Poznal jsem nové lidi a kulturu. Akorát jsem tam byl bez rodiny, která mi asi po třech týdnech začala chybět. Co se týče hokeje, je to méně svázané taktikou, čistě do útoku, moc se tam nebránilo.

Informoval jste se u bývalého spoluhráče ze Zlína a kamaráda z Přerova Jakuba Svobody, který ve stejné soutěži působil čtyři sezony?

Jo, říkal mi, že to je hodně uvolněný hokej a bude mě to bavit, což se potvrdilo. Během dvou zápasů jsem vystřízlivěl. U pátého, šestého, kdy už se hrálo play-off, jsem si to už osahal a bylo to o něčem jiném.

Bylo ve hře setrvání ve Freiburgu?

Po sezoně jsme se o tom bavili, ale dostal jsem jinou, lepší nabídku.

Podepsal jste v Košicích. Jak jste se dostal k tomuto angažmá?

Měli o mě zájem už o rok dříve, ale to jsem měl rozběhnutý kontrakt ve Zlíně. V kontaktu jsem byl s Gabrielem Spilarem (sportovním manažerem, pozn. red.) už delší dobu. Byl se na mě několikrát podívat v Česku. Asi největší roli sehrálo to, že to máme tři čtvrtě hodinky k mé rodině do Levoče, kde jsem se narodil. Takže jde vlastně o takový návrat ke kořenům (úsměv).

Máte slovenské občanství?

Řeší se to. Podali jsme žádost, abych ho měl, pro klub by to samozřejmě bylo lepší kvůli limitu cizinců.

Neberete přeci jen slovenskou nejvyšší soutěž jako jakýsi krůček zpátky?

Já si to nemyslím. O Velikonocích jsem se v Košicích byl podívat na play-off, když hráli se Slovanem. Nebál bych se to srovnat s extraligou. A myslím si, že bychom se Zlínem měli co dělat, abychom s Košicemi uhráli nějaký dobrý výsledek. Sám jsem byl překvapený, slyšel jsem, že ta liga se zvedla, začali tam podepisovat zajímavé cizince a celé se to zvedá. Já se na to moc těším.

Důkazem budiž draft NHL a první dvě pozice obsazené Slováky, co na tohle říkáte?

Je to obrovský úspěch pro slovenský hokej. Tohle se snad žádné evropské zemi nepodařilo. Skvělá reklama i pro Košice, protože Slafkovský je odchovanec Žiliny. To vím asi měsíc, ale viděl jsem ho tam na fotkách u kondičního trenéra.

A co říkáte na moderní zázemí košické Steel arény?

To je exkluzivní. I manažer z konkurenčního týmu mi řekl, že jestli mám nabídku z Košic, tak není proč váhat. Hodně kluků říká, že když na Slovensko, tak do Košic nebo Slovanu. Hala je krásná, zázemí luxusní. Spravovali to, když se tam konalo mistrovství světa.

Máte polský titul. S Košicemi tedy budou další ambice jasné – získat i ten slovenský, je to tak?

Určitě to tak mají. Polský mám, český mají v Přerově Zbořa (Mikuláš Zbořil, pozn. red.), Zaťa (Martin Zaťovič), Kundrc (Tomáš Kundrátek), Kokin (Martn Vojtek), i když u toho mu vždy říkám, že s Třincem má taky polský (smích). Cíl je v Košicích nejvyšší, titul neměli dlouho, i proto podepisují hráče. Jsou hladoví po úspěchu.

Nyní v létě jste získal ještě jeden titul. S Přerovem jste vyhráli inline hokejovou extraligu.

Loni se nehrálo kvůli covidu, o rok dříve jsem měl problémy ze zády, tak jsem ani nenastoupil. Jinak, když bylo nějaké Final Four, měl jsem svatbu já nebo někdo z rodiny. Ty finálové turnaje jsem nejezdil a i teď v Kroměříži jsem nestíhal semifinále. Kluci to ale bez problému zvládli. Dorazil jsem na finále a to byla nádhera.

Kam stavíte úspěch na kolečkách?

Stavím ho hodně vysoko. S klukama to hrajeme asi sedm let. Jsem u toho od začátku, co byl v Přerově inline hokej založen. Postupovali jsme napřed do extraligy a konečně se nám podařilo ji vyhrát. Parta byla výborná, kluci dozráli. Moc se mi líbilo, jak hrál Aleš Jergl. Ten v Hradci vyrostl hokejově i inlinově. Kuba Navrátil byl taky exkluzivní. A pak nám přijel ještě inlinový Pastrňák Peťa Školoud. Ten to pozvedl na ještě jinou úroveň, i Martin Gremlica a Jan Andrýsek. Měl jsem pak nejvyšší cíle, protože ten tým byl výborný.

close Inline hokejisté Night Birds Přerov proti Mission Roller Brno. Jakub Ferenc info Zdroj: Deník/Ivan Němeček zoom_in Inline hokejisté Night Birds Přerov proti Mission Roller Brno. Jakub Ferenc