„Farmařila už babička. Mám to v krvi, stejně jako hokej," vyprávěl v rozhovoru pro regionální Deník Tomáš Vlček z Blatce na Olomoucku.

Oslava postupu do 1. ligy byla velká? Zubr tekl proudem?
Slavilo se celý víkend. Měli jsme obrovskou radost, že se to podařilo, a chtěli jsme si vítězství užít. Moc mě mrzelo, že jsem do posledních bojů kvůli zranění nemohl zasáhnout. Vyvrcholení bylo famózní a ve skvělé atmosféře vyprodaného domácího stadionu.

Při nájezdech asi nebylo daleko k infarktu..
Byly to nervy. Po sedmnácti letech jsou Zubři zpátky v první lize. 

Tomáš Vlček slaví zubří postup do první ligy

Tomáš Vlček slaví zubří postup do první ligy. Foto: DENÍK/Jan Pořízek

Pondělní ráno po mohutných oslavách muselo být krušné: naložit zeleninu, děti rozvést do školy a pak vyrazit za zákazníky…
Zase tak zlé to nebylo (směje se). Do práce se musí. Vstávám o půl šesté, naložím brambory, cibuli a česnek, pak dceru a syna rozvezu do školy a školky, no a můžu vyrazit za odběrateli. Vracím se v pět, někdy později. Kolikrát se zdržím jen pět minut a valím na trénink. Doma jsem v osm večer.

Děti si tatínka moc neužijí…
Ráno jsme spolu, to jsem moc rád, ještě je několikrát v týdnu vozím na kroužky. A samozřejmě večer se vidíme. Jsou naše radost.

Skloubit špičkový hokej a farmaření, to musí dát hodně zabrat. Kolik máte hektarů?
Sto dvacet. Je to dost. Na jaře zaset, sázet, na podzim zase sklizeň. Někdy je toho nad hlavu. Ale není množné, abych kvůli hokeji rodině nepomohl. Zvládnout se musí všechno.

S postupem do první ligy to bude ještě horší?
Uvidíme.

Hokej, myslím druhá liga, asi není na uživení rodiny, nepletu se?
Je to taková poloprofesionální soutěž. Smlouvu máme na osm měsíců. Musíme chodit do práce. Mladší kluci ještě studují. Ale ani ve vyšší soutěži by mi to nedalo, mám práci v zemědělství v krvi. Už babička hospodařila a je to odmalička součást mého života. Stejně jako hokej.

Tomáš Vlček slaví zubří postup do první ligy

Tomáš Vlček slaví zubří postup do první ligy. Foto: DENÍK/Jan Pořízek

V kolika letech jste začal hrát hokej?
V sedmi. Ve druhé třídě.

V Olomouci?
Chodil jsem na Spojence. V juniorce jsme vyhráli dva tituly.

Jste dvojnásobný juniorský mistr republiky?
Ano, jsou to jedny z mých největších úspěchů.

Teď Zubři vybojovali první ligu…
Vyhráli jsme soutěž. Prožíváme to stejně, jako bychom měli titul v extralize.

Otec na vás musí být hrdý. Je snem každého táty, aby kluk byl úspěšný hokejista, doma pomáhal a postaral se o rodinu.
Jezdí se mnou na zápasy. Asi jsem mu splnil sen. Máme hezký vztah.

Jste takový superman. Prý jste si dokonce sám postavil barák? Ještě řekněte, že doma vaříte a přebalujete..
Ne, to ne (směje se). S barákem mi pomohli kamarádi. V životě se mi zatím daří a cítím se spokojený. To se ale člověk musí snažit. Že bych se naučil vařit? Umím polévku! Třeba, až někdy bude více času, pustím se i do toho (směje se).

Máte bohaté hokejové zkušenosti. I v extralize jste působil. V kolika klubech jste hrál?
V Olomouci jsem byl dohromady pět let, stejnou dobu jsem hrál v Prostějově, rok ve Šternberku a sedm let jsem v Přerově. Mezitím jsem také hostoval, například v Karlových Varech, ve Vsetíně a Zlíně.

Zažil jste nejsmutnější období olomouckého hokeje, kdy se prodala extraliga do Karlových Varů a pak vlastně i první liga…
V Olomouci tehdy snad dva roky vůbec nebyl hokej. Je dobře, že je to zase jinde. Fandím klukům, že jsou v extralize.

Na druhou stranu, kdyby se nedařilo, mohli si fanoušci na Hané užívat atraktivní prvoligová derby: Přerov, Prostějov, Olomouc, Šumperk, Havířov..
To by bylo určitě atraktivní. Ale Kohoutům přeji, ať se jim daří v extralize.

Třeba se díky tomu konečně dočkají pořádné haly. Olomoučanům musí být kvůli „plecharéně" docela těžko, když přijedou na hokej do Přerova, nebo ne?
Olomoucká hala je fakt pro ostudu. Kdo znal Přerov před patnácti lety, ten se dnes nestačí divit. Hala je opravdu krásná a nabízí perfektní zázemí, včetně toalet, gastronomie. Je to na úrovni.

Máte šestiletého syna a jedenáctiletou dceru. Sportují? Že by dokonce syn vyrazil v tátových stopách?
Dcera dělá atletiku a synek skutečně hraje hokej. Sám chtěl, rozhodně ho do ničeho nenutím. I proto momentálně zvažujeme fotbal. Je to opravdu na něm, ať si vyzkouší, co ho bude bavit více. Nejsem táta, který by něco lámal přes koleno. Jsem hlavně moc rád, že oba sportují a pohyb je baví.

Vrcholí nejvyšší soutěž a nemůžu se nezeptat, jak vidíte letošního mistra? Že by po dlouhých letech získal titul Litvínov? Nebo Oceláři? Komu fandíte?
Fandím Litvínovu. Už se jim to nemusí podařit dalších deset let. Budu jim držet palce.