„Když jsem šel do Přerova, vůbec jsem si nedokázal představit, že tu budu naskakovat do čtvrté sezony,“ přiznává.

Jenže na Hané odchovanec pražské Slavie se slavným hokejovým jménem jako by opět ožil.

„Nemám si na co stěžovat. Po herní ani lidské stránce. Teď mě vlastně ani nepřekvapuje, že jdeme dál. V Přerově se nám s rodinkou líbí, jsme spokojení,“ prozradil 29letý útočník.

V dresu Zubrů oprášil renomé jednoho z nejkvalitnějších prvoligových hokejistů. Z pochopitelných důvodů se tak po další povedené sezoně mluvilo o jeho návratu do pražské Slavie, kde působí jeho bratr a jeho otec Jiří patří mezi ikony klubu.

„Měl jsem ještě další nabídky, takže jsme zvažovali i jiné varianty. Pro setrvání v Přerově ale rozhodla také lidská stránka. Vím, jak se tu ke mně lidi chovají, jaké to je. Vím, v čem budu další rok. Hraje to pro mě velkou roli. Přerovský klub má rodinné klima, známe se. Ve všem si vycházíme vstříc. Vážím si toho, v jiných týmech jsem to moc nezažil,“ pochvaluje si Doležal na klubovém webu Zubrů a pochválil také zdejší fanoušky.

„Když se řekne, že na hokej běžně chodí 1500 lidí, pro někoho je to málo. Ale pro některé kluby v první lize nebo i v Česku je to pořád dost. Leckde nechodí ani tolik. Navíc, když se v Přerově začne fandit, hraje se hned lépe. Bouřící tribuny člověk vnímá,“ má jasno.

V ROLI KLÍČOVÉHO HRÁČE

V Přerově musí být spokojen také s prostorem, který na ledě dostává. V uplynulém ročníku se stal neodmyslitelným členem klíčové první formace Zubrů s Romanem Pšurným a Jakubem Navrátilem. Pomáhal rozhodovat zápasy, chodil na přesilovky, prožil dokonce jednu z nejproduktivnějších sezon v kariéře (8+22). Na ledě ale nebývá od toho, aby dával góly. Vydobyl si pozici nejlépe bránícího forvarda Chance ligy. Tedy alespoň pro uplynulý ročník.

„S rolí defenzivního útočníka jsem vyrůstal od dorostu. Jasně, hrál jsem dopředu, ale prioritou bylo spíš hrát dozadu,“ zavzpomínal bývalý mládežnický reprezentant.

„Loni jsme ale celkově dostávali málo gólů. Nebylo to jen o mně. Navrc sice tolik zpátky nechodil, ale Roman normálně bránil. Věděli jsme, že když jeden půjde dopředu, má za sebou někoho, kdo půjde zpátky. Hráli jsme spolu celou sezonu, sedlo nám to a odrazilo se to na pozitivu, že jsme inkasovali málo branek,“ dodal Doležal.

Jeho produktivita každopádně jde také nahoru. Proč si proto neklást také ofenzivní osobní cíle.

„Nezastírám, že dvacet gólů, padesát bodů by pro mě bylo suprových. Člověku se líp dýchá, než s deseti body za sezonu. Ale žádné konkrétní číslo říkat nebudu. Čím více bodů budu mít, tím lépe se budu cítit. Prioritou pro mě nicméně je, abychom udělali minimálně to stejné, co loni,“ hlásí Tomáš Doležal.

Druhé místo po základní části by bylo krásné, první úkol ale před Zubry leží v úvodních kolech ligy, po nichž se soutěž rozdělí na dvě půlky.

„Cíl je jasný. Dostat se do první poloviny a pak se uvidí. Nikdo nebude chtít hrát spodek. Loni se tam dostala Jihlava a asi to pro ni nebylo nic příjemného. Musíme zapnout hned na začátku. Posbírat body jako posledně, ať se máme od čeho odpíchnout,“ uzavřel Tomáš Doležal.