Chci tady chytat a vychovat svého nástupce, říká Martin Vojtek

Po čtrnácti letech jste se vrátil do klubu, kde jste vyrostl. Co to s vámi dělá? Jaké máte pocity?

Já jsem byl vždycky patriot. Ať jsem byl kdekoliv, vždycky jsem se hlásil, že jsem z Přerova, a byl jsem na to náležitě hrdý. Vrátil jsem se do stejné kabiny, ze které jsem před čtrnácti lety odešel. Pocity jsou to krásné, jsem tady doma.

Měl jste nabídky i z jiných klubů?

Nějaké nabídky byly, ale všechno jen z druhé ligy. Oslovil mě Přerov, proběhla hodně rychlá jednání a domluvili jsme se.

Nechtěl jste ještě chvíli setrvat v extralize, případně v první lize?

Tak určitě, ale v období, kdy jsem skončil v Třinci, už bylo všude plno. Dělal jsem individuální letní přípravu – v Přerově jsme trénovali s Karlem Pláškem, takže jsem se normálně připravoval na sezonu a čekal, co bude. A nakonec se to vyvrbilo takovým způsobem, že jsem podepsal doma v Přerově.

Jaké byly vaše požadavky, co se týče smlouvy?

Mám tam klauzuli, že když dostanu nabídku z vyšší soutěže nebo ze zahraničí, tak můžu odejít.

Vzpomenete si, kdy jste naposledy chytal za Přerov v první lize?

To už je hodně dávno. Naposledy to bylo v baráži s Kadaní, kdy jsme sestupovali z první národní ligy. Můj poslední zápas byl v Kadani, kde nám to nevyšlo, a celou sérii jsme prohráli 2:4 na zápasy a spadli do druhé ligy. Tehdy nám uzavřeli zimní stadion kvůli nepřístojnosti fanoušků a museli jsme hrát v Třinci. Po sezoně jsem pak odešel do Olomouce.

No a loni jsem si zachytal na přerovském ledě nájezdy v přípravném utkání s Petrohradem.

Je v současném kádru Zubrů někdo, s kým jste tehdy v Přerově začínal?

Ne úplně začínal, ale jsou tady například Danek Faltýnek, s nímž jsem tehdy hrál za muže, Ríša Brančík tu hrával národní ligu a spolu jsme pak ještě působili v Olomouci, v Opavě a navíc mi byl i za svědka na svatbě. Zdeněk Sedlák je o rok starší, hrál tady do osmé třídy a poté šel do Zlína. S Markem Ditrichem jsme se potkali v Olomouci, stejně jako s Tomášem Vlčkem.

Vy jste takový tip člověka, který nezkazí žádnou srandu. Jak jste si sedl se spoluhráči v kabině? Je tady dobrá parta?

Určitě dobrá. Musím říct, že kluci mě vzali parádně mezi sebe, za což jim děkuji. Loni, když jsem měl volno a byl v Přerově, tak jsem se chodil dívat na zápasy. Většinu kluků jsem tedy de facto znal.

Patříte k nejstarším hráčům v týmu, který je letos hodně doplněn mladíky z juniorky. Je v šatně někdo, kdo by vám vykal?

(směje se). Když jsem přišel poprvé do šatny, tak jeden z juniorů, kteří s námi trénují, mi říká „Dobrý den". Tak jsem mu vysvětlil, že zase tak starý nejsem, aby mi vykal, takže teď už je vše v pořádku.

Tým se zatím skládá a doplňuje. Už teď to ale vypadá, že by mohl být silný. Jak to vidíte vy?

Já to zatím nemůžu moc hodnotit. Je to všechno jen příprava. Jak tým bude vypadat, v této chvíli nedokáži posoudit.

Myslíte si, že Přerov by mohl být už váš poslední klub?

Chci tady chytat a společně s Jirkou Sklenářem se v klubu věnovat brankářům. Ještě to není domluvené oficiálně, už jsme ale začali. Byli jsme se dívat na starší dorost, když hrál se Vsetínem. Sledovali jsme našeho gólmana a po zápase mu říkali nějaké výtky, co se nám líbilo a nelíbilo. Takovýmto způsobem bychom to tady chtěli dělat. Chtěl bych tady vychovat svého nástupce.

Viděl jsem, že jste byl na ledě i s přípravkou…

Ano, chodím pravidelně na led se třídou mého syna.

V Přerově se pořád mluví, tedy především veřejnost, o první lize. Není ale lepší hrát druhou ligu, být na špici a hrát pikantní zápasy s Prostějovem, Vsetínem, Havířovem a tak dále, než být na chvostu první ligy a hrát s Kadaní, Litoměřicemi, Benátkami, což nebude téměř nikoho zajímat?

Nejlepší by bylo, kdyby se udělala moravská a česká skupina první ligy, aby zůstala regionální derby, která táhnou diváky. Lidi by na hokej chodili a měli o něj zájem. To ale musí rozhodnout páni nahoře.

Letos jste získal cenu v anketě Nejúspěšnější sportovec roku města Přerova v kategorii Krajánek roku. Kam jste si ji vystavil?

Mám ji v obýváku. Většinu cen mi sice odvezla manželka na chalupu, ale tuhletu mám doma.

Nikdo ve vašem okolí vám neřekne jinak, než „Kokin". Kde jste přišel ke své přezdívce?

To už je hodně dávno. Když jsem byl malý a měl jsem snad čtyři, pět roků, začali mi tak říkat kluci před barákem, takže tuto přezdívku už mám strašně dlouho. A teď i mému synovi říkají malý Kokin a slyší na to.

Ne všichni možná vědí, že jste v extralize držel rekord v neprůstřelnosti…

Bylo to nějakých 218 minut bez obdržené branky a překonal to asi před třemi lety Roman Turek, když chytal v Českých Budějovicích. Toho času jsem byl v Bánské Bystrici.

Sezona 2007/2008 pro vás byla jedna z nejlepších, když jste získal cenu pro nejlepšího brankáře extraligy. Můžete nám ji trošku připomenout?

Tehdy byl v Třinci jedničkou Roman Čechmánem, ale zranil se a marodil se zády. Já jsem odchytal skoro celou sezonu, tuším že nějakých čtyřiačtyřicet zápasů. Hráli jsme předkolo se Znojmem, které jsme vyhráli 3:0 na zápasy, ale ve čtvrtfinále jsme vypadli se Slavií.

Dá se tedy říci, že trofej pro nejlepšího brankáře a titul s Třincem byly vaše dva vrcholy?

Byly to dva velké úspěchy, kterých jsem v kariéře dosáhl. I když pro mě byl úspěch i to, že jsem byl v sedmatřiceti v extraligovém Třinci. Kdyby mi někdo řekl před patnácti lety, že v třiceti sedmi budu končit v Třinci, tak bych se mu vysmál, protože bych mu nevěřil, že se tam udržím tak dlouho.

Váš návrat do Přerova byl na zdejší poměry hodně sledován a medializován. Chtěl byste proto něco vzkázat přerovským fanouškům?

Rozhodně je všechny zvu na naše zápasy, aby nás přišli podpořit. Doufám, že budeme hrát pěkný hokej, aby se jim líbil a rádi se vraceli na zimní stadion.