Oproti pátečnímu večeru provedl kouč čtyři změny. Sestavou se prohnal slušný uragán a Jaroslav Šilhavý jen stvrdil svá slova o duelu s Walesem: „To se nám nepovedlo.“ A vyplatilo se.

„Asi se ty změny osvědčily, když jsme vyhráli. Ale než si to sedlo, tak to trošku skřípalo. Hráli jsme komplikovaně, ale druhý poločas po dalším přeskupení to bylo kompaktnější a už jsme dominovali. Měli jsme přidat další branky a mohli jsme být klidnější,“ řekl český kouč.

Jak si vedli noví hráči? Křídlo Matěj Vydra nebyl ve své kůži, proto byl střídán už o přestávce. Stoper David Zima působil opatrně a pečlivě. Pravý bek Tomáš Wiesner byl velmi dobrý.

Nad všemi však čněl středopolař Michal Sadílek. Už v pátek po vystřídání ukázal, že má mužstvu co dát – a v Kazani to jen potvrdil. Není nutné chodit kolem horké kaše: Byl nejlepší na hřišti. Pohyb, vrtkavost, rychlost, nadšení, velmi rozvinutý smysl pro kombinaci. Ostatně hraje nizozemskou ligu, a to velmi dobře. Zkrátka ukázal, že by mohl být budoucností české reprezentace.

„Výsledek je pozitivní, nějaké šance jsme nevyužili, ale v téhle situaci jsou nejdůležitější tři body,“ konstatoval pracovitý záložník.

Nezastavil ho ani velmi nepříjemný karambol přibližně po čtvrt hodině hry. Jeden ze soků ho tuze drsně trefil šlapákem ve středu hřiště. Kondiční trenér Pavel Čvančara ihned povolal náhradníky k rozcvičení. Sadílek se však oklepal, a tak ho nezaskočila Čvančarova otázka, která byla kvůli covidovým restrikcím na prázdném stadionu, hodně slyšet: „Sáďo, pohoda?“

Mladý záložník zdvihl prst do čísla jedna a pokračoval v jízdě. Ta vyvrcholila ve 22. minutě, kdy poslal krásný centr na Patrika Schicka. Hlavní hvězda reprezentace trefila volej velmi dobře a Češi šli do vedení.

Bylo to vysvobození, poněvadž Češi, jak se čekalo, zkoušeli přelstít tuhou běloruskou obranu. Domácí byli urostlejší, v defenzivě nepříjemní.

Nakonec podobně vypadal i nedávný vzájemný duel v Ostravě, který přes značnou českou převahu skončil „pouze“ 1:0. V aréně ve Vítkovicích bylo napětí až do konce, nepodařilo se totiž vstřelit gól klidu. Na Centrálním stadionu v Kazani to bylo jinak. Ve druhé půli skóroval Adam Hložek po Schickově přihrávce (jeho bilance 1+1 je vypovídající). Zakončil nekompromisně a uzavřel sérii jedenácti střetnutí, v nichž se netrefil.

Od té chvíle bylo vítězství jisté.

„Gól a asistence, můžu být spokojený. I když šancí jsem měl víc. Jsme hlavně rádi, že to máme úspěšně za sebou. Nebylo to jednoduché, bolelo to,“ ušklíbl se kanonýr Patrik Schick.

„Jsem rád, že jsme zvítězili a máme tři body,“ oddechl si Schickův mladší parťák z útoku Adam Hložek. „Doufám, že mi ten gól pomůže. Asi deset zápasů jsem se netrefil, to je hodně.“

Češi tak stále živí naději na baráž. „Věřím, že doma s Estonskem to vládneme a uvidíme, jak dopadne poslední zápas Walesu s Belgií. Nemáte to ve svých rukou," dodal Šilhavý.