„Uhráli jsme bod u druhého týmu. Kdybychom ve stejné situaci hráli na Spartě nebo na Slavii, s remízou bychom byli taky všichni spokojení. Tak to berme. Navíc máme lepší vzájemný zápas, to je pro nás další plus,“ hodnotil.

Na Andrův stadion se Vrba jako soupeř vrátil po dlouhých pěti letech. A bylo vidět, že si návštěvu „své“ Hané užívá.

„Přerovská voda je nejlepší,“ prohlásil s úsměvem, když usedl před mikrofony a napil se z lahve.

Ani náznak zklamání z druhé ztráty svého celku v ligovém ročníku. Plzeňští k tomu nemají důvod, vzhledem k nečekané prohře Slavie čítá jejich náskok na čele tabulky i po 17. kole 14 bodů.

„Ta prohra Slavie nám však paradoxně asi trošku ublížila, hráči si možná podvědomě v hlavách říkali, že nemáme co ztratit. Ale já su z Hané a doma prohrávat nechci,“ pobavil novináře Vrba, rodák z Přerova.

Sigma byla v první půli lepší

Pak už chválil olomouckého soupeře, jemuž přes zimu elán nezmizel.

„Přiznejme si, že Sigma byla v prvním poločase lepší. Byla kombinačně silnější, rychlejší, měla spoustu odraženou balonů. Jejich výkon přesně ukázal, proč jsou tam, kde jsou. Přeju jim, ať jim to vydrží. Potvrzují vzestupnou tendenci od té druhé ligy, kdy postoupili. Vsadili na stejné hráče, před rokem stabilizovali sestavu, to je správné. Líbí se mi to víc, než když překopete celý mančaft,“ narážel na pražská „S“.

Kompliment Chorému

Kompliment následně plzeňský kouč složil i své nové posile Tomáši Chorému, který v závěru utkání zvedl útočnou sílu hostů.

„Hrál velice dobře, podržel balony, uhrál jich víc než Krmenčík. Dneska je to tak, že se spolu točí, ale Choras ten prostor dostávat bude. Vytipovali jsme si jej právě na základě těchto věcí. Je mu třiadvacet let, je obrovsky perspektivní, v budoucnu to bude v Plzni hrotový útočník číslo jedna,“ uvedl.

O radu však za bývalým forvardem Sigmy Vrba nešel.

„Přiznám se, že nejsem typ trenéra, který by chodil za hráči a ptal by se jich, co Olomouc a tak dále. Sledoval jsem její zápasy a chtěl jsem od něj vědět jen nějakou připomínku. Choras mi ale neřekl ani půl slova, respektuju to, nebylo by ode mě dobré, kdybych vyzvídal,“ pousmál se muž, jehož přijela podpořit rodina.

„Bral jsem patnáct lístků, takže polovina tribuny byla moje.I když to tak nevypadalo, protože po mně křičeli. To byli asi ti druzí,“ uzavřel.