Na začátku června se už coby Viktorián objevil na sportovním dnu v Pavlovicích u Přerova, odkud pochází jeho maminka. Mladou naději pro Plzeň zde prý zatím nenašel, rozpovídal se ale nejen o fotbalové mládeži na Přerovsku.
„Já doufám, že se ve městě zase někteří lidé probouzí a fotbal se tady vrátí, kam patří,“ přeje si třiapadesátiletý rodák z Přerova.
Pane Vrbo, jak se vůbec stalo, že Vás můžeme vidět tady v Pavlovicích?
Z Pavlovic je moje maminka, takže proto došlo k nějakému kontaktu a domluvě na tomto mítinku. Tyto akce samozřejmě patří k fotbalu, jsem rád, že jsem byl pozvaný a že se tady se šlo tolik dětí.
Sledoval jste trénink místní mládeže, proběhlo i několik „selfíček“ a podobně. Do tréninku se vám zasahovat nechtělo?
Naštěstí tady mají dost trenérů, takže jsem se nějak nemusel zapojovat (usmívá se). Ale díval jsem se, jak děti cvičí, snaží se dělat věci, které k tréninku patří. Je samozřejmě vidět, že když se tomu někdo věnuje, tak i ty děti začnou chodit na fotbal. Myslím si, že největší problém této doby je, že máme málo lidí, kteří by děti k něčemu vedly, bohužel.
Vytipoval jste si nějakou potenciální posilu do Plzně?
Přiznám se, že jsem tady moc krátkou dobu, to bych tady musel asi být častěji (směje se). Hlavně dětem přeji, aby se jim dařilo, aby tady na tom hřišti byly co nejvíce. To by měl být hlavní úkol obcí a měst, přilákat děti z domovů na sportoviště.
JAK VNÍMÁ PAVEL VRBA DĚNÍ V SOUČASNÉM PŘEROVSKÉM FOTBALE?
JAKÉ JSOU JEHO NEJBLIŽŠÍ CÍLE S PLZNÍ?
KOMPLETNÍ ROZHOVOR NAJDETE VE STŘEDEČNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ PŘEROVSKÉHO A HRANICKÉHO DENÍKU
