Filipe, v sobotu se vám podařilo Příbrami vstřelit dvě branky. Jak se vůbec trefy zrodily?

Při té první jsem si naběhl do vápna a dostal pěkný balon od Honzy Kopice. Nešlo mi to úplně do nohy, tak jsem se přihrávku pokusil usměrnit patičkou a jsem rád, že to vyšlo. Druhý gól padl ze standardní situace. S klukama jsme se bavili, kdo ji půjde kopat. Říkal jsem, že si věřím, a tak jsem ji šel kopnout. Jsem rád, že mi to do branky spadlo. (s úsměvem)

Příbrami jste dali tři branky, přesto to na výhru nestačilo. Berete výslednou remízu jako ztrátu?

Ano, určitě je to ztráta… chtěli jsme vyhrát. Mrzí nás to… stalo se nám to už ve více zápasech. Vedeme, nepohlídáme si to, a zbytečně ztrácíme body.

S Olomoucí se na dálku přetahujete o třetí místo. Vypadá to, že se tým s odchodem kanonýra Davida Lafaty vyrovnal…

David tady od střílení branek byl. Máme v týmu nové hráče, tak jeho roli musí vzít na sebe někdo jiný. Zatím se nám daří, že v každém zápase dá gól někdo jiný, takže se s tím snažíme vyrovnat.

V Jablonci působíte v pozici krajního obránce, přestože jste klasickým záložníkem. Jak vůbec došlo k tomu přeškolení?

Už to začalo tím, jak jsem do Jablonce přišel. O místo v sestavě jsem se přetahoval s Honzou Kovaříkem, který už je nyní v Plzni. Honza hrál dobře a udržoval si stabilní formu. Přes něj to zkrátka nešlo (s úsměvem). Trenér Komňacký mě začal stavět na levého obránce a už jsem na pozici zůstal. Příležitostně se dostanu do ofenzivy, ale musím si plnit i povinnosti beka. Já jsem hlavně rád, že hraji.

Paradoxně jste mi svou odpovědí nahrál… chtěl jsem se zeptat, jak se vám na pozici beka hraje, jestli vás to netáhne spíš dopředu, v pozici ofenzivněji laděného hráče byste se určitě cítil lépe…

Přesně tak (zasmál se)… Už odmala jsem byl spíš ofenzivní typ, vždy mě to do útoku táhlo víc než do obrany. Snažím se nyní alespoň chodit na standardky. Beru to prostě tak, jak to je. Nemám s tím vůbec problém… Jak jsem už řekl, tak jsem rád, že můžu hrát pravidelně v základní sestavě.

Jste přerovským odchovancem. Sledujete alespoň na dálku výkony svého mateřského klubu?

Samozřejmě se dívám. Přál bych Přerovu, aby postoupil do vyšší soutěže. Přece jen je to větší město, které by si zasloužilo hrát minimálně třetí ligu. Kádr se tam od té doby, co jsem tam působil, výrazně obměnil, ty kluky už prakticky neznám, ale přeji jim, ať se daří.

Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči z dob vašeho působení?

Snažím se být v kontaktu s Petrem Bělíkem, který už chytá za Želatovice. Samozřejmě vždy, když do Přerova přijedu, tak se potkáváme a pobavíme, co je u nich nového.

Ligovou premiéru jste absolvoval v dresu Zlína. Paradoxně jste tentýž rok sestoupili. Jak na tohle období vzpomínáte?

Samozřejmě na tohle období vzpomínám v dobrém. Po tom sestupu řada zkušených hráčů z týmu odešla, a já dostal příležitost hrát pravidelně. Herně se mi celkem dařilo a navíc se mi podařilo vstřelit i nějaké góly. I díky tomu mi přišla nabídka na přestup do Jablonce.

Přesun z Moravy na opačný konec republiky je určitě nevšední. Jak se vám v Jablonci líbí?

Jsme na severu, je tady úplně jiné podnebí než u nás na Moravě. Je tu dost sněhu. Osobně však bydlím v Liberci, do Jablonce dojíždím. Zvykl jsem si. Kluci mě mezi sebe přijali v pohodě, mám i nové kamarády, navíc jsem tady i s přítelkyní, takže jsem spokojený.

Táhne vás to ještě domů?

Samozřejmě. V Přerově mám rodinu a spoustu kamarádů, takže pokud jsou nějaké dny volna, tak sednu do auta nebo jedu vlakem. Rád se do Přerova vracím.

Stejně jako roky předešlé, tak i nyní máte s Jabloncem možnost znovu okusit pohárovou Evropu. Jak vidíte šance týmu se v konkurenci prosadit?

Je to úplně jiná soutěž. Jablonec je tým, který může a chce hrát Evropu pravidelně. Naším cílem je evropské poháry vybojovat a potom už bude na nás, jak se s tím vypořádáme. Určitě máme na to jít dál, než tomu bylo loni.