Pěkné peníze si díky životnímu koníčku vydělávají desítky Čechů za hranicemi. Místo bojů v divizi nebo třeba krajském přeboru „za párek“ dostali šanci v Rakousku, kde i v těch nejnižších soutěžích krajánky umí platit zlatem.

Své o tom ví 33letý Lukáš Kaďorek z Přerova. Bývalá opora divizních Kozlovic strávila poslední rok ježděním do Dolního Rakouska. Za městys Pöggstall odehrál Kaďorek jarní i podzimní část sezony v nejnižší soutěži – 2. Klasse. Celkem nastřílel 22 gólů, jak ale přiznává, šel si hlavně přivydělat.

Vydělat si, ne hrát fotbal

„Částky se neříkají, ale je to určitě velice zajímavé. Tam se chodí vydělat, ne hrát fotbal. Když tam člověk vydrží delší dobu a vyhrává se, můžou z toho být pěkné peníze. Za měsíc třeba to, co v Přerově má normální člověk v práci,“ přiblížil Kaďorek.

„Firmy se tam nebojí dávat peníze do fotbalu. Většinou jsou to rodiče mladých hráčů nebo lokální firmy,“ vysvětlil šikovný křídelník, který ale v Rakousku nastupoval na hrotu útoku.

Češi jsou v nižších rakouských soutěžích rozdílovými hráči, čemuž také odpovídá přístup k nim. Snadno můžete propadnout pocitu, že v malebné vesnici jste za opravdovou fotbalovou hvězdu. A nejde jen o pěkné peníze nebo placené ubytování na hotelu.

„Rakušané jsou strašně milí, chovali se k nám moc hezky. Je to jiný svět. Závidím jim, jak se tam mají. Česká mentalita je úplně jiná,“ všiml si Lukáš Kaďorek.

Ne každý se ale k podobnému angažmá pochopitelně dostane. Musíte mít štěstí, kontakty a bezesporu taky fotbalové kvality. Kaďorkovi třeba pomohlo amatérské mistrovství Evropy 2016, na němž byl kapitánem českého týmu.

„Přes manažera, který si nás našel po amatérském mistrovství Evropy našel, jsme tam jeli na trénink. Byl tam místní borec, který hrál třetí ligu. Vždycky nám předvedl, co máme udělat, pak nám stopovali nějaké časy, nakonec nám řekli, jestli nás berou. Bylo to zajímavé,“ poznamenal Lukáš Kaďorek.

Pomůže Viktorce k záchraně?

Není tajemstvím, že fotbalová kvalita nejnižší rakouské soutěže není nikterak vysoká.

„Jsou tam mančafty na úrovni krajského přeboru, ale také týmy na úrovni B třídy. Strašně moc udělá, když jsou v nějakém mančaftu tři, čtyři Češi,“ popsal Kaďorek, který za Pöggstall nastupoval společně s dalším Přerovanem Martinem Bernardem.
Právě nižší kvalita fotbalu i více než tříhodinové cestování nakonec oba hráče přestala bavit. Novou výzvou je návrat do divizního Přerova, kde by Kaďorek i Bernard měli od jara působit.

„Chci si ještě zahrát pořádný fotbal. Přerov přišel s nabídkou, tak jsem na to kývl. Nebudu muset nikam dojíždět, navíc chci Viktorce pomoci se zachránit,“ vysvětlil Lukáš Kaďorek.

Bude to ale velmi pikantní návrat k bývalému největšímu rivalovi. Kaďorek totiž strávil spoustu let v konkurenčních Kozlovicích, které aktuálně kralují divizi E. Přerov je až jedenáctý. Možná je ale ve hře ještě také boj mimo trávník. Viktorka totiž předložila nabídku a Kaďorek je stále hráčem Kozlů. „Věřím, že to dobře dopadne a já si budu moci užít další derby na hřišti,“ těší se pravonohý křídelník na ostře sledované „bitvy o Přerov“.

„V Kozlovicích jsem byl deset let a vždycky na ně budu mít krásné vzpomínky. Kluci určitě budou nahecovaní, bude tam asi vypsaná nějaká zlatá kosa, ale to k tomu patří. Derby jsem měl vždycky šťastně rád, hlavně se mi vždycky dařilo. Teď to bude na opačné straně, tak uvidíme,“ uzavřel Lukáš Kaďorek.