Trošku to vypadá, jako byste zájem Otrokovic na začátku schovával za zdravotní problémy. Uvedete na pravou míru, jak to bylo ve skutečnosti?
Před šesti týdny jsem měl více nabídek. Nastaly ale u mě zdravotní problémy, které mám dlouhodobě, k nim se přidaly další věci, nevěděl jsem, co se mnou je. Dostával jsem z ničeho nic horečky a bolesti břicha. Všem týmům jsem řekl, že dokud si nevyřeším zdravotní problémy, tak trénovat nechci. Prošel jsem za pět týdnů všemi možnými vyšetřeními, ale de facto na nic nepřišli. Protáhli mě CT vyšetřeními a vším možným. Kozlovice na moje doporučení angažovaly mezitím Vlasťu Chytrého. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se před čtrnácti dny dohodl s Otrokovicemi. Panu trenérovi Matuškovi tam končila smlouva 30. června, pan Ševčík (předseda FC Viktoria Otrokovice, pozn. red.) mi slíbil, že bude čekat, jestli se domluvíme, nebo ne.

Hrála roli i ztráta motivace po předčasně ukončené sezoně, kterou jste měli skvěle rozjetou?
Na rovinu říkám, že jsem pak ani neměl chuť trénovat. Nevěděl jsem, co klukům v červenci říct, jak je motivovat, když jsem sám byl jako vyhaslá svíčka. V Kozlovicích jsem strávil nádherných šest let. Můžu říct, že jsem za celou dobu, co jsem ve fotbale, nepoznal takového člověka, jako je Luboš Korytko (předseda FK Kozlovice, pozn. red.). Kdyby takoví lidé byli u nás ve všech klubech, tak český fotbal vypadá jinak a jinak se na něj i pohlíží. Ale není to jen Luboš, jde také o trenéry mládeže a fanoušky. Kozlovice zůstanou u mě v srdci zapsány velmi hluboce.

Takže jste neodolal výzvě z vyšší soutěže?
Kdysi mě někdo z Přerova nazval ambiciózním volem. Já jsem to bral jako pochvalu, bohužel, takový opravdu jsem. Ta výzva třetí ligy pro mě byla nakonec velké lákadlo, chci si to zkusit. Nikdy jsem tam netrénoval. Vím ale, do čeho jdu, věřím si. Budu s týmem tvrdě pracovat. Je to pro mě posun o soutěž výš.

Opravdu jste nepřemýšlel, že zůstanete v Kozlovicích?
Měl jsem v hlavě tři varianty. Buď se na to úplně vykašlu a budu se věnovat svému synovi, který hraje za mladší žáky v Kojetíně. Tahle varianta jednu dobu jasně vítězila. Pak to bylo mezi Otrokovicemi a Kozlovicemi. Pak jsem řekl kvůli zdraví všem ne. Musím poděkovat tomu nahoře, že mi nic nenašli. Manželka pak říkala, že se mnou doma nebude k vydržení, ať něco vezmu (směje se). Takže vyhrál ten ambiciózní Roman ve mně.

Co tedy očekáváte od nového angažmá v Otrokovicích? Máte o klubu nějaké informace?
To, co jsem čekal vždycky. Od hráčů čekám tvrdou a poctivou práci. Klub samozřejmě znám, byl jsem se už podívat i na zápase. Bude to jiná práce. V Kozlovicích jsem hrál o postup, když ne, tak jsem byl naštvaný. Ale to je jedno, fotbal se hraje všude stejně. Je to jen o poctivé dřině. Pokud s hráči najdu společnou řeč, a já doufám, že ano, protože jsem ji vždy našel, tak se výsledky dostaví. Jde o to sednout si, pochopit se a pracovat. Vše ostatní přijde. To je moje filozofie. Fotbal je jednoduchá hra s jednoduchým návodem, který je ale těžké dodržovat.

Přeci jen, Otrokovice ve třetí lize asi nebudou mít takové ambice jako Kozlovice v divizi…
Do Kozlovic jsem nastupoval, když byly snad třinácté. Přesto jsem týmu vždy věřil. Věřím sám sobě a věřím tomu, že přesvědčím hráče, aby makali. To je celé. Půjdeme zápas od zápasu. Uznávám a respektuji sílu soupeře, ale nemůžu jít nikdy na plac s tím, že prohraju. I kdyby proti nám stála Sparta. Musíme chtít vyhrát každý zápas, tohle mít v hlavách, to je jednoduchý recept. Cíle si dáme po letní přípravě, až uvidíme, jak ji celý mančaft odpracuje, jaké bude mít nasazení.

Je pravda, že nyní lákáte některé hráče Kozlovic do Otrokovic? O koho se jedná?
Nikdy jsem nedělal vedení Kozlovic nic za zády. Takže jsem Lubošovi řekl jména, která bych rád oslovil. Domluvili jsme se, že by bylo schůdné, kdyby šli dva hráči. Tak to taky vypadá. Jména jsem ale nikdy neprozrazoval, to se všichni brzo dozví.

Nebojíte se, že některé lidi a fanoušky v Kozlovicích přetahováním hráčů naštvete?
Ten, kdo bude naštvaný, tak je s prominutím krátkozraký. Neřeknu, kdyby ti hráči šli hrát do divize nebo krajského přeboru. Je to ale pro dobro všech. Sám jsem to říkal, když hráči odcházeli z Kozlovic. Podívejte se na Marka Matochu, teď hraje druhou ligu (v SK Líšeň, pozn. red.) a já jsem hrdý na to, že jsem ho mohl půl roku trénovat, že díky nám poskočil zase dál, kde odvedli dobrou práci další trenéři. Takže ti, co chtějí dělat fotbal tak, jak se dělat má, tak by naštvaní být neměli. Samozřejmě, všichni asi šťastní nebudou. Na druhou stranu, za mé působení v Kozlovicích jsme třeba společně s Milanem Nekudou do klubu přivedli minimálně pětadvacet kluků. Já nechci pálit mosty s Kozlovicemi a věřím, že se domluvíme. Podle mě by se ti hráči měli posunout a zjistit, jestli na třetí ligu mají. Pokud ne, tak budu ten první, kdo je bude směřovat zpátky do Kozlovic.

Budete nadále chodit na fotbal do Kozlovic?
Určitě ano, máme to tam rádi s celou rodinou, s dětmi jezdíme i na bazén. Kozlovické zázemí, prostředí a lidé kolem fotbalu, to nemá chybu. Bylo to nádherných šest let a třeba nebyly poslední, nikdy nevíte. Teď už jsem ale trenér Otrokovic.