Jak dlouho už vlastně za starou gardu Baníku Ostrava hrajete?

Bude to už takových pět let. Začal jsem někdy těsně před covidem.

Vy jste byl v dobách své profesionální kariéry známý svou obrovskou rychlostí a teď během zápasu jsem viděl, že to stále ještě není nejhorší…

Děkuji (smích). Já ještě hraji u nás v Kojetíně malý fotbal, takže se stále nějak ve formě udržuji. A ten malý fotbal je právě o krátkých a rychlých sprintech. Navíc často hrajeme proti mladým a běhavým klukům, což mě nutí se ještě nějak hecnout, byť se to snažím už hrát hlavně hlavou.

Takže přezdívka "Forest" je stále aktuální?

Pořád. Uvidíme, jak dlouho se to se mnou ještě potáhne. Myslím ale, že celkem dlouho.

Přesuňme se teď trochu do minulosti. Jak vzpomínáte na své působení v Baníku?

Strašně pěkně. Vyhráli jsme titul i český pohár, strávil jsem tam parádních dvanáct let a nesu si s sebou spoustu skvělých vzpomínek na Bazaly a na ty lidi, kteří nás při každém zápase hnali dopředu. Doufám, že teď Baník postaví ten nový stadion, o kterém se mluví a ta atmosféra se znovu navrátí. Baník prostě patří na Slezskou a Vítkovice jsou spíše takovým vyhnanstvím. Byť to tam také samozřejmě není špatné. Abych se ale vrátil k otázce, Baník mi dal jako první šanci a dostal mě do velkého fotbalu. Moje vzpomínky tedy mohou být jenom ty nejlepší.

A ještě na chvíli zůstaňme v Ostravě. Co se vám vybaví, když se řekne sezona 2003/2004?

Jasně že titul. Byl to nezapomenutelný rok, během kterého se všechno sešlo tak, jak mělo. Ať už hráči v kabině, skvělí trenéři i výborní fanoušci. To všechno se najednou dostalo na jednu společnou vlnu. Byla to prostě paráda. Každý zápas před těmi lidmi byl navíc velice emotivní. Pamatuji si, že bylo skoro na každý zápas vyprodáno a půlkilometrové fronty na lístky se tvořily už týden před výkopem. Prostě ten, kdo to nezažil, si to moc nemůže umět představit. Když si na to ale člověk vzpomene, tak mu dojde, že už je to dvacet let a jak rychle to uteklo.

Co říkáte na aktuální Baník, který se dokázal vyhrabat z toho nejhoršího a po dlouhé době se konečně dostal i do pohárů?

Jsou to takové smíšené pocity. Někdy mi přijde, že má dobrou vlnu a vyhrává a potom najednou prohraje v zápasech, které by měl jednoznačně vyhrát. Je to zkrátka jako na houpačce. Vzpomínám si třeba na loňský zápas s Bohemkou, kdy Baník vedl, hrál proti deseti a nakonec remizoval 1:1. Takových kiksů by se měl určitě do příští sezony vyvarovat. A co se týče pohárů, tak uvidíme. Ty týmy z východu bývají dost často nebezpečné. Ostravským fanouškům bych ale přál postup a aby si následně mohli zajít na nějakého věhlasného soupeře. Něco jako když my jsme hráli proti Leverkusenu nebo Middlesbrough.

Pojďme z Ostravy do Přerova, za který jste během svých mládežnických let odehrál pět let. Co říkáte na ten sestup z divize do krajského přeboru?

Nedá se nic dělat. V Přerově prostě vládne hokej. Samozřejmě je škoda, že se v padesátitisícovém městě nehraje alespoň třetí či druhá liga. Když totiž vidím, že tu soutěž mohou hrát i takové týmy jako Vlašim a Chrudim, které jsou oproti Přerovu dědiny, tak je to opravdu škoda. Je to trochu smutný pohled, ale bez peněz od nějakých nadšenců, nebo alespoň od města, se to prostě nezlepší. Sám se divím, že to lidem z radnice nevadí.

Svou profesionální kariéru jste ukončil v roce 2015 angažmá v rakouském Salingbergu. Čím se od té doby vlastně živíte?

Dělám obchodního zástupce v jedné firmě. Začal jsem s tím prakticky hned po skončení, takže jsem si na to už zvykl. Měl jsem i nějaké nabídky na trénování, to mě ale moc nechytlo.

Jak se vám přecházelo z profesionálního fotbalu do klasické práce? Třeba nyní už bývalý hokejista Matouš Venkrbec mluvil o tom, že to bral jako výzvu.

Každému to samozřejmě nějakou dobu trvá. Člověk už je totiž za ty roky zvyklý na nějaký režim, každodenní tréninky, někdy i dvoufázové, soustředění a každý víkend na zápas. Do toho musí udržovat správnou životosprávu a hlídat si váhu. A tak upadá do takového stereotypu. A v tom teď mám výhodu, že se o tyhle věci až tak moc starat nemusím a nehonit se za balonem ve čtyřicetistupňovém vedru. To už si úplně představit neumím. Je pravda, že jsem už trochu zpohodlněl. Práce mi ale nevadí. Takový krutý byl snad jenom první rok.

Vedete k fotbalu i své děti?

Mám patnáctiletého syna, ale ten se věnuje skákání parkouru, takže pořád dělá nějaká salta a podobné věci. Fotbal sice sleduje, ale hraní ho úplně nechytlo. Pro mě je ale důležité, že se věnuje alespoň nějakému sportu.

Pojďme teď ještě k něčemu aktuálnímu. Sledujete Euro?

Sleduji. Někdy jsem z toho ale tak trochu zklamaný. Zvláště z Francouzů, kteří se dostali do semifinále, aniž by dali alespoň jeden gól ze hry. Ani Mbappé nehaje tak, jak se očekávalo. Je to ale turnaj a účel světí prostředky. Obecně si ale myslím, že ten fotbal byl dříve takový techničtější. Dnes je velice svázaný taktikou a obrovskou roli hraje obrana, ta vyhrává zápasy.

A co říkáte na výkony Čechů?

No… poslední zápas kluci hráli dobře, ale prohráli si to prostě s tou Gruzií. Pak to s těmi Turky honili, dostali brzkou červenou kartu a už to bylo hodně těžké. Je to škoda, konečný výsledek mohl být jednoznačně lepší.