Zkušený 34letý záložník ale během přestupového okna ohlásil návrat, jak sám říká, domů. Návrat o to pikantnější, že Kaďorek přichází z konkurenčního Přerova. „Ne vždycky všechno je pravda. Něco je jedna paní povídala,“ řekl Deníku třeba ke své pověsti mezi staronovými spoluhráči.

Lukáši, jak tedy došlo k vašemu návratu do Kozlovic?

Byl jsem s Kozlovicemi v nějakém kontaktu, protože se tam občas stavím na fotbal. Zeptali se mě pak, jestli bych tam šel, kdyby byla možnost. První, co jsem řekl, bylo – tak jo. Řešil jsem to pak i s Martinem (bývalým spoluhráčem z Přerova Bernardem, pozn. red.). Zjistil jsem, co a jak má v plánu Martin, že v Přerově končí. Rozhodnutí ale bylo na mě. V Kozlovicích jsem se naučil hrát fotbal, je tam výborné zázemí a všichni lidé kolem. Byla to srdcovka, je to pro mě takový malý domov.

Kdy jste začal tušit, že se do Kozlovic vrátíte?

Řešilo se to už loni před derby. To ještě nevyšlo. Teď to klaplo, domluvili jsme se.

Jak hodnotíte své působení v přerovské Viktorce?

Mrzí mě, že jsem za rok a půl odehrál jen devět soutěžních zápasů. S některými kluky se mi ale spolupracovalo dobře. Jsou to fotbalisté. Mladí, potřebují trošku postrčit, ale z některých ještě budou podle mě velcí hráči.

Co trenér David Rojka?

Výborný. Nejhorší pro mě bylo mu to říct. Trhalo mi to trošku srdce. Je to fajn člověk, ambiciózní. Vůči němu mě to hodně mrzelo. Samozřejmě i vůči klukům nebo předsedovi. Takový je ale prostě fotbal. Jak sám řekl trenér Rojka.

Z Kozlovic jste na podzim roku 2017 neodcházel v dobrém. Už jste se bavil se staronovými spoluhráči?

Už jsem s nimi i něco řešil dřív. Vždycky jsme si k tomu něco řekli. Když jsem odcházel, tak jsem k tomu nemohl vůbec nic říct, protože jsem pak byl pryč. Ani jsem neměl šanci. Je tam spousta nových kluků, kteří neví, jak to bylo. Spíš se něco doslechnou. To je jedna paní povídala. Ne vždycky je všechno pravda.

Už jste se viděli na tréninku?

Byl jsem na prvním tréninku a myslím, že v pohodě. Ale byl jsem na tom tréninku opravdu nervózní. Tři roky jsem nebyl v kozlovickém dresu.

Na co se v Kozlovicích nejvíce těšíte?

Když vidím některé spoluhráče, jde vidět, jací to jsou fotbalisté. Na tu spolupráci se opravdu těším.

Koho máte konkrétně na mysli?

Straša (Tomáš Strašák) nebo třeba David Kostka.

Co dál od návratu očekáváte?

Jdu tam i skrz lidi. To hřiště je blíž, člověk je v kontaktu s fanoušky. Jak dřív řekl náš kondiční trenér: „Fotbal je divadlo a to se hraje pro lidi.“

Ještě zajímavější teď pro vás bude derby s Viktorkou. Jak se těšíte?

To bude určitě pikantní. Asi tam bude něco speciálně vypsané, už tam byly nějaké náznaky. To k tomu patří. Já mám derby rád, ať jsem hrál na té nebo na druhé straně. Něco to ale asi stát bude, to ale nevadí. Vždy je pro mě důležité vyhrát.