Získal jste jednu z hlavních cenu. Jaké ve vás kolují pocity?

Narozdíl od let předchozích už nejsem přespolní. V Přerově už mám půl roku trvalé bydliště, takže jsem jeho občanem. Od té doby, co se mi na trenérském poli daří, tak si na mě přerovští novináři vzpomínají. A za to jsem samozřejmě rád.

Nastaly u vás dvě zásadní změny. Vrátil jste se do Přerova a hlavně jste odstartoval novou trenérskou kapitolu na lavičce národního týmu České republiky. Téma reprezentace a vy se táhlo delší dobu. Kdy u vás nastal ten zlom a vy jste si řekl, že to vezmete?

Máte pravdu, táhlo se to delší dobu. Je vždy velmi složité odcházet z klubu, kde máte svůj kus jistoty, daří se a klub je na české poměry velice dobře fungující. Pokud jste v klubu, kde jsou výborní hráči, funkcionáři a prožije se několik úspěšných sezon, tak o to je to složitější. Na druhou stranu, já jsem cítil, že po těch pěti letech také potřebuji nějakou tu změnu. Přišla nakonec nabídka k reprezentaci, což je nabídka opravdu ta nejvyšší, kterou vůbec můžete dostat. I přesto to bylo těžké rozhodování. Nakonec jsem se rozhodl to přijmout. Někdy to říkám i tak, že jdu z jistoty do nejistoty. Lákala mě jiná práce a poznání jiných věcí, časem uvidím, jestli mi to bude sedět. Už ten náš první přípravný zápas s Norskem ukázal, že to bude práce náročná, ale já jsem přesto přesvědčený, že jsme schopni kvalifikaci zvládnout a postoupit na mistrovství Evropy. Pokud by se to podařilo, tak by to zase mohl být v tom mém trenérském životopise krok kupředu.

Hecovali vás rodinní příslušníci či známí při rozhodování vzít nabídku reprezentačního kouče? Hráli v tom případně nějakou roli?

Mí rodinní příslušníci určitě ne. Z těch nejbližších to manželka nechala vyloženě na mě. Přece jen jsme spolu už třicet let a zná mě velice dobře. Sama věděla, že to rozhodování je velice těžké, sama v Plzni také žila. Z tohoto pohledu na mě vůbec netlačila a nechala všechno na mém zvážení.

Jak vlastně probíhala vaše premiéra u národního týmu. Měl jste nějaký proslov?

Pokud to čtenáři trošku sledovali, tak jsem toho za ty dva měsíce stihl celkem hodně. Se spoustou hráčů jsem se snažil osobně setkat, hodně jsem cestoval, viděl jsem také zápasy. Ty první dva měsíce byly hlavně o kontaktech. Až nyní od zápasu s Norskem začala i ta sportovní stránka. Začala mi i ta klasická trenérská práce. Zpočátku jsem byl takovým manažerem a v zápase se už zase měním na trenéra. Budu se snažit vysvětlit hráčům to, co bych po nich chtěl. V tom prvním utkání jsme nebyli dobří. Musíme se zlepšit.

Vaším blízkým spolupracovníkem se u národního týmu stal legendární Karel Brückner. Jak vůbec probíhala jednání. Vycítil jste, že by to mohlo vyjít nebo trvalo delší dobu, než se k tomu oficiálně vyjádřil?

Já si myslím, že mu to trvalo stejnou dobu jako mně. (usmál se) V hlavě jsem tuto myšlenku měl a panu Brücknerovi jsem to sdělil s tím, že bych byl rád, kdyby do toho šel. Samozřejmě asi zvažoval také všechny okolnosti a určitě své jméno nechtěl pouštět do nějakých dobrodružství. O to spíš jsem rád, že do toho s námi jde. Zároveň věřím, že ve spoustě věcech bude mít pro mě blahodárný vliv. Přece jen má velké zkušenosti a jeho postřehy budou také velmi důležité.

Konzultovali jste spolu už tu samotnou první nominaci hráčů?

Ano, samozřejmě jsme spolu konzultovali všechny věci. Ale jsou také záležitosti, které si musím vyřešit sám. Měli jsme spolu a budeme mít i několik dalších konzultací. Na některých věcech se shodneme, někdy je to možná trošku složitější, ale jsem rád, že mám pana Brücknera k dispozici.

První vaší zkouškou bude kvalifikace. Jak jste spokojen či nespokojen s jejím obsazením?

Skupina rozhodně není jednoduchá. Třeba Islanďané udělali obrovský pokrok, když dvě jejich generace postoupily na závěrečný turnaj mistrovství Evropy jednadvacítek. Samozřejmě nebudu tvrdit, že nechceme postoupit na mistrovství Evropy. Uvidíme, jak se nám podaří samotný rozjezd, i když víme, že bude složitější. Na druhou stranu, pokud chceme postoupit, tak to musíme zvládnout.

Měl jste nějaké přání, na koho jste třeba chtěl v kvalifikaci ze světových týmů narazit?

Spíš se přiznám, že jsem z prvního koše nechtěl dostat Španělsko a Německo. Máme Holandsko, což je jeden z nejlepších ofenzivních týmů světa. V poslední kvalifikaci vyhráli, tuším, všechny své zápasy, z toho pohledu je také vidět, kde holandský fotbal je. Z toho posledního koše jsem nechtěl dostat Kazachstán, a ten jsme nakonec dostali. Je to hlavně o tom cestování, přece jen je to šesti nebo sedmihodinový rozdíl, což je při těch zápasech docela problém.Tato destinace je pro Evropany hodně složitá.

Zmínil jste, že cestujete i na zápasy zahraničních lig, kde hrají čeští krajánci. Které jste už stihl navštívit?

Tak viděl jsem Bundesligu, anglickou Premier league a navštívil jsem také zápasy evropských pohárů, když hrála Plzeň se Šachťarem. Viděl jsem také přípravná utkání českých týmů. Je to hodně nyní o tom cestování. Tato práce je náročná v tom, že od pátku do pondělí jezdíte po ligových zápasech, kde sledujete, který případný hráč by mohl být adeptem do reprezentace.

Samotný kádr reprezentace zůstal téměř stejný. Konzultoval jste s některými hráči jejich další působení?

Nemyslím si, že by kádr zůstal stejný. Vrátili se hráči, kteří třeba reprezentovali tři či čtyři roky. To mužstvo je trošku jiné. Zároveň budeme zkoušet další hráče. Netvrdím ovšem, že nominace, která byla na zápas s Norskem, se bude opakovat. V české lize jsou hráči, kteří ukazují, že by v národním týmu mohli být a možná i výkonem přeskakují hráče, kteří za reprezentaci hrávali. Ten první sraz byl hlavně o tom, abych hráče, jež jsem dosud poznat nemohl, poznal osobně. Není vyloučené, že hráči, které z české ligy znám velice dobře, dostanou v další nominaci přednost.

Zeptám se nyní odlehčeně. Ve světovém fotbalu hrají prim španělské týmy, ať už Barcelona či Real Madrid, ale přiřadil se k nim nyní Bayern Mnichov, který aktuálně válcuje své soupeře. Možná ideální inspirace. Jak se vám zamlouvá jejich herní styl?

(zasmál se) Samozřejmě každý trenér by chtěl hrát jako Bayern, Barcelona, Real Madrid, Chelsea nebo Paris Saint-Germain. Každý klub má své možnosti. Vybírají si ty nejlepší hráče na světě, ze kterých skládají tým. Vždy je příjemné se dívat, jak to zvládají, a pak třeba i válcují soupeře jako nyní ten Bayern. Možnosti klubů vybrat si ty nej hráče jsou někde jinde. To vůbec není v možnostech řady klubů v Evropě ani v Česku.

Dal jste si nějaké to předsevzetí k vaší nové trenérské štaci u reprezentace? Je před vámi kvalifikace, kde je cíl jasný, ale určitě ten svůj koncept máte v daleko širším spektru. Plánujete výraznější zapojení mladé generace hráčů?

Určite ano. Samozřejmě se nebráním tomu, aby někteří mladí hráči dostali v těch následujících dvou zápasech prostor. Pokud čtenáři trošku čtou ty mé rozhovory, tak ví, že přípravné zápasy s Finskem a Rakouskem budou o hráčích z české ligy. To jsou poslední dvě utkání, ve kterých je příležitost poznat co nejvíce hráčů. Před Holandskem bude nominovaných dvacet hráčů a tři brankáři, což bude už ten nejužší výběr. Já si hlavně přeji, aby byli všichni zdraví, ta předchozí nominace byla trošku změněna kvůli zdravotnímu stavu určitých hráčů. Bude důležité také to, aby hráči, kteří patří do širšího kádru, pravidelně hrávali a neseděli na lavičce. Tím si adepti trošku zavírají cestu do reprezentace. Národní tým není o tom, aby se v něm hráči rozehrávali, ale aby ukazovali, že skutečně tu kvalitu mají.