Naše áčko jasně zvítězilo nad Estonskem 6:2. Již tento zápas nabídl spoustu kvalitních věcí z naší strany. Z týmu je cítit obrovská soudržnost a kompaktnost a hlavně, což je nejdůležitější, obrovská kvalita. A z ní pak vyplývající sebevědomí.

To, co hráči proti Estonsku naznačili, potvrdili v krásném utkání s obrovsky silným týmem Belgie. Sahali jsme dokonce po vítězství a zasloužili bychom si jej za předvedený výkon. Po dlouhé době je radost se na náš nároďák dívat. Teď už nám chybí jen místo, kde naše hráče oslavovat, protože nejlíp se taková utkání sledují buď přímo v hledištích stadionů, nebo v zaplněných hospodách u něčeho dobrého. Věřím, že to již nebude trvat dlouho a vrátíme se na tribuny.

Dorostla nám opravdu silná generace hráčů, kteří nastupují v zajímavých zahraničních týmech. Začínám věřit, že bychom mohli přes baráž proniknout po dlouhých letech na mistrovství světa.

Poněkud horší vyhlídky má naše jednadvacítka před posledním utkáním ve skupině proti Španělsku, které je superfavoritem celého mistrovství. Po bídných úvodních představeních proti Itálii a hlavně domácímu Slovinsku nám nezbývá než bodovat. Myslím však, že to bude nad naše síly. Ale věřit musíme až do konce.

Je vidět, jak moc českému týmu chybí klíčoví hráči Zima s Hložkem.

K tomu připočtěme necitlivé míchání se sestavou ve smyslu, že spousta hráčů se neobjevila na svých pravidelných postech. Šulc hrající v Plzni podhrotového střeďáka nastoupil s Itálií na levém halvbeku. Sadílek, který naopak halvbeka hrával v PSV Eindhoven, hrál na postu Šulce. Do toho stoper Vitík, který odehrál v jednadvacítce první utkání vůbec. Podivný odklon od čtyř-obráncového systému, který tým až na jednu výjimku po celou dobu praktikoval…

Přišlo mi to celé přinejmenším velmi riskantní a z mého pohledu se tedy nepovedlo. Dokonce se neubráním tomu, abych se snížil ke spekulacím typu, že někteří hráči prostě „museli“ hrát, a tak se vymyslelo, jak je dostat na hřiště.

Již nominace byla vskutku překvapivá a vzbudila spoustu vášní. Zapomnělo se například na našeho Ondřeje Zmrzlého na úkor hráče, který za celý poslední rok odehrál 26 minut, a jsou i další příklady.

Výsledkem je to, co zatím tým trenéra Krejčího na mistrovství předvádí. Mizérie!

Tým hraje velmi slabě a v tomto případě je to kombinace taktiky, výběru hráčů na jednotlivé posty a samozřejmě i kvality.

Přesto vše je ale závěrem nutné uznat, že již postup na EURO byl a je obrovským úspěchem. Bohužel si ale myslím, že jsme měli s tímto týmem na víc.

Zní to možná trochu odevzdaně, protože předpokládám, že nás Španělé jednoduše a hladce přehrají.

Rád bych se ale mýlil.

Držet palce budu našim stejně.

David Kobylík