Zásadní událostí posledních hodin je pro fanoušky Sigmy bezpochyby oznámení o neprodloužení smlouvy s trenérem Radoslavem Látalem. Radkovi končí smlouva k poslednímu červnu a je nutné rozhodnutí vedení akceptovat. Říkám na rovinu, že já sám bych než návrat trenéra Václava Jílka (oficiálně nepotvrzeno) preferoval raději setrvání Látala. Důvodů mám k tomu několik.

Nebudu se ve svém sloupku pouštět do širšího sportovního rozboru, neboť pointa, proč o Látalovi píši, je o mnoho prostší. Ale popořadě.

Naše mužstvo se pohybuje v tabulce tam, kam rozpočtem a kvalitou kádru zhruba patří. Šlo z něj asi vymáčknout víc, ale je nutné říct, že Látal ho přebíral před dvěma lety v zoufalém kondičním stavu. To je holý fakt, daty dokazatelný.

Jednoznačně jsme pod Látalem zlepšili defenzivu, soubojovost a pohyb na hřišti. Přišli jsme nicméně o kus kreativity, což je ale spojené i s individuálními schopnostmi jednotlivých hráčů. Ofenzivní mustr, respektive jeho přenesení na hřiště, chybí. To je zase do značné míry spojeno s absencí kvalitního útočníka.

Bohužel naši hroťáci jen těžce dosahují na ligový průměr, co se týče hry. Pokud jde o produktivitu, je to podprůměr. Pouze holá fakta.

Látal zařadil do mužstva za dva roky spoustu perspektivních mladíků. To, po čem většina fandů často volá. Ano, včetně svého syna, což je s oblibou kritizováno. Realita je taková, že Látal junior dostal šancí více, než bylo v minulosti u jiných hráčů obvyklé. Nicméně po těžkém období, kterým si prošel, je dnes po mém soudu průměrným ligovým hráčem. Ve finále jde o model, jak se chovat k mladým, jak je podržet i přes nepříliš povedený první dojem.

Jestliže Látal splnil úkol v podobě zabudování talentů z vlastní líhně, vedení naopak dělá nekoncepční kroky prodlužováním smluv některým hráčům. Na mysli mám třeba Michala Vepřeka. Bezesporu je to významná osobnost klubu, ale bez další perspektivy využití na hřišti. Podobně Jan Štěrba. Tříletá smlouva pro 25letého stopera, který je šestým v řadě na dva posty v sestavě. Vysoce pravděpodobné je prodloužení smlouvy s Nešporem, který kromě průměrných výkonům je navíc velmi neoblíbený dráždivý element v kabině týmu.

Suma sumárum, může být líp, pod což se podepíši, ale nebylo ani všechno špatně. Tým je pořád perspektivní a Látalův nástupce, ať Jílek, nebo někdo jiný, má připravenou dobrou půdu pro progres mužstva.

Nyní ale to hlavní, co chci sdělit. Radoslav Látal jako člověk, bývalý hráč SK Sigma Olomouc, reprezentant České republiky, je nejúspěšnějším vyslancem našeho klubu ve světě v celé jeho více než stoleté historii, co se kariérních úspěchů týče. Jediným srovnatelným jednotlivcem je Tomáš Ujfaluši. Chovám k Radkovi obrovský respekt, který si jako legenda klubu, který nosím v srdci, zaslouží. Nezajímá mě v tomto případě ani jak dobrý, nebo špatný je trenér.

Nikdy to nezmění pohled na to, co pro Sigmu udělal a strašně mě mrzí, že si to lidé okolo neuvědomují. I ti, kteří se nazývají srdcaři, naprosto šíleným způsobem haní jeho jméno a dovolují si mu hrubě nadávat. Samozřejmě hlavně na sociálních sítích. Je mi z nich mdlo a hanba. Něco jsem ve své kariéře ve světě zažil a NIKDE se nestane, aby byla taková LEGENDA takto špiněna. Opakuji, není to obhajoba Radoslava Látala, jeho trenérského umu či pohledu na něj. Jen obyčejný a jediný přístup k člověku, který v životě něco dokázal. RESPEKT, toť vše.

Autor: David Kobylík