„Je pro mě jistým vzorem, do budoucna bych chtěl dosáhnout alespoň z části takových úspěchů, jaké má on,“ přiznává vítěz žákovské ligy i divize s ročníkem 2001. Z dobré práce s nadějnými hráči v současnosti těží i divizní muži Viktorie, jejichž byl David Chuda ještě v minulé sezoně součástí. A věří, že ještě neřekl poslední slovo. „Postoupit s Přerovem do MSFL a být u toho na hřišti, to je obrovská motivace,“ říká aktuálně útočník Beňova.

Davide, jak jste se vlastně dostal k trénování?
Trochu náhodou. Oslovil mě pan Josef Kostiha, trenér tehdejší U17 v Přerově, a já byl z jeho nabídky tak v šoku, že jsem hned na něj vypálil, že nemám zájem. Bylo to v roce 2012. Nastupoval jsem na Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze a vůbec mi tehdy nedošlo, jak mi jeho nabídka změní život. Po pár dnech přemýšlení jsem si řekl, že i když jsem na to ještě hodně mladý (už ve 20 letech, pozn. red.), tak že mu rád pomůžu. Měli jsme kluky ročníku 1996/1997 a já pro ně byl spíše kamarád než nějaká autorita. K titulu nám tehdy chyběl myslím jeden vyhraný zápas navíc. Byla to jízda.

Co pro vás znamená trénování přerovské mládeže?
Je to pro mě obrovská čest a zároveň i zodpovědnost, že mohu ve městě, kde jsem se narodil, zastávat takovou důležitou funkci pro rozvoj dětí. Máme jich v klubu hodně přes 200 a já si troufnu říct, že k tomu i 28 dalších skvělých trenérů, kteří fotbalem a výchovou mladých žijí. Mám radost, že k nám chodí více a více dětí sportovat. Dříve v době studia jsem míval seriózní nabídky z Prahy. Spousta lidí okolo mě nechápala, proč jsem tam nezůstal. Mě to však tady zatím baví a naplňuje. Jsem obrovsky motivovaný udělat z Přerova fotbalové město.

Vy máte A UEFA licenci. Jak náročné bylo ji získat?
Po dokončení vysoké školy jsem získal A UEFA licenci, která je momentálně mým možným maximem. Musel jsem na tom tvrdě pracovat šest let. Vystudovat FTVS byla pro mě zatím asi nejtěžší věc a moc si toho vážím. Bez velké podpory rodiny bych to určitě nezvládl. Mimo jiné jsem absolvoval čtyřměsíční stáž v Brazílii v klubu Botafogo Sao Paulo, kde jsem se toho tolik naučil a zároveň se i osamostatnil.

Co vás na stáži v Brazílii nejvíce zaujalo?
V Brazílii je obrovský rozdíl v tom, jaký tlak na výsledky tam mají už od nejnižších kategorií, což mě velice překvapilo. U nás se na výsledky u tak malých dětí vůbec nehraje. Kdežto v Brazílii už jako U8 musíte mít výsledky, nebo vás odvolají. Dále mě překvapilo, jak lehkovážně se tam přistupuje k času. Když se řeklo odjezd na zápas v 7.00, tak v ten čas jsem u autobusu stál jen já. Ostatní přišli klidně až za půl hodiny. Překvapilo mě také, že tam měli opravdu špatné terény. Čekal bych, že v takové zemi bude hřiště vypadat jako hřiště. Na fotbalové kvalitě to však klukům neubralo, musím uznat, že tam uměl hrát fotbal výborně i vedoucí mužstva. Dále jsem nečekal, že budou Brazilci tak dlouho trénovat. Bylo pravidlem, že trénovali i tři hodiny v kuse. Asi největší překvapení pro mě bylo, když kluci v akademii dopoledne trénovali společně, odpoledne měli volno a večer probíhalo vyučování. Tedy pokud se zrovna ten den nehrála Liga mistrů. To měl učitel smůlu. Kromě Ribirao Preto, kde jsem žil, jsem navštívil další místa této nádherné země jako Rio de Janeiro, Sao Paulo, Campinas a karneval jsme s přáteli trávili na krásném ostrově Ilhabela.

Zaspali jsme v přípravkách

Jak hodnotíte úroveň přerovské mládeže?
Úroveň naší mládeže je slušná – stručně řečeno. Pokud bych to měl rozvést, tak to jde v takových vlnách. Měli jsme a stále máme extrémně silné ročníky 2001 – 2003. Díky těmto ročníkům Přerov získal čtyři tituly v žácích a dorostech. Bohužel jsme před sedmi osmi lety trochu zaspali v přípravkách. To říkám zcela otevřeně, tam to nebylo dobré. A teď trochu sklízíme, co jsme zaseli. Momentálně dostáváme v žákovských ligách dost nařezáno od klubů, jako jsou Sigma, Baník a podobně. Jsem si však jistý, že i z těchto slabších ročníků vzejdou dva až tři fotbalisté, kteří to někam dotáhnou.

Nyní je práce trenérů v přípravkách na lepší úrovni?
Je velmi dobrá. O budoucnost přerovského fotbalu se vůbec nebojím. Alespoň pokud jde o hráče. Zázemí a další věci raději komentovat nebudu. Nechápu, jak v roce 2020 nedokáže nikdo vyřešit majetkoprávní věci okolo areálu. Je obrovskou ostudou, v jakých podmínkách musí děti a trenéři fungovat.

Přesto z Přerova vzešlo několik zajímavých jmen. Jaké největší talenty prošly pod rukama vám? Je ve Viktorce nyní nějaká velká naděje?
Těch talentů je mraky. Opravdu jsou zde velmi dobří fotbalisté. Jen z ročníku 2001 jsme poslali šest hráčů do ligových klubů. Sigma, Slovácko, Slavia Praha. Bohužel, někteří kluci to trochu neustáli v hlavě a místo aby hráli ligu, tak táhnou přerovské áčko. Ale jsou ještě hodně mladí, pořád se tam mohou dostat. Fotbalově na to mají.

Zmíníte konkrétní jména?
Většina těch skvělých mladých hráčů je právě na hostování nebo už na přestup ve větších klubech. Určitě můžeme zmínit Jakuba Markoviče, bratry Uričovy, Adama Dohnálka a spoustu dalších. I v Přerově však zůstávají další velmi nadějní hráči. Ať už jsou to dorostenci hrající za áčko Koryčan s Mirvaldem, nebo potom ještě mladší naděje. Zmíním jen pár z nich – Hynek Caletka, Tomáš Řezníček, Filip Botek. Tito a mnoho dalších mohou být do budoucna velmi zajímaví hráči.