Nyní se vrací ze svých rakouských angažmá zpátky domů. Díky známosti s kozlovickým trenérem Matějkou do divize D, kde by celek Kozlovic rád hrál více než důstojnou roli mezi neznámými celky, většinou z jihu Moravy.

„Chci hlavně klukům pomoct vytvořit dobrou partu," říká ostřílený kanonýr, který už v přípravě ukázal, že rozhodně nebude jen do počtu.

Jak jste se vlastně dohodl zrovna s Kozlovicemi?

Je to vlastně jednoduché. Skončil jsem v Rakousku, kde jsem byl tři roky. Rakouská strana mi nevyplatila to, co měla, a vzhledem k tomu, že mám malého syna, jsem se rozhodl, že půjdu někam do Česka, abych mohl být blíž. Nebylo by na škodu hrát tady nižší soutěž, a zrovna se ozval Roman (trenér Kozlovic Matějka, pozn. red.), se kterým jsme prakticky sousedé. Rozhodli jsme se, že půjdu na trénink a zkusím to.

Byly i jiné možnosti?

Měl jsem ještě nějaké nabídky. Chtěl jsem hrát někde níž a když se ozval Roman, tak jsem neváhal. Byly tam nabídky ze třetí ligy, ale i z nižších soutěží. Mám práci 
a nemůžu trénovat tolik, tak jsem neváhal.

Jak to vypadá s vaším transferem z Rakouska do Kozlovic? Stále jste hráčem Zlína…

V Rakousku na to mají třicet dní, tak se to zdrželo. Se Zlínem už není problém, z Rakouska ale musí přijít vyjádření a dávají si na čas.

Jak byste shrnul své působení v Rakousku?

Začal jsem druhou Landesligou a hned jsme postoupili. To jsem dal 26 branek a byl jsem nejlepší střelec. V první Landeslize jsem dal v devíti zápasech sedm gólů, ale pak mě nepochopitelně trenér přestal stavět, tak jsem musel odejít. Šel jsem pak do nižší soutěže, ale díky tomu, že mám práci a nemůžu trénovat čtyřikrát týdně, jsem se rozhodl, že půjdu domů. V Rakousku jsem byl tři roky a už toho mám docela dost.

Předtím jste se rozhodl, že zkusíte Rakousko. Proč?

Byl jsem rok a půl v Prešově, kde pak udělali čistku a polovinu týmu vyhodili. Ukončili mi ale smlouvu k 31. březnu 2012, takže jsem ani nemohl nikam odejít v zimě a být volný hráč. Proto jsem šel do Kroměříže, kde jsem si zahrál tři měsíce a udržoval se. Chtěl jsem zkusit něco nového, tak to nějak vyplynulo. Volal mi známý, tak jsem to zkusil v Rakousku. Lákalo mě to, bylo to něco nového.

V mládežnických kategoriích máte dost odkopáno za Přerov. Vzpomínáte taky na tyto časy?

Určitě, mám na to jen nejlepší vzpomínky. Šel jsem do Přerova z Kojetína. Hráli jsme tenkrát jako žáci s Kojetínem proti Přerovu a já dal dva góly. Tak jsem šel ve čtvrté třídě do Přerova, kde jsem chodil na sportovní školu Kopaniny. Pak už jsem šel do Baníku. Mám ale na Přerov nejlepší vzpomínky, byli jsme perfektní parta. Byli jsme haloví mistři republiky, na to se nedá zapomenout. Hlavně vzpomínám na pana Ladislava Jedelského, který tragicky zahynul, což mě hodně vzalo. Dal mi základy fotbalu, atletiky a vůbec sportovního dění.

Pak už přišly nejslavnější časy v Baníku Ostrava. Jak vzpomínáte na tuto éru?

Když se vysloví Baník, tak mě to teď spíš mrzí. Škoda, že se tam fotbal dostal do stadia, kdy to šlo trošku dolů. Pro fanoušky to hlavně musí být bomba, i přesídlení do Vítkovic. Nejvíc pro mě byla určitě sezona 2003/2004, kdy jsme získali titul. To bylo neuvěřitelné, nejlepší fanoušci v republice, prostě vše. Kdo to nezažije, tak nepochopí. Slovy to nejde vyjádřit, teď už je to taková nostalgie.

Zpět ke Kozlovicím. Máte za sebou pár přípravných utkání, tak jak se cítíte?

Musím říct, že jsem přišel 
z Rakouska tréninkově zanedbaný. Tréninky tam nebyly moc na úrovni, když jsem třeba jel tři hodiny na trénink a přišlo tam šest lidí, tak to člověka trošku odradí. Člověk se potřebuje udržovat, ale tam pak hrajete fotbal tři na tři a to asi není úplně ideální. Potřebuji trošku potrénovat, herní praxe snad bude v pohodě. S Romanem jsme se o tom bavili. Nemůže ode mě čekat, že dám pět gólů na zápas.

Přeci jen jste ale kanonýr s nějakými zkušenostmi…

Chci hlavně klukům trošičku pomoct, abychom vyhrávali a byli dobrá parta. Nepočítám s tím, že budu dávat čtyřicet gólů na zápas a budu si honit statistiky. Pro mě je důležité, aby se týmu dařilo.

Co vlastně říkáte na tým Kozlovic a vůbec na tamní prostředí?

Mě to strašně překvapilo. Lidi kolem fotbalu tím žijí, vše je na úrovni. Starají se o chod klubu, navíc je tam regenerace – bazén, vířivka… Tohle je vlastně srovnatelné 
s ligou, i trávník, na divizi nadstandardní. Celý komplex je nádherný, navíc když tam chodí lidi, jak jsem slyšel, tak o to je to ještě lepší. Co se kádru týče, tak kluci jsou šikovní a mají budoucnost před sebou. Můžou se ukázat a jít ještě výš. Hraje se tam navíc kombinační fotbal, což mi vyhovuje.

Už jste přemýšlel nad cíli pro nový divizní ročník?

Teď jsem tady teprve čtrnáct dní. Hlavně, ať jsem zdravý a pomůžu mančaftu a nejsem jen do počtu. Pak jde o lidi, ať jsou spokojení a chodí na fotbal. Uvidíme, co bude. 
V divizi D budou týmy zase jiné, jsem zvědavý, jakou to bude mít úroveň. Myslím si ale, že v divizi už jsou všeobecně kvalitní hráči, kteří by mohli hrát daleko výš.

LIBOR ŽŮREK

Datum narození: 2. listopadu 1979 (35 let)

Místo narození: Kojetín, Československo

Výška: 1,80 m

Váha: 77 kg

Pozice: útočník

Mládežnické kluby: Kojetín (1986 – 1989), Přerov (1989 – 1994), Baník Ostrava (1994 – 1998)

Profesionální kluby:

1999 – 2007 FC Baník Ostrava (153 utkání/22 branek)
2007 – 2010 FC Tescoma Zlín (63/10)
2010 (host.) FC Viktoria Plzeň (1/0)
2011 – 2012 Tatran Prešov (22/3)
2012 HS Kroměříž (8/3)
2012 – 2014 ASV Spratzern Rakousko
2014 USC Schweiggers Rakousko
2014 – 2015 SC Sallingberg Rakousko
2015 – FK Kozlovice
Reprezentace: U15 (2/0), U18 (7/1), U20 (1/0), U21 (13/5)