Adam Hloušek: Nepočítal jsem s tím, že si ze mě každý sedne na zadek

A v čem je tedy specifická česká liga?
Sám nevím, když o tom přemýšlím. Těžko se to popisuje. V Polsku to bylo hodně o běhání, o soubojích, tady je to podobné. Nemáte tolik prostoru s míčem, jako to bylo v Německu, kde se hraje spíš takticky.

Sedm sezon jste strávil v cizině, neubylo tady osobností? Změnilo se něco?
Ani bych neřekl. Úroveň šla nahoru, Plzeň dokazovala kvalitu v evropských pohárech, teď její roli převzala Slavia. Všechno se zmodernizovalo, zázemí je na té nejvyšší úrovni.

Takže to není tak, že byste musel ze svých požadavků slevit oproti působení v Německu nebo v Polsku?
Ono by se to lidem, kteří se o fotbal zajímají jen zvenčí, mohlo zdát, že na západě je všechno lepší. Ale když to porovnám třeba se Stuttgartem, tak zázemí na regeneraci je v Plzni modernější. Nic nám tady nechybí. Podobné to bylo i v Legii, kde jsem koukal s očima na vrch hlavy, co tam všechno mají.

Itálie, Sparta? Je to jedno. Graiciar má doma podporu

V plzeňské Viktorii jste si musel zvykat i na to, že jste neměl místo v základní sestavě jisté. Jak to bere hráč s vašimi zkušenostmi?
Já tohle tak neprožívám – vždycky jsem byl spíš týmový hráč. Po všech těch zraněních, která jsem prodělal, se na všechno koukám jinak a neberu to osobně. Nepočítal jsem s tím, že si tady ze mě každý sedne na zadek. Věděl jsem, že je ve Viktorce obrovská konkurence. Já mám fotbal moc rád, tady je legrace, užívám si každý trénink. To, že jsem byl na lavičce, s tím se nedá nic dělat, taková je realita. Věděl jsem, že musím být trpělivý.

V Plzni jste byl brán jako možná alternativa za Davida Limberského a nakonec spolu hrajete na levé straně oba. Jak se na to díváte?
David je hodně vyčuraný hráč a já asi i díky zkušenostem dokážu odhadnout, co zrovna udělá. On se ničeho nebojí, většinou dává míč dopředu, rychle jsem si na to zvykl. Spolupráci si můžu jenom pochvalovat. A on zase ví, že ho při jeho útočných výpadech zastoupím, aby nebyla vzadu díra.

Je to i tím, že pro jeho ofenzivní choutky jako obránce máte pochopení?
(usměje se) To je jasné. Pro každého beka je nejhorší, když se záložníkovi před ním nechce moc bránit.

Vy asi osobně moc neřešíte, jestli zrovna hrajete v útoku nebo v záloze?
Tak já jsem byl až do 20 let útočník, to je převážná část kariéry. Vždycky mě to bude tlačit dopředu, na tom se nic nezmění. Ale já beru i pozitiva obránce, kde máte na práci s míčem víc času. V záloze máte pořád někoho za zadkem, musíte hrát ve větší rychlosti.

Do Plzně jste šel i s vidinou, že si zahrajete evropské poháry. Co tedy říkáte na podzim bez nich? Byl jste na ně přece jen zvyklý i z Legie…
Zamrzí to pokaždé, když si na to vzpomenu. Ale musíme to brát, jak to je. Nikde není napsáno, že Viktorka bude hrát poháry vždycky, i když je to samozřejmě přání všech lidí tady. Musíme respektovat i kvalitu soupeřů.

Myslíte si, že i neúčast v Evropě byla také příčinou toho, že jste musel na svoji šanci čekat déle?
Logicky nebylo tolik prostoru ukázat se, kádr byl široký, zápasů méně.

Gólman Sparty Heča: Jdeme nahoru. Před brankami ale musíme být důraznější

Užíváte si teď o to víc, že už nastupujete v základu?
Je potřeba si přiznat, že to bylo i kvůli zranění spoluhráčů, takže ty pocity jsou takové smíšené. Ale takový je fotbal. Já jsem rád, že jsem chytil šanci za pačesy.

I vy jste si se zraněním užil své. Byla chvíle, kdy vás napadlo, že to zabalíte? Že už nebudete znovu podstupovat tu dřinu, abyste se mohl vrátit?
(kroutí hlavou) Takové myšlenky jsem nikdy neměl. Fotbal je fantastická hra a já jsem rád, že můžu dělat každý den, co mě baví. Vždycky jsem spíš myslel na to, co udělat, aby už se mi příště nic podobného nestalo.

A jde to vůbec nějak těm zraněním předejít?
Ale jo, přidával jsem si v tréninku, člověk je i chytřejší. Je to jako s děckem, dokud se neuhodí, tak neví, do čeho jde. Nemá zábrany. I za takové zkušenosti jsem vděčný, leccos si rád odpustím. Úplně jsem překopal svoje myšlení. Jsou to zkušenosti k nezaplacení, ale na druhou stranu je nikomu nepřeju.

Váš spoluhráč Roman Hubník nedávno říkal, že při posledním zranění poznal i anatomii svého těla…
Jo, to bych podepsal. Tělo jsem poznal natolik, že vím co udělat, abych byl stoprocentně připravený. A netýká se to jen fotbalu, ani v osobním životě se do některých věci radši nepouštím…

Bavili jsme se o těch krušných chvilkách. Kdy vám naopak bylo nejlépe? Když jste za velké peníze přestupoval do Slavie?
Jo, tehdy to bylo velké haló. (úsměv) I na mě byl velký tlak, byl jsem pak šťastný, že jsem to ve Slavii zvládl, dařilo se mi i v pohárové Evropě. Měl jsem nakročeno posunout se výš, ale fotbal umí být i krutý a přišlo první zranění kolena.

Ale ani to vás nezastavilo…
Koleno ještě bolelo, neměl jsem po zranění tolik síly a přišla nabídka na hostování z Kaiserslauternu. Pět měsíců jsem si zkusil bundesligu, to mě znovu nakoplo, byla to obrovská motivace. Po návratu do Slavie jsem na sobě ještě víc makal, abych se do Německa vrátil. Pro mladého kluka to byl úplně jiný světa.

Bundesliga má v Čechách pořád obrovský zvuk, i když jsou v Evropě kvalitnější soutěže. Jak jste ji poznal vy?
To se nedá popsat, Němci mají geniálně zmáknutý marketing, stadiony jsou plné, atmosféra je perfektní, fanoušci fotbalem žijí každý den. I po tréninku jsem byl kolikrát půl hodiny na hřišti než jsem se všem podepsal. Ale když si tohle všechno odmyslíte, zase taková velká sláva to není. Míč létá ze strany na stranu, je tam hodně soubojů.

A jak by Polsko uspělo v tohle srovnání?
Řekl bych, že je hodně blízko Německu, co se týče marketingu a všeho kolem. Fanoušci jsou tam až fanatičtí, to je pořád piľka noźna (polsky fotbal – pozn. aut.) Co si tam fanoušci dokáží připravit za chorea, je až neskutečné. Před námi jsou Poláci v tomhle vepředu.

Král, mladík za 310 milionů, září. Nestál málo?

Když jste šel do Slavie, opačným směrem putoval výměnou za vás Jan Kovařík, se kterým jste se teď potkal v Plzni. Už na to přišla řeč, že jste zase konkurenti?
Já to takhle neberu, že bych třeba někomu nepřál, aby se mu dařilo. To je špatná cesta.

Hodně se teď probírá vaše ztráta na Slavii. Jak to berete vy? Hrajete ještě o titul nebo už spíš hájíte druhé místo?
Sezona ještě nekončí, šance tam je vždycky. Ukázalo se to před dvěma lety, kdy měla podobný náskok Viktorka. Já bych boj o titul neukončoval, nic nevzdávám. Fotbal je krásný v tom, že se může stát cokoliv. I když Slavia má hodně hráčů, i náhradníci jsou teď ve formě. Může pak zapůsobit tíha okamžiku…

Vy jste ve Slavii působil, co říkáte na její současnou jízdu?
Je neskutečné, co předvádějí, klobouk dolů. Poláci byli unešení nedávnými úspěchy Viktorky v Lize mistrů, v této sezoně za hraje dobře Slavia. A pro nás je to výzva, abychom jim to ještě znepříjemnili. Musíme vyhrávat svoje zápasy, trpělivě sbírat body a na konci sezony se uvidí.